Traváček Bourkův

Traváček Bourkův je jediným druhem v rodu Neopsephotus. Poprvé jej popsal John Gould jako Euphema Bourkii a jedná se o monotypický taxon.[4]

Traváček Bourkův má extrémně velký areál výskytu[5], lze ho najít ve vnitřních oblastech střední a jižní Austrálie, část populace pronikla až na východ do Nového Jižního Walesu a na západ do centrálních částí Západní Austrálie.[6][7] Kvůli ničení přirozeného prostředí se přesouvá do míst, kde se dříve nevyskytoval.[6] K životu dávají traváčci přednost křovinám a písčitým oblastem, žijí i ve stepích Austrálie. Někdy je lze najít v zahradách.[7]

Traváčci jsou 18–23 cm dlouzí, hmotnost se odhaduje na 42–49 g.[7] Peří je na spodní části těla růžové, hřbet a křídla jsou spíše hnědavá se žlutým lemováním pírek.[6] Samci mají na čele modrý pruh, který samice postrádají; samice mají také užší hlavu a jsou menší, čímž se odlišují od samců.[8] Jejich zbarvení je také celkově světlejší než zbarvení samců.[3]

Traváčci Bourkovi tráví většinu dne na zemi, kde jsou dobře maskováni, protože jejich zbarvení peří připomíná písčité půdy stepí. Většinou se krmí při východu slunce nebo při soumraku, za měsíčných nocí mohou být aktivní celonočně.[7] Většinou tito papoušci žijí v malých skupinách o čtyřech až šesti jedincích, ale jsou společenští a zejména v období sucha mohou vytvářit hejna až o 100 jedincích.[7][8] Traváččci se živí semeny,[8] konkrétně semeny trav, bylin a akácií, konzumují také výhonky.[7] Mezi přirozené nepřátele patří kočka divoká (Felis silvestris) a lišky. Druh je monogamní[8], rozmnožování probíhá od srpna do října, někdy až do prosince. Traváčci jsou plodní a vychovají i několik snůšek ročně.[8] V období hnízdění samci střeží jejich území. Hnízdí v dutých stromech ve výšce od 1 do 3 metrů[9] vystlané měkkým, mírně vlhkým podkladem.[8] Vejce jsou bílá a zaoblená, inkubační doba trvá 17–20 dnů. Poté se vyklubou mláďata, která se opeří zhruba po čtyřech týdnech, deset dní po té se stanou samostatnými. Dožívají se podobného věku jako andulky; 8–10 let, v zajetí až přes 12 let.[7]

Kvůli extrémně velkému areálu výskytu se neblíží traváček ani prahové hodnotě rozsahu výskytu pro zranitelné druhy (<20 000 km²). Populace je vzrůstající, počet jedinců však nebyl kvantifikován, ovšem ani ty se patrně nepřibližují prahové hodnotě pro zranitelné druhy (<10 000 jedinců s poklesem o 10% za 10 let). Proto je traváček Bourkův hodnocen jako málo dotčený druh.[5]

Traváčka Bourkova lze chovat v ve venkovní i pokojové voliéře, nevadí mu ani pobyt v prostorné kleci. Jestliže může trávit čas ve vnitřním úkrytu proti mrazu, nepředstavuje ani zimní období pro chov problém. Ideální je chov v páru, chov více párů může vyvolávat problémy. Jako potrava se používá krmivo pro papoušky rodu Neophema, je možno také přikrmovat vaječnou směsí, především pak v hnízdním období. Je možno občas traváčky přikrmovat zelenými rostlinami jako je okřehek, ale jejich nedměrná konzumace vyvolává průjmová onemocnění. Nutný je dostatek gritu a písku pro lepší trávení.[10]

Tento druh byl v červenci 2019 chován přibližně v 70 evropských zoo. V Česku se jednalo o čtyři zařízení[11]:

• Zoo Hluboká
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha
• Ekocentrum Zahrada Mladá Boleslav