Tatra K2R

Největší český provozovatel dvoučlánkových (kloubových) tramvají K2, brněnský dopravní podnik, se v polovině 90. let 20. století rozhodl modernizovat své vozy K2. Roku 1995 byly proto zahájeny modernizace tramvají K2, které se již blížily hranici životnosti.[1] Na rozdíl od ostravských modernizací (Tatra K2G) se mělo jednat o zásadní rekonstrukci vozů s novým designem a upraveným interiérem. Těmto modernizacím předcházel předsunutý projekt modernizace tramvají typu T3 – Tatra T3R. Prototyp T3R, původně přestavěný vůz T3SUCS č. 1615 z roku 1985, byl představen v roce 1995 na Mezinárodním strojírenském veletrhu (MSV) s novou elektrickou výzbrojí TV 8, čely dle návrhu architekta Patrika Kotase, novým provedením interiéru a v ČR vůbec poprvé použitými terčíkovými digitálními panely, načež byl zařazen do flotily pisárecké vozovny. Na tento projekt navázala dodávka dalších 10 nových vozů T3R ev. č. 1659–1668 a projekt tramvaje Tatra K2R.[2]

Typ K2R.03 vznikl kvůli nedostatku finančních prostředků a zároveň i kvůli provozním zkušenostem s tramvajemi K2R.[2] Byly vypuštěny některé modernizované prvky, základ modernizace včetně designu ale zůstal zachován.

Restaurační tramvaj K2R-RT byla inspirována podobnými vozy, které jsou provozu např. v Berlíně, Geře či Vídni.[3]

Nejprve na modernizaci spolupracovala Královopolská, která provedla opískování a opravu vozových skříní i dosazení nových čel u tramvají č. 1006 a 1018 (přistaveny k rekonstrukci v dubnu 1995), které se poté v srpnu téhož roku vrátily do ústředních dílen dopravního podniku k finální kompletaci. Vozy K2R byly osazeny elektrickou výzbrojí TV 8 na bázi GTO tyristorů s rekuperací brzdné energie, statickým měničem Alstom namísto původního motorgenerátoru, hydraulicky ovládanou brzdu Hanning a Kahl (která byla později pro vyšší poruchovost vyměňována za původní kotoučovou) a protiskluzovou ochranou na středním podvozku, lepenými plechy na bočnicích, novými tónovanými determálními okny Hády Metal s výklopnou horní částí, výklopnými dveřmi s pohony firmy Bode vybavené poptávkovým otevíráním dveří, digitálním informačním systémem s bočními transparenty umístěnými ve střeše vozu nad okny, palubním počítačem a označovači jízdenek od firmy SAVS Olomouc, hlásičem zastávek EPIS, ručním řadičem Schaltbau, novými sedadly Karosa (později C.I.E.B.) Nova 320 s jednoduchými stojany pro snadnější úklid vozu, protiskluzovým kobercem ALTRO, speciálním nátěrem madel (zprvu v tmavě červené, později v oranžové barvě), novým obložením interiéru, zcela nově řešenou uzavřenou kabinou řidiče, elektrickými topnicemi v bočnicích vozu, malými střešními klapkami s větším úhlem vyklopení dle vozů T3SUCS a polopantografovým sběračem Lekov EPDE 01-2600 a novým barevným schématem dle návrhu Kotase. První z nich, vůz č. 1066, se představil v březnu 1996 spolu s tramvajemi T6A5, načež následovaly zkušební jízdy a výstava tohoto vozu u příležitosti MSV na stánku firmy Pars DMN Šumperk, první cestující svezl spolu s vozem 1018 až roku 1997. Provedení vozů K2R se poté mírně obměnilo a další vozy č. 1003, 1028, 1039 a 1053 již získaly výklopné dveře s pohony firmy IFE, polopantograf Stemann Fb500 (u vozu č. 1064 Stemann Fb700).[4][5]

Projekt doznal koncem 90. let vlivem několika událostí (nedostatek finančních prostředků, krach ČKD, aj.) transformace do projektů tramvají Tatra K2R.03, K2R.03-P, u kterých došlo ke zjednodušení modernizace ponecháním některých původních částí, konkrétně původních lámacích dveří, oken s posuvnou horní částí, původních laminátových sedadel doplněných o čalouněný sedák a původní kotoučové brzdy středního podvozku pro poruchovost hydraulicky ovládané brzdy u předchozích tramvají K2R. První dva vozy č. 1079 a 1081 byly odvezeny k opravě karoserie do areálu firmy Pars DMN v Šumperku, odkud byly odeslány zpět do ústředních dílen dopravního podniku k dokončení rekonstrukce na K2R.03.[4] U vozu č. 1081 bylo použito novější provedení čel Kotas, které využívaly čelní světlomety z dodávky Peugeot Boxer 1. generace (1994–2005) a zadní sdružené svítilny z osobního automobilu Opel Astra F.[5] U pětice vozů K2R.03 s čísly 1027, 1029, 1037, 1059 a 1060 byla modernizace znovu obměněna. Rekonstrukci tramvají provedla zcela firma Pars DMN a zároveň s tím byla použita čela Kotas novějšího provedení, dále byly poprvé na těchto vozech použity označovače Mikroelektronika a palubní počítač BS 100 firmy BUSE.[4][5]

Při přestavbě vozu K2R č. 1018 v roce 2013 na restaurační tramvaj K2R-RT došlo k zaslepení druhých a čtvrtých dveří včetně schodů. Zrušena byla také dvě okna, obě v pravé bočnici v zadním článku: první hned za kloubem kvůli skříni a lednici, druhé za původními třetími (po přestavbě druhými) dveřmi kvůli kabině WC. Vozidlo bylo vybaveno druhým statickým měničem, který je určen pro napájení spotřebičů (230 V). Interiér byl zcela přestavěn, v přední části předního článku, hned za kabinou řidiče, byly umístěny dvě čtveřice (vlevo) a dvě dvojice (vpravo) sedadel se stolečky, ve zbytku článku jsou sedadla umístěna podélně. Podélné rozmístění sedadel bylo realizováno také v zadní části zadního článku. Přední část zadního článku obsahuje barový pult s výčepem, lednici, kabinu WC a několik samostatných madel s držáky na pivo pro stojící. Vůz je vybaven vodním hospodářstvím, audiovizuálním systémem, Wi-Fi připojením, novým zářivkovým osvětlením či topidly doplněnými k původním topnicím. Na stěnách se v interiéru nachází imitace dřeva, sedadla jsou potažena zelenou koženkou. Tramvaj byla nalakována světlejší zelenou barvou, kterou však z většiny překryly tmavě zelené polepové fólie se zobrazením půllitrů piva, siluet Petrova a Špilberku, znakem Starobrna a nápisem „Šalina pub“. Téměř celou přestavbu financoval přibližně třemi miliony korun pivovar Starobrno.[3] Dokončený vůz byl představen veřejnosti 15. června 2013 na náměstí Svobody při festivalu Brno – město uprostřed Evropy.[6]