Spása

Spása (z praslovanského *sъpasti chránit stádo; lat. salus nebo pozdější salutare, řec. σωτηρία sótéría) označuje záchranu, původně jak časnou (dočasnou, z každodenní životní zkušenosti, být zachráněn např. od nepřítele apod.), tak nadpřirozenou (náboženskou, věčnou). Teologická nauka o spáse se nazývá soteriologie.

Náboženská spása může být chápána jednak negativně jako spása „od“, nebo pozitivně jako spása „pro“.

  • V prvním případě se jedná o spásu od něčeho, co člověka sužuje, co mu hrozí. Každé náboženství to definuje trochu jinak, ale zpravidla se jedná především o bolest, utrpení, smrt. Součástí výkladu spásy je tedy zároveň hrozba.
  • V pozitivní definici pak je kladen důraz nikoli na to, od čeho jsme spaseni, ale co spásou získáváme. Může se – opět v závislosti na náboženské tradici – jednat o nebe, ráj, nirvánu, věčný život, společenství s Bohem apod.

Ne všechna náboženství mají rozvinutý pojem spásy.

Křesťanství

V křesťanském učení je dárcem spásy Bůh, spásou je pak dar Boží milosti, který se projevuje věčným životem a společenstvím s Bohem, které nepřichází až po smrti nebo po konečném vzkříšení, ale na němž spasení mají podíl již nyní. Prostředníkem (jediným a dokonalým) je Ježíš Kristus, dokonalý Bůh, který se vtělil, tj. stal se dokonalým člověkem, žil náš život, trpěl, zemřel a byl pohřben. Křesťané věří, že byl vzkříšen a že se stal prvorozeným z těch, kdo vstali z mrtvých. Tím dokonal spásu. Každý člověk může tuto spásu, která je nabídnuta všem, přijmout, pokud uvěří v Krista a v Boží lásku v něm zjevenou. Místem přijetí spásy par excellence je křest, který se stává v křesťanském pojetí podílem (účastí) na Kristově smrti a jeho vzkříšení. Po křtu již člověk žije věčným životem, dosáhl spásy. V jiném smyslu však se dá říct, že člověk spásy plně dosahuje až po vzkříšení, kdy bude moci naplno prožívat Boží přítomnost.

V křesťanství se objevilo několik druhů chápání podstaty Kristovy spásy.

  1. Spásu nám Kristus přinesl svým učením. Jedná se o tzv. gnozi. Podle tohoto starého křesťanského učení (jedné z prvních křesťanských herezí) spása spočívá v poznání tajemných skutečností, které nám Kristus zjevil; Kristovo vtělení, život a smrt jsou jen druhotné a pro vlastní spásu bezvýznamné. Toto učení nebylo křesťanskými církvemi přijato, nicméně se v průběhu dějin objevuje znovu a znovu.
  2. Spásu nám Kristus přinesl svou smrtí na kříži. Jedná se převážně o teologii západní. Hřích, příčina bolesti a smrti, je chápán jako urážka Boží, Kristova smrt pak je zástupnou obětí, kterou Kristus usmířil svého Otce a ospravedlnil nás. To je chápáno jako předpoklad a jediný důvod lidského spasení a další věci, jako skutky víry, přicházejí až po tomto Kristově činu. Tento pohled se nazývá spasení pouhou milostí (sola gratia) a byl rozvinut zejména v luterství.
  3. Spásu nám Kristus přinesl svým vtělením. Jedná se převážně o východní teologii. Platí zde stará formulace: Kristus (Bůh) se stal člověkem, aby se člověk mohl stát bohem. Kristova smrt a pohřeb jsou jen extrémními důsledky tohoto vtělení – jen tak se Kristus stal dokonalým, opravdovým člověkem. Kristus svým vtělením přinesl možnost zbožštění člověka, možnost obnovy jeho společenství s Bohem, které svým hříchem ztratil.

Verše z Bible hovořící o spáse

(všechny citace z ekumenického překladu)

  • Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10,9)
  • Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16)
  • Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem. (Titovi 2,11)
  • Ježíš řekl: „Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14,6)
  • To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy. (1.Timoteovi 2,3-4)
  • Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. (Římanům 8,1)
  • Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete, …“ (Izajáš 30,15)
  • Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, ten život nemá. Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život. (1. list Janův 5, 12)---

Jiné citace o spáse

    Dokážeme přijmout boha, který se stal člověkem, aby spasil lidstvo, ale ne člověka, který se stal bohem, aby spasil sám sebe.
     Vernon Linwood Howard (1918–1992)

    Odkazy

    Související články

    Externí odkazy

    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.