Tiebreak (tenis)

Americký tenista a funkcionář Jimmy Van Alen přišel v roce 1954 s myšlenkou tiebreaku hraného do devíti bodů, formou náhlé smrti při stavu míčů 8–8, kdy měli oba hráči setbol či mečbol. V témže roce založil předchůdkyni Mezinárodní tenisové síně slávy v rohodeislandském Newportu, kde se stal prezidentem místního klubu Newport Casino.[1] Na jeho travnatých dvorcích byl tiebreak experimentálně vyzkoušen během turnaje v sezóně 1965. Na program hlavní soutěže otevřeného turnaje se poprvé dostal během únorového U.S. Pro Indoor Championships 1970 ve Filadelfii. Do grandslamu pak byl zařazen na US Open 1970. V první hrací den, 2. září 1970, dospěl set do tiebreaku téměř v polovině ze 46 odehraných zápasů. Část hráčů podepsala protest adresovaný vedení newyorského grandslamu. Důvodem rozhodnutí Americké tenisové asociace bylo také zkrácení nadměrně dlouhých zápasů pro televizní diváky, po uzavření smlouvy na vysílací práva se stanicí CBS.[1] Na US Open 1975 pak následovala modifikace tiebreaku na standardní verzi do sedmi bodů.[1][2][3][4]

V roce 1971 zavedl standardní tiebreak do 7 bodů Wimbledon, což znamenalo první změnu počítání bodů v jeho 93leté historii. Zkrácená hra následovala po stavu her 8–8, vyjma rozhodující sady, v níž se nehrála. Od roku 1979 pak londýnský grandslam zařadil tiebreak již za stavu gemů 6–6, opět vyjma rozhodujícího dějství. K další modifikaci došlo ve Wimbledonu 2019 po kritice dvou nejdelších londýnských semifinále v historii v roce 2018, trvajících celkem 12 hodin.[5][6] Od sezóny 2019 tak byla zavedena zkrácená hra do 7 bodů v rozhodujících sadách všech wimbledonských soutěží za stavu gemů 12–12.[7][8]

Australian Open zařadilo tiebreak do 7 bodů v roce 1971. V závěrečné sadě o vítězích nadále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, kdy byla zkrácená hra uplatněna i v rozhodujících dějstvích dvouher.[9] Australian Open 2019 bylo prvním grandslamem v historii, na němž se hrál supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží.[10] French Open zahrnulo zkrácenou hru poprvé v sezóně 1973.[11]

Náhradu třetí sady ve smíšené grandslamové soutěži za supertiebreak do 10 bodů poprvé uplatnilo Australian Open 2001.[12] Přes kritiku diváků a bývalých tenistů[13] přešly na stejný formát i další dva majory, premiérově US Open 2003 a French Open 2007, rovněž tak i Letní olympijské hry 2016.[14] Pouze Wimbledon zachoval v rozhodujícím setu mixu standardní formát setu, od roku 2019 s tiebreakem za stavu gemů 12–12.

Davis Cup začlenil v roce 1989 tiebreak do všech setů, vyjma těch rozhodujících. V nich se zkrácená hra začala hrát od roku 2016. Olympijské hry tiebreak v rohodujícím dějství zavedly v Riu de Janeiru 2016[14][15] a Fed Cup se rozhodl k této změně přistoupit v roce 2019.[16]

V tiebreaku se každý míč počítá jako jeden bod. Hráč, který jako první dosáhl sedmi bodů a má navíc nejméně dvoubodový náskok vůči soupeři (7–5), získává tuto zkrácenou hru a tím i celý set v poměru 7–6. Je-li bodový rozdíl mezi oběma menší, tiebreak pokračuje do chvíle, než jeden z hráčů dosáhne dvoubodového rozdílu.

Po stavu 6–6 na hry v setu podává jeden (první) bod hráč, na němž je řada, pak se servis hráčů střídá po každých dalších dvou bodech. Po každých šesti bodech dochází k výměně stran kurtu (6, 12, případně 18...). Hráč, který podával při prvním míči tiebreaku je přijímajícím v následné první hře dalšího setu.

Ne vždy se hraje na konci setu za stavu 6–6 na hry zkrácená hra. Pravidla jednotlivých soutěží upravuje soutěžní řád. V rámci grandslamu nebyl tiebreak stále zaveden pouze do dvouher French Open. Nejdelším zápasem, který obsahoval i nejdelší set v poměru her 70–68, bylo utkání 1. kola ve Wimbledonu 2010 mezi Mahutem a Isnerem.

Tradičně ve čtyřhře je hrán místo rozhodujícího setu často tzv. super tiebreak. Pokud je počet setů vyrovnán, pak namísto rozhodujícího setu následuje zkrácená hra, jejímž vítězem se stane ten, který jako první dosáhne deseti bodů. Své vítězství však musí stvrdit dvoubodovým rozdílem. Takže výsledný zápis má vzhled například:

• Květa Peschkeová / Lisa Raymondová – Pcheng Šuaj / Jen C’ 2–6, 7–6, 10–4

Australian Open 2019 se stal prvním grandslamem v historii, na němž se hrál 10bodový supertiebreak v závěru rozhodujících setů všech soutěží, včetně dvouher.[10]

Ve verzi tzv. Fast4 tenisu, tj. zrychleném formátu tenisových utkání o setech do čtyř gamů, je hrán tiebreak do 5 bodů. Hráč, který první dosáhne hranice 5 bodů bez nutnosti dvoubodového rozdílu, získává set.

• Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha