Pittakos z Mytilény

Pittakos z Mytilény nebo Pittakos z Lesbu (řecky Πιττακὸς ὁ Μυτιληναῖος, Pittakos ho Mytilēnaīos nebo Πιττακὸς ὁ Λέσβιος, Pittakos ho Lesbios; asi 645 př. n. l. - asi 570 př. n. l.)[1] byl starořecký předsokratovský filozof, politik a voják, jeden z tzv. sedmi mudrců.[2]

Pittakos z Mytilény
Jiná jména Pittakos z Lesbu
Narození 645 př. n. l.?
Mytiléna
Úmrtí 570 př. n. l.?
místo nejisté
Tituly a úřady

vládce (aisymnétés) města Mytilény

Umělecká činnost
Znám jako jeden ze sedmi mudrců
Žánr filozofie, poezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z Mytilény na ostrově Lesbos, ale jeho otec byl údajně z Thrákie.[1] Mytiléna byla na konci 7. století př. n. l. zmítána politickými nepokoji. Když se v roce 620 př. n. l. zmocnil vlády tyran Melanchros, podporoval Pittakos vzpouru šlechty, při které byl tyran v roce 612 př. n. l. zabit.[3]

Asi v téže době válčili Athéňané s Mytiléňany o osadu Sigeion v Tróadě na severozápadě Malé Asie. V tomto boji, který pro Mytilénu nakonec neskončil úspěšně, se Pittakos v jednom střetnutí vyznamenal. Velel Mytilénským, zatímco Athéňanům velel Frýnon, olympijský vítěz v pěstním zápase. Když Frýnon vyzval kohokoli k individuálnímu souboji, předstoupil Pittakos. Při zápasu přes Frýnona nepozorovaně přehodil síť, kterou měl ukrytou pod štítem, a usmrtil ho. Mytiléňané mu pak za to nabízeli velké dary, on však hodil svým kopím a požádal jen o tolik půdy, kolik kopím přehodil.[4][5]

Na počátku 6. století př. n. l. vyvrcholily v Mytiléně spory mezi demokratickou stranou a aristokracií. Za této situace byl Pittakos pověřen jako tzv. aisymnétés [rozhodčí] uspořádáním poměrů. Stál pak v čele městského státu 10 let, nejspíše v letech 590–580 př. n. l. Jeho odpůrci z řad aristokratů, kteří odešli do vyhnanství (např. básník Alkaios), jej označovali za tyrana. Aristotelés ve spisu Politika charakterizoval funkci aisymnétů jako volitelnou tyranidu.[6] Tato samovláda se vyznačuje tím, že je podle zákona a není dědičná.[7]

Z jeho zákonů je připomínán zvláště ten, ve kterém ukládal dvojnásobný trest tomu, kdo by se něčeho dopustil v opilosti, a to proto, aby se lidé neopíjeli, neboť ostrov Lesbos oplýval vínem. Pro občany napsal o zákonech knihu a složil též elegie, asi 600 veršů (kniha ani elegie se nedochovaly).[8]

Když se Pittakos doslechl, že korintský vladař Periandros, který byl zprvu k lidu přátelský, se později stal tyranem, začal se obávat o vlastní smýšlení. Proto usedl jako prosebník k oltáři a požádal, aby byl zproštěn vlády. Když se ho Mytilénští tázali po důvodu, řekl: „Je obtížné být dobrým."[9]

Vlády se vzdal v roce 580 př. n. l. a žil pak ještě 10 let.[10]

Výroky

Mezi sedm mudrců ho zařadil již Platón v dialogu Prótagoras[11] a také v dialogu Hippias Větší jej řadí mezi muže, „kteří mají veliké jméno pro moudrost".[12] Dochovala se řada Pittakových naučení a mravních rad, které bývaly často citovány:[13]

  • Poznej vhodný čas!
  • Neříkej, co hodláš dělat, neboť při nezdaru dojdeš výsměchu!
  • Co máš za zlé bližnímu, nečiň sám!
  • Neurážej nešťastného, neboť tyto lidi stíhá boží hněv.
  • Vrať svěřené!
  • Spolehlivá je země, nespolehlivé moře.
  • Zisk je nenasytný.
  • Získej, co ti náleží!

Diogenés Laertios[14] uvádí ještě další výroky:

  • Odpuštění je lepší než pomsta.
  • Je těžké být řádný.
  • Když jakýsi Fókajan tvrdil, že řádného člověka je třeba hledat, odvětil: „Nenajdeš ho, byť bys sebe usilovněji hledal."
  • Na otázku, která vláda je nejlepší, odpověděl: „Z popsaného dřeva," naznačuje tím zákon.
  • Rozumí mužové mají, říkal, dříve než se jim přihodí neštěstí, pomýšlet na to, aby se nepřihodilo, a stateční mužové se mají s ním vypořádat, když se přihodí.
  • Nikomu nevyčítej jeho neštěstí, aby se ti to nevymstilo!
  • Nemluv špatně o příteli, ale ani o nepříteli!
  • Miluj umírněnost!
  • Dbej o pravdomluvnost, věrnost, zkušenost, obratnost, družnost a pečlivost!

Výrok „Proti nutností ani bozi nebojují" připsal Diogenes Laertios Pittakovi neprávem (jde o citát z básně Simónida z Keu).[15]

Zajímavosti

Pittakos byl ctěn a vážen většinou svých spoluobčanů jako dobrý zákonodárce, ale byl také nenáviděn a pomlouván svými odpůrci z řad aristokratů, kteří ho prohlašovali za tyrana. Zvláště básník Alkaios napsal ve vyhnanství proti němu řadu invektiv, které se částečně dochovaly. Diogenés Laertios o tom píše: Alkaios mu dával tyto přezdívky: „vlekonožka", protože měl ploché nohy a vlekl je za sebou, „rukonožka", protože měl na nohou rýhy, jež se vyskytují na rukou; nazývá ho též chvastounem, protože se stále naplano chvástal, tlusťochem a břicháčem, protože byl tlustý, potmějídkem, protože večeřel bez světla, a otrapou, protože na sebe nedbal a byl špinavý.[16]

Ejhle, teď Pittakos,
sprostého otce syn, tyranem je otčiny nešťastné,
jíž se ztratila žluč. Z plných plic ho chválí hloupý dav.

—Alkaios z Mytiléné[17]

Odkazy

Reference
  1. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 59.
  2. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Praha : Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. S. 17.
  3. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 1. díl. V Praze: J. Otto, 1888. 970 s. cnb000277218. S. 883–884.
  4. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 43 na str. 265.]
  5. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 59–60.
  6. OLIVA, Pavel. Solón. Praha: Svoboda, 1971. 245 s. cnb000133245. S. 12 a 57.
  7. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 36 na str. 261–262.]
  8. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 60–61.
  9. VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5. [Fragment č. 80 na str. 277.]
  10. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. S. 60–61.
  11. Platón. Prótagoras. Překlad František Novotný. 2., opr. vyd. Praha: Oikoymenh, 1992. 85 s. Oikúmené. ISBN 80-85241-16-1. S. 55.
  12. Platón. Hippias Větší; Hippias Menší; Ión; Menexenos. Překlad František Novotný. 2. vyd. Praha: OIKOYMENH, 1996. 142 s. ISBN 80-86005-03-8. S. 15.
  13. Citujeme dle knihy → SVOBODA, Karel, ed. Zlomky předsokratovských myslitelů. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1944. 175 s. cnb000764151. S. 5.
  14. http://en.wikisource.org/wiki/Lives_of_the_Eminent_Philosophers/Book_I#Pittacus
  15. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [S. 60–61 a ediční poznámka na těchto stranách.]
  16. Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0. [Citovaný text je na str. 62.]
  17. Úryvek v překladu Františka Stibitze citujeme dle knihy → FREL, Jiří. Od tyranů k Sókratovi: malý český Plutarch. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1969. 208 s. cnb000135549. S. 30.

Literatura
  • Díogenés Laertios: Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Překlad Antonín Kolář. Vyd. 2. Pelhřimov: Nová tiskárna, 1995. 473 s. ISBN 80-901916-3-0.
  • OLIVA, Pavel. Raná řecká tyrannis: studie k otázce vzniku státu. I. vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 496 stran. cnb000511400. [Kapitola „Mytiléné" je na str. 133–142.]
  • VÍTEK, Tomáš. Sedm mudrců a jejich výroky. Vyd. 1. Praha: Herrmann & synové, 2010. 411 s. ISBN 978-80-87054-21-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.