Giacomo Tritto

Narodil se 2. dubna 1733 v Altamuře v Neapolském království. Od dětství projevoval mimořádné hudební nadání. V 11 letech byl přijat na Conservatorio della Piety dei Turchini v Neapoli, kde byli jeho učiteli Nicola Fago, Lorenzo Fago a Pasquale Cafaro.

Jako operní skladatel úspěšně debutoval v roce 1754 v divadle Teatro dei Fiorentini v Neapoli operou Le nozze contrastate. V průběhu let 1764–1810 zkomponoval více než 50 oper.

V říjnu 1785 získal místo třetího maestra na Conservatorio della Piety dei Turchini a v roce 1793 postoupil na místo druhého maestra, kde vystřídal skladatele Nicolu Salu. Konečně v roce 1799 se stal maestrem prvním. V prosinci roku 1806 byly všechny čtyři neapolské konzervatoře sloučeny v jedinou nazvanou Real Collegio di Musica v jejímž čele stál spolu s Giovannim Paisiellem a Fedele Fenarolim. Toto místo si udržel až do roku 1813, kdy se Niccolò Antonio Zingarelli stal jediným ředitelem. Tritto však na škole zůstal jako vedoucí katedry kompozice a kontrapunktu. Jeho žáky byli mimo jiné Vincenzo Bellini, Saverio Mercadante, Giacomo Meyerbeer a Gaspare Spontini.

V roce 1787 byl jmenován ředitelem divadla San Carlo a maestrem královského dvora. V roce 1810 přestal komponovat pro divadlo a zabýval se pouze chrámovou hudbou.

Zemřel v Neapoli 16. září 1824. Měl 18 dětí. Jeho syn, Domenico Tritto (1776–1851), učil rovněž na konzervatoři a prodal jí rukopisy otcových prací.

Zkomponoval více než 50 oper a mnoho chrámových skladeb včetně Mše pro dvojsbor a dva orchestry a sedm dalších mší, dvoje Pašije, Requiem, kantáty a řadu drobnějších prací. Protože pracoval pro několik neapolských kostelů je řada skladeb ztracena. Vydal dvě didaktické práce: učebnici generálního basu Partimenti e regole generali per conoscere qual numerica dar si deve ai vari movimenti del basso (Milán, 1816) a školu kontrapunktu a hudební teorie Scuola di contrappunto, ossia Teorica musicale (Milan, 1816), pojednanou v tradiční formě rozhovoru učitele a žáka.