Boží syn
Boží syn je častý náboženský termín, označující syna jediného, či více bohů. Tento syn může být opět bohem, či jím jen z části a nebo se může jednat o osobu zcela smrtelnou.
Křesťané vztahují toto spojení na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím.
Hebrejská písma
V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:
- Pojem בני־אלהים bné elohím, překládaný jako boží synové popisuje anděly nebo mimořádně nadané lidské bytosti.[1] Někteří biblisté se domnívají, že se může jednat o odkaz na před- a mimobiblickou blízkovýchodní mytologii. Podle některých výkladů jde o doklady henoteistické fáze blízkovýchodního náboženství, tedy El byl nejvyšším Bohem a Jahve jedním z božích synů, který dostal za podíl Jákobův (Izraelův) národ, avšak pozdějším monoteistickým výkladem oba tito bozi splynuli v jednoho.
- Pojem může popisovat lidského soudce či vladaře,[2] případně ideálního krále nad Izraelem[3] - Davida a jeho dynastii.[4]
- Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ,[5][6] případně celé lidstvo.
V hebrejském myšlení se nejedná o příbuzenství fyzické, ale o podstatné spojení s božstvím či boží podobou.
Deuterokanonické knihy a apokryfy
Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše[7] a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu (deuterokanonická Kniha Moudrosti).[8]
Nový zákon
Spojení „jednorozený syn“[9] je v podstatě synonymem pro „milovaný“.[10] Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.
Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.[11] Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.
Dějiny teologie
V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.
Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.
V ostatních náboženstvích
Boží Syn může také označovat:
- Herkula, syna řeckého boha Dia.
- Haile Selassieho, který je mezi Rastafariany považován za syna Božího.
- kteréhokoliv Egyptského Faraona - nejčastěji se jednalo o syny boha slunce, ale i jiných
Odkazy
Reference
- Gn 6, 2–4 (Kral, ČEP)
- Ž 82, 6 (Kral, ČEP)
- 2S 7, 14 (Kral, ČEP)
- Ž 89, 27–28 (Kral, ČEP)
- Ex 4, 22 (Kral, ČEP)
- Oz 11, 1 (Kral, ČEP)
- Henoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9.
- Mdr 2,13.16.18; 5,5.
- J 3, 16 (Kral, ČEP)
- srov. Gn 22,2 LXX.
- FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20.
Literatura
- BRESLAUER, S. Daniel; DEUTSCH, Celia. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. Heslo: Kristus – Ježíš – Syn Boží, s. 67-72.