Tiránský průliv

Od vzniku Izraele a jeho průniku k Akabskému zálivu v březnu 1949 byla tato úžina po několik desetiletí ohniskem sporu mezi ním na straně jedné a Egyptem a Saúdskou Arábií na straně druhé, neboť tyto arabské státy se jednak obávaly další izraelské expanze podél zálivu a jednak neuznávaly izraelskou státnost. Egypt, jenž v té době začal plně ovládat průliv, nechtěl žádným lodím povolit proplutí skrze své vody s nákladem do/z Izraele, čímž blokoval jediný izraelský rudomořský přístav Ejlat (Umm Rašraš).

Spojenou izraelsko-britsko-francouzskou invazí do Egypta na podzim 1956 (Suezská krize) byl mj. uvolněn i Tiránský průliv, protože Izrael souhlasil se stažením svých jednotek z dobytého Sinaje až v březnu následujícího roku, pod silným tlakem supervelmocí a až za záruku volné plavby ze strany Egypta, na což měly dohlížet nově rozmístěné Pohotovostní jednotky OSN (UNEF). Roku 1958 bylo navíc do mezinárodního práva přidáno i právo pokojného průjezdu pobřežními vodami[4] a Egypt, ačkoliv se nikdy nestal signatářem Úmluvy, byl pod silným tlakem západních států, aby toto právo dodržel i v izraelském případě.

Nestabilní status quo byl opět narušen o deset let později. Na počátku května 1967 Izrael veřejnou deklarací předanou všem námořním mocnostem zopakoval své dřívější stanovisko, že případné uzavření úžiny bude považovat za casus belli a dle toho se zachová. Egyptský prezident Násir i přesto nařídil ve dnech 22.–23. května t. r. egyptským vojskům obsadit demilitarizované pásmo na Sinaji – odkud se museli stáhnout vojáci UNEF – a opět zablokovat egyptským loďstvem úžinu, aby žádné lodě (tehdy zejména íránské ropné tankery) nemohly plout do Izraele. To vyprovokovalo Izrael 5. června k zahájení Šestidenní války. Vítězný Izrael pak průliv i s jeho dvěma ostrovy (a celým Sinajem) okupoval až do roku 1982, kdy jej dle ustanovení egyptsko-izraelské mírové smlouvy (1979) předal zpět Egyptu – ovšem Tiránské úžině jakož i celému Akabskému zálivu byl za to přiznán status mezinárodních vod a na ostrově Tirán je od té doby umístěna pozorovací mise Mnohonárodnostních sil a pozorovatelů (MFO).

Po šesti letech a 11 kolech mezistátního vyjednávání 8. dubna 2016 Egypt při státní návštěvě saúdského krále Salmána oznámil, že se nad ostrovy Tirán a Sanáfír vzdává suverenity[5] ve prospěch Saúdské Arábie, v rámci uzavření širší dohody o delimitaci vzájemných námořních hranic.[6] 21. června téhož roku egyptský soud toto rozhodnutí prezidenta Sísího o navrácení ostrovů zrušil, označil ho za „neústavní”.[7] I přes hněvivé protesty egyptské veřejnosti, politiků a části penzionovaných důstojníků[8] však egyptská vláda na svém kroku trvala, ve snaze získat od bohatého souseda další investice a půjčky. Spolu s parlamentem ignorovala několik soudních zamítnutí;[9] po vleklých sporech a debatách bylo definitivní předání obou ostrovů rozhodnuto i odhlasováno 14. června 2017.[10] O deset dní později dokument ratifikoval prezident Sísí.[11]

Ježto dle ustanovení egyptsko-izraelské mírové smlouvy má Izrael právo dohlížet nad demilitarizací Sinaje a situací v Tiránském průlivu, musel Egyptu nejprve poskytnout ke změně státní svrchovanosti nad ostrovy souhlas, což také učinil, v součinnosti se Spojenými státy.[12] Saúdská Arábie, ačkoliv Izrael neuznává, se vyjádřila, že bude respektovat závazky vyplývající z mezinárodní smlouvy – stala se tak de facto jejím nepřímým účastníkem.[13]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tiranská úžina na Wikimedia Commons