Trypanozoma spavičná

Oba tito parazité způsobují spavou nemoc. Trypanozoma brucei gambiense způsobuje západoafrickou, neboli chronickou spavou nemoc. Ta má na svědomí 97% všech nahlášených případů onemocnění. Člověk může být infikovaný i měsíce bez toho, aniž by prokazoval vážnější symptomy.[5] Nakažený může přežívat bez léčení i několik let, ale pokud zůstane onemocnění neléčené, může být smrtelné. Trypanozoma brucei rhodesiense způsobuje východoafrickou, neboli akutní spavou nemoc. Ta bez léčení končí smrtí během několika týdnů.[1][5]

Trypanozoma spavičná se nedá v krvi jednoduše najít. Hlavní forma diagnózy je pozorování pacienta po dobu několika let, vyšetření lymfatických uzlin a kontrolování jestli nedochází k zrychlenému, nebo nepravidelnému tepu.

Pokud výsledky těchto vyšetření vyjdou negativní a zároveň existuje důvodné podezření na onemocnění, je prováděna lumbální punkce. Protože je obtížné detekovat parazity v krvi, nebo v lymfě, tak jsou pro zahájení léčby směrodatné především změny ve fungování centrální nervové soustavy.[2]

Prvním projevem nakažení je vřídek v místě infikování, ten se ovšem nemusí vždy objevit. Několik týdnů až měsíců po nakažení se nemoc projevuje občasnými horečkami a zvětšením mízních uzlin. Obvyklými projevy jsou bolesti hlavy, bolesti kloubů, hubnutí a svědění. Častým projevem bývá také edém na kůži, hlavně na obličeji. Symptomy související s nervovým systémem mohou být různé. V raných stádiích jde hlavně o podrážděnost, v pozdních stádiích jsou typické epileptické záchvaty, maniakální chování a kóma. Pacienti bývají obvykle špatně diagnostikováni jako případy pro psychiatrii. Poškození srdce parazitem vede k anomáliím srdečního tepu a krevního tlaku, tyto změny mohou vést ke smrti. V některých případech se  objevuje zvětšená slezina. U mužů se může projevit impotence. Neplodnost a častější potraty se objevují u žen.[2]

Byl proveden relativně malý počet autopsií a proto existuje pouze omezené množství materiálu. V rané fázi dochází k navýšení počtu B-lymfocytů, což vede k zvětšení mízních uzlin. Mozková membrána bývá infiltrována lymfocyty. Infiltrace mozku vede k neuronové degradaci. V tkáni srdce také dochází k infiltraci buněk. Může taktéž dojít k poškození červených krvinek. Je možné, že z toxinů, které parazit produkuje, může nastat smrt otrávením. Tyto toxiny mají za následek imunosupresi, poškození červených krvinek a změny v teplotě organismu. Nejpravděpodobnější příčina smrti je špatné fungování lymfocytů. Ovšem pozorované projevy zůstávají zatím neznámé. [2]

Léčba spavé nemoci vždy přinášela určité problémy pro lékaře. To hlavně kvůli toxicitě přístupných léčiv a nutností hospitalizace pacienta v průběhu léčby. Aby nedošlo k znovu propuknutí nemoci,je klíčová důkladná péče ve smyslu předepsané diety a pravidelných kontrol u lékaře. Problémy v léčbě onemocnění nastávají z nemožnosti léčiv proniknout krevně-mozkovou bariéru a proto je třeba používat léčiva obsahující arsen. I když jsou tyto léčiva aplikovány jak je to jen nejlépe možné, způsobují úmrtnost v pěti až deseti procentech případů. Právě proto je extrémně důležité potvrdit správnost diagnózy. 

Způsoby léčby se různí na tom, v jakém stádiu se pacient nachází. V raných stádiích se podává léčivo Suramin. Pozdní stádia zahrnují také léčbu kortikosteroidy a melarosoprolem. Při použití melarosporolu je vyžadován přísný dohled nad pacienty a to až do deseti dnů po poslední injekci.[2]

Očkování proti této nemoci zatím neexistuje. Z toho důvodu je hlavním přístupem v kontrole afrických trypanozom zmenšení rezervoárů infekce a snížení počtů much tse-tse. Preventivní prohlídky lidí, žijících v rizikových oblastech vede k diagnostikování nakažených v raných stádiích nemoci. Diagnóza by měla být učiněná co nejdříve před nástupem pokročilých stádií, aby bylo možno se vyhnout komplikovaným a riskantním procedurám.[7]