Teatro Argentina

Teatro Argentina, jedno z nejstarších divadel v Římě, bylo otevřeno 31. ledna 1732 operou Berenice Domenica Sarry. Výstavbu divadla zahájila rodina Cesarini přestavbou jedné z vlastních budov podle návrhu architekta Gerolamo Theodoliho. Místo, kde se divadlo nachází, má za sebou slavnou historii. V antických dobách zde stával sál zvaný Curia Pompeii, v němž byl zavražděn Julius Caesar. Divadlo bylo původně postaveno převážně ze dřeva, s výjimkou nosných stěn a zděných schodů. Bylo navrženo podkovovité hlediště, aby co nejlépe vyhovovalo akustickým a vizuálním potřebám. Parter s dřevěnou podlahou byl ukončen čtyřiceti řadami lavic, lóže byly uspořádány v šesti podlažích. Prošlo několika přestavbami, naposledy v roce 1993 architektem Paolo Portoghesi, nicméně základní disposice hlediště zůstala zachována.

Teatro Argentina patřilo v 18. a 19. století mezi nejvýznamnější římská divadla. Konaly se zde premiéry oper slavných skladatelů té doby. Bylo svědkem neúspěšného prvního provedení Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. Hrály se zde i první opery Giuseppe Verdiho. Ve vestibulu divadla koncertoval Niccolò Paganini.

Malba zachycující interiér divadla Argentina. Autorem obrazu s názvem "Festa musicale" z roku 1747 je Giovanni Paolo Pannini

• Domenico Sarro: Berenice, 1732
• Geminiano Giacomelli: Achille in Aulide, 1739
• Niccolò Jommelli: Ricimero re de' Goti, 1740
• Domingo Terradellas: Cerere 1740
• Giuseppe Arena: Il vello d'oro, 1740
• Giuseppe Scarlatti: Il Dario, 1741
• Niccolò Jommelli: Astianatte, 1741
• Gennaro Manna: Tito Manlio, 1742
• Giovanni Battista Costanzi: L'asilo della Virtù, 1744
• Giovanni Battista Costanzi: L'Iride, 1745
• Matteo Capranica: Alcibiade 1746
• Giovanni Battista Costanzi: Enea in Cuma, 1746
• Niccolò Jommelli: Cajo Mario, 1746
• Niccolò Jommelli: Didone abbandonata, 1747
• Nicola Bonifacio Logroscino: Giunio Bruto, 1748
• Baldassare Galuppi: Vologeso re de' Parti, 1748
• Niccolò Jommelli: Artaserse, 1749
• Matteo Capranica: Merope, 1751
• Niccolò Jommelli: Ifigenia in Aulide, 1751
• Antonio Aurisicchio a Antonio Gaetano Pampani: Andromaca, 1753
• Antonio Aurisicchio: Eumene, 1754
• Baldassare Galuppi: Il Siroe (o "Siroe, re di Persia") 1754
• Baldassare Galuppi: Idomeneo, 1756
• Christoph Willibald Gluck: Antigono, 1756
• Pasquale Errichelli: Il Solimano, 1757
• Niccolò Jommelli: Creso, 1757
• Rinaldo da Capua: Adriano in Siria, 1758
• Niccolò Piccinni: Alessandro nell'Indie, 1758
• Baldassare Galuppi: Ciro riconosciuto, 1759
• Niccolò Piccinni: Artaserse 1762
• Pietro Alessandro Guglielmi: Tito Manlio 1763
• Antonio Sacchini: Semiramide riconosciuta, 1764
• Antonio Sacchini: Eumene, 1765
• Pietro Alessandro Guglielmi: Farnace 1765
• Giuseppe Sarti: Ipermestra, 1766
• Carlo Franchi: Ifigenia in Aulide, 1766
• Antonio Sacchini: Artaserse, 1768
• Antonio Sacchini: Il Cidde, 1769
• Pasquale Anfossi: La clemenza di Tito, 1769
• Niccolò Piccinni: Didone abbandonata, 1770
• Carlo Franchi: Siroe, re di Persia, 1770
• Pasquale Anfossi: Alessandro nell'Indie, 1772
• Carlo Monza: Antigono, 1772
• Giuseppe Gazzaniga: Armida, 1773
• Pasquale Anfossi: Demofoonte, 1773
• Pietro Alessandro Guglielmi: Ezio di Pietro (2. verze) 1774
• Pasquale Anfossi: Achille in Sciro, 1774
• Giovanni Masi: Vologeso, 1776
• Giuseppe Sarti: Ifigenia in Aulide 1776
• Pietro Alessandro Guglielmi: Artaserse, 1777
• Antonio Burroni: Enea nel Lazio, 1778
• Giuseppe Sarti: Adriano in Siria, 1778
• Giuseppe Gazzaniga: Antigono, 1779
• Giovanni Battista Borghi: Tito Manlio, 1779
• Josef Mysliveček: Medonte, re di Epiro (spolu s baletem Diana e Endimione Luigi Marescalchiho), 1780
• Domenico Cimarosa: Alessandro nell'Indie, 1781
• Felice Alessandri: Arbace, 1781
• Luigi Marescalchi: Andromeda e Perseo, 1783
• Onorato Viganò: Piramo e Tisbe, 1784
• Antonio Pio: Ezio, 1785
• Salvatore Viganò: Cefalo e Procri, 1786
• Giacomo Tritto: L'Arminio, 1786
• Giuseppe Giordani: Ifigenia in Aulide, 1786
• Ambrogio Minoja: Olimpiade, 1787
• Giovanni Domenico Perotti: Agesilao re di Sparta, 1789
• Gaetano Andreozzi: La morte di Giulio Cesare, 1789
• Luigi Caruso: Attalo re di Bitinia, 1790
• Giuseppe Giordani: Medonte, re di Epiro, 1791
• Angelo Tarchi: Tito Manlio, 1791
• Andrea Celli: Medea in Atene, 1791
• Angelo Tarchi: L'Olimpiade, 1792
• Giuseppe Maria Curci: Giulio Cesare in Egitto, 1796
• Domenico Cimarosa: Achille all'assedio di Troia, 1797
• Giuseppe Mosca: Ifigenia in Aulide, 1799
• Giuseppe Nicolini: Fedra ossia Il ritorno di Teseo 1803
• Pietro Carlo Guglielmi: Ines de Castro, 1805
• Giuseppe Nicolini: Trajano in Dacia, 1807
• Francesco Morlacchi: Le Danaidi, 1810
• Niccolò Antonio Zingarelli: Baldovino, 1811
• Gaetano Andreozzi: Il trionfo di Alessandro Magno il Macedone (přepracování opery "Il trionfo di Alessandro") 1815
• Gioachino Rossini: Almaviva ossia L'inutile precauzione (neúspěšná první verze opery Il barbiere di Siviglia) 1816
• Ferdinando Rutini: Polissena, 1817
• Gioachino Rossini: Adelaide di Borgogna ossia Ottone re d'Italia, 1817
• Johann Simon Mayr: Danao, 1818
• Giuseppe Nicolini: Giulio Cesare nelle Gallie, 1819
• Gioachino Rossini: Otello ossia Il moro di Venezia, 1819
• Saverio Mercadante: Scipione in Cartagine, 1820
• Giovanni Pacini: Cesare in Egitto, 1821
• Gaetano Donizetti: Zoraida di Granata, 1822
• Filippo Celli: Amalia e Palmer, 1822
• Michele Carafa: Eufemio di Messina, 1822
• Saverio Mercadante: Gli amici di Siracusa, 1824
• Vincenzo Bellini: Il fu e il sarà, 1832
• Józef Poniatowski: Bonifazio de' Geremei, 1843
• Fabio Campana: Luisa di Francia, 1844
• Giuseppe Verdi: I due Foscari, 1844
• Giuseppe Verdi: La battaglia di Legnano, 1849
• Scipione Fenzi: La pitonessa d'Endor, 1852
• Edoardo Vera: Adriana Lecouvreur e la Duchessa di Bouillon, 1856
• Giovanni Pacini: Il saltimbanco, 1858
• Andrea Traventi: I promessi sposi, 1858
• Giovanni Pacini: Gianni di Nisida, 1860
• Filippo Sangiorgi: La mendicante, 1861
• Filippo Sangiorgi: Iginia d'Asti, 1862
• Raffaele Gentili: Werther 1862
• Antonio Cagnoni: La tombola, 1867
• Pietro Platania: La vendetta slava, 1867
• Filippo Sangiorgi: Diana di Chaverny, 1875
• Giovanni Cesare Pascucci: Il pronosticante fanatico, 1877
• Stanislao Falchi: Lorhelia, 1878
• Cesare Dall'Olio: Don Riego, 1879
• Antonio Scontrino: Il progettista, 1882
• Alberto Giovannini: Tito Vezio, 1884
• Antonio Leonardi: Jacopo, 1888
• Umberto Giordano: Mala vita 1892
• Nicola van Westerhout: Una notte a Venezia (Cimbelino) 1892
• Vincenzo Valente: La sposa di Charolles, 1894
• Stanislao Falchi: Il trillo del diavolo (Tartini) 1899
• Ildebrando Pizzetti: La nave, 1908
• Giuseppe Blanc: La festa dei fiori, 1913
• Gaetano Luporini: L'aquila e la colomba (Napoleone) 1914
• Giuseppe Mulè: Liolà, 1916
• Pietro Canonica: La sposa di Corinto, 1918
• Riccardo Pick-Mangiagalli: Basi e bote, 1927
• Mario Labroca: Le tre figliuole di Babbo Pallino, 1928
• Pasquale La Rotella: Corsaresca, 1933

V současnosti slouží Teatro Argentina převážně jako činoherní divadlo, ale také k operním představením a koncertům symfonické hudby.

V interiérech divadelní budovy je umístěna expozice Divadelního muzea (Museo Storico del Teatro) s obrazovým a dokumentačním archivem.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Teatro Argentina na Wikimedia Commons
• Domovská stránka (italsky)
• Historie divadla
• Premiéry v divadle