Tenis na Letních olympijských hrách 2008 – mužská dvouhra

Z elitní světové desítky do soutěže nezasáhl pouze devátý v pořadí Andy Roddick, jenž spolu s Richardem Gasquetem zvolili účast na amerických turnajích v rámci přípravy na US Open. Pro zdravotní problémy nenastoupili ani Chorvaté Ivo Karlović (horečka), Mario Ančić (mononukleóza) a Francouz Jo-Wilfried Tsonga (rehabilitace kolena). Vyjma Ančiće se další absentéři objevili na US Open, v týdnu po skončení pekingského turnaje.

Do olympijské dvouhry nastoupilo nejsilnější startovní pole od znovuzařazení tenisu do programu v roce 1988, respektive v dosavadní historii olympiády. Představilo se 17 z prvních 20 tenistů žebříčku ATP, včetně kompletní světové osmičky.[1]

Pouze čtyři země – Francie, Španělsko, Česká republika a Spojené státy – měly v pavouku čtyři účastníky.

Nízko postavení hráči na žebříčku ATP z tenisově malých zemí, Salvadorec Rafael Arevalo a Tožan Komlavi Loglo, startovali na divokou kartu díky pozvání od Tripartitní komise. Arevalo jako historicky první salvadorský účastník olympijského tenisového turnaje,[2] na úvod porazil 96. korejského muže žebříčku Leea Hyunga-taika. Ve druhé fázi vypadl se světovou jedničkou Federerem.[3]

Z čínských hráčů zasáhli do dvouhry Sun Pcheng na divokou kartu ITF, a také Jü Sin-jüan s Cengem Šao-Süanem, kteří startovali z pozice náhradníků po odstoupení již kvalifikovaných tenistů.[4]

V úvodním kole vypadli čtyři nasazení, světová pětka David Ferrer, šestka Andy Murray, Nicolás Almagro a Radek Štěpánek. Ve čtvrtfinále nečekaně prohrála švýcarská světová jednička Roger Federer s Američanem Jamesem Blakem. Švýcar, jenž dominoval světovému tenisu, si tak ani při třetí olympijské účasti neodvezl medaili ze singlové soutěže. Mezi poslední osmičku naopak pronikli tři nenasazení tenisté, Francouzi Paul-Henri Mathieu a Gaël Monfils, stejně jako Rakušan Jürgen Melzer.

Po více než dvouhodiném boji porazil Rafael Nadal v třísetovém semifinále Novaka Djokoviće. Ještě dramtičtější průběh přinesl druhý duel o finálovou účast. Vítězně z něho odešel obhájce bronzového kovu Fernando González, když udolal Jamese Blakea poměrem 11–9 v závěrečné sadě. Po dohrání obvinil Američan soupeře z podvádění. Během Gonzálezova podání za stavu 8–9 ve třetím setu zahrál Blake prohoz, při kterém Chilan na síti uhnul raketou a nechal míč dopadnout za základní čáru. Američan si však stěžoval, že míček na 100 % tečoval rám rakety, což způsobilo změnu dráhy letu. Hlavní rozhodčí však žádný kontakt s raketou nezaznamenal a bod získal chilský tenista. González poté podržel podání a v další hře využil první brejkbol setu, aby navýšil náskok gamů na 10–9. Následně zápas dopodával do vítězného konce. Blake svou tiskovou konferenci téměř celou věnoval tématu etiky.[5]

Olympijské zlato vybojoval druhý hráč světa Rafael Nadal ze Španělska, který zažíval premiérovou účast na olympiádě. Bodový zisk mu v následné pondělní aktualizaci žebříčku ATP z 18. srpna 2008 poprvé v kariéře dopomohl k 1. místu, kde ukončil rekordní šňůru 237 týdnů bez přerušení Rogera Federera.[6][7][6] Ve finále přehrál chilskou turnajovou dvanáctku Fernanda Gonzáleze po setech 6–3, 7–6 a 6–3. Chilan tak jako šestý tenista historie, respektive čtvrtý muž a první od Charlese Winslowa, zkompletoval úplnou sadu olympijských medailí – zlata, stříbra a bronzu. Nadal si připsal 31. singlový titul kariéry a prodloužil sérii své finálové neporazitelnosti na osm zápasů.

Poražení semifinalisté odehráli utkání o bronzovou medaili. Vítězně z něho vyšel srbský hráč Novak Djoković po výhře nad osmým nasazeným Američanem Jamesem Blakem ve dvou setech. Djokovićovi patřila na tehdejším žebříčku ATP 3. příčka a Blakeovi 7. místo.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Tennis at the 2008 Summer Olympics – Men's singles na anglické Wikipedii a Simple messieurs de tennis aux Jeux olympiques d'été de 2008 na francouzské Wikipedii.

• Tenisové pavouky LOH (vyberte ročník a soutěž) na stránkách Mezinárodní tenisové federace