Třída Sheffield

Třída Sheffield (známa i jako typ 42) je třída raketových torpédoborců britského královského námořnictva. Jednalo se o menší a levnější alternativu ambiciózní třídy Bristol, ze které ale byl postaven pouhý jediný kus. Díky tomu mohly být postaveny v počtu dostatečném k nahrazení množství starších britských torpédoborců klasické koncepce.[2]

Třída Sheffield / Typ 42
HMS York (D98)
Obecné informace
UživateléRoyal Navy (14 jednotek)
Argentinské námořnictvo (2 jednotky)
Typtorpédoborec
Lodě16
Osud1 v rezervě (2020)
2 potopeny
13 vyřazeno
PředchůdceBristol / Typ 82
NástupceDaring / Typ 45
Technické údaje série Batch I a II (po dokončení)
Výtlak3850 t (standardní)
4350 (plný)[1]
Délka125 m
Šířka14 m
Ponor5,8 m
PohonCOGOG
Rychlost30 uzlů
Posádka299–312
Výzbroj1× 114mm kanón
2× 20mm kanón (2×I)
2× Sea Dart (1×II, 22 střel)
6× 324mm torpédomet (2×III)
Letadla1× vrtulník Westland Lynx
RadarType 1022/965R vzdušná ostraha
Type 996/992Q 3D vzdušná ostraha
2× střelecký Type 909 GWS-30
navigační Type 1007
Sonarvyhledávací Type 2050/2016
pro mapování dna Type 162
Technické údaje série Batch III
Výtlak4750 t (standardní)
5350 (plný)
Délka141,1 m
Šířka14,9 m
Ponor5,8 m

Hlavním úkolem lodí byl doprovod a prostorová protivzdušná obrana loďstva. Celkem 14 jednotek ve třech skupinách (Batch 1-3) postavila Velká Británie, přičemž další dva kusy zakoupila Argentina. Lodě stejné střídy obou států se pak v roce 1982 zúčastnily války o Falklandy/Malvíny, kde Britové přišli (mimo jiné) o dva torpédoborce třídy Sheffield. Britské námořnictvo vyřadilo poslední jednotku HMS Edinburgh v roce 2013. Ve službě je nahradily nové torpédoborce třídy Daring.[3] Vůbec poslední jednotkou třídy v aktivní službě byl argentinský torpédoborec Hércules, který byl v letech 1999 až 2000 přestavěn na rychlý transport, ale nejpozději od roku 2020 je neaktivní.

Stavba
HMS Glasgow (D88)

Po zrušení stavby těžkých letadlových lodí třídy CVA-01 a omezení stavby jejich plánovaných velkých doprovodných torpédoborců třídy Bristol (typ 82), vznikl požadavek na vývoj nových méně nákladných torpédoborců třídy Sheffield. Jejich hlavním úkolem byla prostorová protivzdušná obrana svazů válečných lodí. Oproti třídě Bristol byly menší, levnější a díky automatizaci potřebovaly menší posádku. Třída Sheffield také nenesla protiponorkové systémy Ikara a Mk 10 Limbo, což ale vyvážila instalace torpédometů pro lehká torpéda (kromě samotného HMS Sheffield) a instalace plnohodnotného hangáru pro protiponorkový vrtulník.[1]

V letech 1970–1979 byla postavena první série zahrnující torpédoborce Sheffield, Birmingham, Newcastle, Coventry, Glasgow a Cardiff. Stavba torpédoborce Cardiff se výrazně zdržela kvůli nedostatku pracovních sil v loděnici Vickers-Armstrongs, a proto jej musela dokončit loděnice Swan Hunter. V letech 1976–1983 následovala druhá série, která měla modernější senzory. Byla tvořena torpédoborci Exeter, Southampton, Liverpool a Nottingham. Kvůli finančním omezením byly torpédoborce výrazně menší než třída Bristol (trup byl o 29 metrů kratší a jejich plný výtlak byl menší o 2400 tun), proto byly jejich ubikace stísněné, plavidla měla zhoršené nautické vlastnosti a menší dosah.[1]

Třetí a poslední britská série měla o 16 metrů delší a o metr širší trup (lepší nautické vlastnosti a zvětšená přistávací paluba pro vrtulníky), větší odolnost v boji a silnější výzbroj. V letech 1978–1985 byly postaveny čtyři jednotky, pojmenované Manchester, York, Gloucester a Edinburgh.[4]

Argentinské torpédoborce Hércules a Santísima Trinidad byly objednány v roce 1970. Konstrukčně patřily k první sérii třídy Sheffield. První byl v letech 1971–1976 postaven ve Velké Británii. Druhou jednotku stavěly přímo argentinské loděnice. Kýl Santísima Trinidad byl založen v roce 1971, trup byl ale na vodu spuštěn až v roce 1974. Při vystrojování téměř hotové lodi byl na torpédoborec 22. srpna 1978 guerillou Montoneros proveden teroristický útok pomocí miny, který jeho dokončení oddálil až do roku 1981.[5]

Jednotky třídy Sheffield:[6]

JménoUživatelSérieLoděniceZahájení stavbySpuštění na voduZařazena do službyStatus
Sheffield (D80)UKBatch IVickers-Armstrongs, Barrow15. ledna 197010. června 197116. února 1975Potopen ve falklandské válce. Dne 4. května 1982 jej zasáhla letecká protilodní střela AM.39 Exocet. Vyhořelý vrak se potopil 10. května 1982.[1]
Birmingham (D86)UKBatch ICammell Laird28. března 197230. července 19733. prosince 1976Vyřazen 31. prosince 1999.
Newcastle (D87)UKBatch ISwan Hunter21. února 197324. dubna 197523. března 1978Vyřazen 1. února 2005.
Glasgow (D88)UKBatch ISwan Hunter16. dubna 197414. dubna 197624. května 1979Vyřazen 1. února 2005.
Cardiff (D108)UKBatch IVickers-Armstrongs, Barrow / Swan Hunter6. listopadu 197222. února 197424. září 1979Vyřazen 14. července 2005.
Coventry (D118)UKBatch ICammell Laird29. ledna 197321. června 197420. října 1978Potopen ve falklandské válce. Dne 26. května 1982 byl potopen leteckým bombardováním.[1]
Hércules (D-1)ArgentinaBatch IVickers-Armstrongs, Barrow16. června 197124. října 197210. května 1976V letech 1999 až 2000 upraven na rychlý transport s kódem B-52.[7] Nejpozději od 2020 neaktivní (v rezervě).[8]
Santísima Trinidad (D-2)ArgentinaBatch IAFNE, Rio Santiago11. října 19719. listopadu 1974červenec 1981Od roku 1989 v rezervě a využíván jako zdroj náhradních dílů. Oficiálně vyřazen 2006. Plánována přeměna na muzejní loď. Roku 2013 se kvůli nedostatečné údržbě potopil v Puerto Belgrano.[9]
Exeter (D89)UKBatch IISwan Hunter22. července 197625. dubna 197819. září 1980Vyřazen 27. května 2009.
Southampton (D90)UKBatch IIVosper Thornycroft21. října 197629. ledna 197931. října 1981Dne 3. září 1988 byl v Perském zálivu vážně poškozen kolízí s nákladní lodí. Oprava proběhla v letech 1989–1991. Vyřazen 12. února 2009.[1]
Nottingham (D91)UKBatch IIVosper Thornycroft6. února 197818. února 198014. dubna 1983Vyřazen 11. února 2010.
Liverpool (D92)UKBatch IICammell Laird5. července 197825. září 19809. července 1982Vyřazen 30. března 2012.
Manchester (D95)UKBatch IIIVickers-Armstrongs, Barrow19. května 197827. listopadu 198016. prosince 1982Vyřazen 24. února 2011.
Gloucester (D96)UKBatch IIIVosper Thornycroft25. října 19792. listopadu 198211. září 1985Vyřazen 30. června 2011.
Edinburgh (D97)UKBatch IIICammell Laird8. září 198014. dubna 198317. prosince 1985Vyřazen 6. června 2013.
York (D98)UKBatch IIISwan Hunter18. ledna 198021. června 19829. srpna 1985Vyřazen 27. září 2012.

Konstrukce

První a druhá série (Batch I a II)
HMS Sheffield (D80)
Argentinský torpédoborec Hercules po přestavbě na rychlý transport

Elektroniku mimo jiné tvořil vyhledávací radar typu 965 (AKE-2) a dva radary typu 909, které naváděly střela Sea Dart.[1] Hlavňovou výzbroj tvořil jeden 114mm kanón Mk.8 v dělové věži na přídi a dva 20mm kanóny. Protiletadlovou výzbroj představovalo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel středního dosahu Sea Dart. Zásoba střel činila 22 kusů. Protiponorkovou výzbroj zastupovaly dva trojhlavňové 324mm torpédomety STWS. Využívaly americká torpéda Mk.44 a Mk.46, později též torpéda Sting Ray.[1] Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro protiponorkový vrtulník Westland Lynx. Do jeho výzbroje patřila protiponorková torpéda Sting Ray, protilodní střely Sea Skua, miny a kulomety. Pohonný systém je koncepce COGOG. Tvoří ho dva páry plynových turbín, pohánějící dvojici pětilistých lodních šroubů. Dvě turbíny Rolls-Royce Tyne RM1A o výkonu 8000 hp slouží pro ekonomickou plavbu a druhý pár turbín Rolls-Royce Olympus TM3B o výkonu 50 000 hp loď pohání v bojové situaci. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[1]

Třetí série (Batch III)

Plavidla měla prodloužený a širší trup. Díky výhodnějšímu poměru délky k šíře trupu se mírně zvýšila rychlost. Výtlak plavidel narostl cca o tisíc tun. Vybavení bylo obdobné. Přehledový radar byl typu 1022. Instalovány byla novější verze torpédometů STWS a pro blízkou obranu až čtyři 30mm kanóny, nebo dva systémy bodové obrany Phalanx CIWS.[4]

Modifikace

Od torpédoborce Exeter byl přehledový radar typu 965 nahrazen modernějším radarem typu 1022 STIR. Obdobně byla modernizována rovněž starší plavidla. Rozáhlejší modifikace proběhly na základě zkušeností z faklandské války. Výzbroj byla posílena o čtyři 30mm kanóny Oerlikon a dva 20mm kanóny, přičemž zároveň byly instalovány vrhače klamných cílů. Později byly na plavidla instalovány dva systémy blízké obrany Phalanx CIWS, každý s jedním 20mm rotačním kanónem Vulcan.[1]

Argentinské torpédoborce se lišily v tom, že nesly čtyři protilodní střely Exocet a měly též dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.

Operační služba
Sheffield byl potopen ve falklandské válce

Jak britské, tak argentinské torpédoborce této třídy byly nasazeny roku 1982 ve válce o Falklandy. Britské královské námořnictvo do jižního Atlantiku vyslalo nejprve torpédoborce Coventry, Sheffield a Glasgow a později i Exeter a Cardiff. Argentinské námořnictvo nasadilo obě dvě jednotky této třídy, které vlastnilo. Úkolem britských torpédoborců třídy Sheffield byla především obrana letadlových lodí a ve válce utrpěly vážné ztráty. Torpédoborec Sheffield potopila argentinská protilodní střela AM.39 Exocet vypuštěná z letounu Super Étendard[2], torpédoborec Coventry potopil zásah trojicí leteckých pum a Glasgow se po zásahu jednou leteckou pumou musel vrátit do Británie. Ztráty, které britské námořnictvo ve válce utrpělo, vedly k řadě opatření, které měly například zásadně vylepšit obranu proti nízkoletícím letounům a protilodním střelám.[10]

Dalšího nasazení se lodě této třídy dočkaly například během války v Zálivu, občanské války v Jugoslávii či při konfliktu na Východním Timoru.[11] Během války v Zálivu roku 1991 torpédoborec Gloucester sestřelil útočící protilodní střelu Silkworm.[4]

Odkazy

Reference
  1. GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 510. (anglicky)
  2. Type 42 [online]. Globalsecurity.org, rev. 2007-09-26 [cit. 2010-12-23]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Royal Navy decommissions final Type 42 vessel [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
  4. Gardiner, Chumbley a Budzbon, 1996, s. 511.
  5. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 172. (česky)
  6. HÉRCULES destroyers (1976-1981) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Hercules, the multi-purpose rapid transport ship of the Argentine Navy [online]. navalanalyses.com, 2014-06-23 [cit. 2022-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
  8. BETTOLLI, Carlos Borda. El retroceso operacional de la Armada Argentina en la últimas décadas [online]. zona-militar.com, 2021-08-03 [cit. 2022-04-21]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Falklands' war “ARA Santisima Trinidad” refloated in Puerto Belgrano [online]. Mercopress.com, rev. 2015-12-23 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
  10. CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 102. (česky)
  11. Type 42 Destroyers [online]. Royal Navy [cit. 2010-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-13. (anglicky)

Literatura
  • FRIEDMAN, Norman. British Destroyers & Frigates: The Second World War and After. Barnsley: Seaforth Publishing, 2017. ISBN 978-1-5267-0282-1. (anglicky)
  • HAMPSHIRE, Edward. British Guided Missile Destroyers. County-class, Type 82, Type 42 and Type 45. Oxford: Osprey Publishing, 2016. 48 s. ISBN 978-1-4728-1116-5. (anglicky)
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.