Pasquale Anfossi

Narodil se v Taggii, v kraji Ligurie. V letech 1744–1752 studoval hru na housle na neapolské konservatoři Conservatorio di Santa Maria di Loreto a deset let hrál v operním orchestru. Teprve poté začal studovat kompozici u Antonia Sacchiniho a Niccola Piccinniho.

Jeho první opera buffa La Serva Spiritosa měla premiéru v roce 1763 v Římě. Je pravděpodobné, že na tomto díle se podílel jeho učitel Sacchini.

Velkého úspěchu se dočkal v roce 1773 v Římě operou La Giannetta, ossia l’incognita perseguitata a o rok později operou La finta giardiniera.

Do roku 1782 zkomponoval na 30 oper, které byly uváděny převážně v Benátkách a v Římě. Zlom nastal v roce 1782 kdy se stal hudebním ředitelem Královského divadla Haymarket v Londýně. Zde uvedl na scénu pět svých oper. První z nich Il trionfo della costanza měla velký úspěch. Poslední, L’Inglese in Italia (1786), zcela propadla a skladatel raději své další opery uváděl v Praze, Drážďanech nebo v Berlíně a vrátil se do Itálie.

Italské obecenstvo si znovu získal operou Le pazzie de' gelosi uvedenou v Římě roku 1787. V roce 1789 však ukončil svou úspěšnou dráhu operního skladatele a nadále se věnoval pouze chrámové hudbě. Byl jmenován ředitelem kůru v chrámu San Giovanni in Laterano a tuto funkci si podržel až do své smrti v roce 1797.

Kromě velkého množství chrámové a instrumentální hudby zkomponoval Anfossi více než 70 oper a 20 oratorií. Jeho raná díla připomínala styl jeho učitelů Picciniho a Sacchiniho, ale postupně si vypracoval svou vlastní hudební řeč. Instrumentace jeho děl je charakteristická použitím většího počtu dechových nástrojů, což přispělo ke zvýšení barevnosti zvuku.

Kritiky byla Anfossimu vyčítána malá dramatičnost. Nicméně jeho opery byly v Evropě velmi populární.

Italská operní společnost G. Bustelliho a P. Bondiniho, která v první polovině 80. let sídlila v divadle v Thunovském paláci v Praze na Malé Straně, uváděla převážně jeho díla. Úspěch sklízel i v Petrohradu, v Paříži a ve Vídni. Pro vídeňské provedení Anfossiho oper zkomponoval několik árií i Wolfgang Amadeus Mozart a také bylo Anfossiho dílo soudobými kritiky s Mozartem často srovnáváno.

Anfossiho skladby však byly postupně zastíněny jeho slavnějšími současníky a následovníky jako byli Salieri, Mozart nebo Gioacchino Rossini a na dlouhou dobu zapomenuty. Teprve v posledních dvaceti letech byla jejich krása znovu objevena a jsou opět uváděny na scénu.