Tonkové boby

Jednotlivé „fazolky“ jsou zhruba 25-30 milimetrů dlouhé a dosahují hmotnosti kolem 1 gramu. Mají černý hrbolatý povrch, uvnitř jsou světlé. Aroma celých semen je ostřejší a blíží se hořkým mandlím. Po nastrouhání připomíná nugát, bílou čokoládu, griliáš nebo ořechy s nádechem vanilky. Zmiňovány bývají i tóny višní, hřebíčku nebo skořice. Aroma se dále může lišit podle toho, zda je koření použité pro studený nebo teplý pokrm.[2]

Tonka uvnitř plodu

Koření pochází ze severní části Jižní Ameriky. Název tonka pochází z jazyku Galibi (Carib), kterým mluvili domorodci na území Francouzské Guyany. Objevuje se i v Tupi, dalším jazyku používaném na tomto území.

V gastronomii se tonka používá nastrouhaná nebo ve formě výluhu. Uplatnění má především při výrobě sladkého pečiva, dezertů a zmrzliny, objevuje se v mnoha receptech francouzské kuchyně.[2]

Využití má i v parfumerii a také farmacii. Ze semen se získává kumarin, surovina pro výrobu antikoagulantů.

Na území Spojených států amerických se tonka nesmí používat v gastronomii. Vyplývá to ze zákonu z roku 1954, který zakazuje veškeré nápoje a potraviny obsahující kumarin. Zákon byl přijatý jako důsledek umělého přidávání vysokých dávek kumarinu do potravin, které údajně ve vysokých koncentracích působily jaterní problémy hlodavcům. Zákon je v současné době kritizován jako zastaralý a neúměrný, neboť v jeho důsledku došlo k ilegalizaci koření a potravin s přirozeným obsahem kumarinu, který zdravotní potíže nepůsobí (mimo jiné i levandule, lékořice, skořice nebo polská vodka Żubrówka). Podle vyjádření lékařů není známé, že by kumarin v přirozené podobě nebo konkrétně v podobě fazolí tonka působil jako antikoagulans.[2]