Jakub Spravedlivý

Jakub Spravedlivý, hebrejsky יַעֲקֹב הַצַּדִּיק (Ja‘akov ha-Cadik), řecky Ιακωβος Δικαιος (Jakóbos Dikajos), je v Novém zákoně jmenován „Jakub, bratr Páně“[1], tedy bratr Ježíše Krista. V Novém zákoně se vyskytují i jiní Jakubové, se kterými je občas zaměňován, zejména se dvěma apoštoly Jakubem, synem Zebedeovým (Jakubem Starším, Větším) a Jakubem, synem Alfeovým (Jakub Mladší, Menší).

Jakub Spravedlivý
Narození	Nazaret
Úmrtí	62 Jeruzalém
Příčina úmrtí	Poprava ukamenováním
Národnost	Hebrejci
Povolání	presbyter
Nábož. vyznání	uctíván : Katolické církve, Pravoslaví, Anglikánské církve
Děti	Justus of Jerusalem
Rodiče	svatý Josef a Alphaeus a Panna Maria a Marie Kleofášova
Funkce	Judeo-Christian Bishop of Jerusalem (do 62)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Spravedlivý byl v 1. století n. l. společně s apoštoly význačným představitelem vznikajícího mesiánského judaismu, vedl jednu z jeruzalémských synagóg (byl prvním jeruzalémským biskupem) a toto postavení v ní zastával až asi do roku 62, kdy byl na podnět velekněze Anana z Annášova rodu svržen z chrámové věže a ukamenován.[2][3] Přízvisko „Spravedlivý“ či též „Obdivuhodný“, řecky Ωβλιας (Óblias), získal na základě svého zbožného a nezištného způsobu života – od narození byl nazírem, v Chrámu často klečel na kolenou a prosil Pána za odpuštění pro lid [4]. Je považován za autora jednoho novozákonního spisu, jenž je znám jako list Jakubův.

Podle latinské verze Pseudo-Matoušova (apokryfního) evangelia (odstavec XLI) byl Jakub prvorozeným synem Josefa, jenž se mu narodil v prvním manželství [5]. Coby vdovec si pak Josef vzal za manželku Marii, jež mu porodila Ježíše, a Marie se tak stala Jakubovou macechou. Kromě Ježíše měl mít i bratry: Josefa, Šimona a Judu [6].

Naopak podle Eusebiových dějin (sepsány před 30.květnem 339 n.l., kdy Eusebios z Kaisareie zemřel) je Jakub synem svaté Marie Kleofášovy, sestry Ježíšovy matky, a Kleofáše, který podle Hegesippa byl bratrem pěstouna Páně svatého Josefa. Měl tedy být dvojnásobně spřízněn s Ježíšem, s jeho oběma rodiči, a podle hebrejské terminologie bratrem ve smyslu „bratranec“.[7]. V řečtině, ve které jsou napsána evangelia a celý NZ, je však pro pojmy bratranec a bratr užíváno odlišných výrazů. V řeckém originále je tedy nazýván Lukášem, či apoštolem Pavlem nikoliv blízkým příbuzným, ale jedním ze sourozenců (dle Mk 6:3 jich je nejméně šest) Ježíše Krista.