Dogma

Dogma (pl. dogmata; řec. δόγμα dogma názor, učení; δοκεῖν dokein ukazovat se správným) je výslovné tvrzení čili teze, o němž se v dané oblasti nebo v určitém společenství příliš nepochybuje. V křesťanství se tak označují články víry, které církev uznává jako zjevenou pravdu.

V širším smyslu znamená dogma jakékoli tvrzení, o němž nelze snadno pochybovat (např. v právu). Protože zákazu diskutovat, pochybovat a zejména kritizovat důležité ideje nebo rozhodnutí zneužívají různé politické, společenské nebo i církevní a vědecké autority, má slovo dogma často pejorativní význam.

Podobně i odvozená slova dogmatik, dogmatismus a dogmatický znamenají v běžné řeči často strnulý, konzervativní, autoritativní nebo dokonce pokrytecký (přetvařující se čili licoměrný).

Buddhismus

V buddhismu neexistuje univerzální a povinné dogma, což se stalo jedním z hlavních důvodů integrace místních náboženství do buddhismu. Buddha zdůraznil: „Nechť ani jeden z vás nevystoupí stejnou cestou“ a své učení nepovažoval za pravdu, nýbrž pouze za prostředek k jejímu získání. Srovnával své učení s vorem, který se používá k překročení řeky, ale po překročení by měl být vyřazen. Pravdu nelze vyjádřit prostřednictvím kdysi formovaných univerzálních dogmat, a to ani proto, že Buddhovo učení nemůže být stejné pro všechny lidi. Doktrína je považována za „určenou pro konkrétní osobu za zvláštních okolností“ . Buddha také zdůraznil, že jeho učení je nutné přijímat pouze ověřením na základě své vlastní zkušenosti: „ Nepřijímejte moje učení jednoduše z víry nebo z úcty ke mně. Stejně jako obchodník kontroluje zlato, které kupuje - zahřívá je, taví, škrábe je - aby byl přesvědčen o jeho pravosti, jen zkontroluj moje učení a teprve poté, co budeš přesvědčen o své pravdě, přijmi to!

Dogma v křesťanství

Na rozdíl od mnoha jiných, zejména starších náboženství, vázaných na příslušnost k určitému rodu nebo kmeni, případně k určité obci, křesťanství se od počátku chápe jako náboženství univerzální. Křesťanství má být hlásáno „všem národům“[1], a každý člověk se může stát křesťanem. Příslušnost ke křesťanství se proto vyjadřuje přijetím Vyznání víry čili soustavy tvrzení, která církev na základě Božího zjevení vyžaduje.

V teologickém smyslu je dogma výpovědí o víře, kterou církev považuje za natolik důležitou, že ten, kdo ji popírá, nemůže být křesťanem či v plném společenství s církví. Dogma vymezuje, dává hranice, kam až křesťan může ve své víře jít.

Raná podoba dogmatu

Rané podoby dogmatu lze nalézt již v Novém zákoně. Těmito prvotními vyznáními víry, dogmaty, jsou tedy například tvrzení: „Ježíš je Pán“[2], „Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých“[3], „Ježíš přišel v těle“.[4]

Historická proměna pojmu

Od dob apoštolských Otců bylo slovo dogma používáno též o učení Ježíše Krista a apoštolů. Jako terminus technicus se ovšem v katolické církvi uchytilo až v 19. století. Velmi důležitým ukotvením významu se stala definice Vincence z Lerina († 450), který označuje dogma jako „to, co všude, co vždy, a co ode všech bylo věřeno“. Za dogmata vyhlásil císař Justinián I. († 565) též usnesení prvních koncilů coby říšský zákon. Tridentský koncil pojmu dogma neužívá v technickém smyslu, a v jeho dokumentech může dogma označovat jak učení víry, tak omyl (falsum).

Dogma v katolické církvi

V teologické terminologii, užívané od 19. století po současnost, označuje dogma výrok, jenž církev prohlásila za zjevený Bohem tak, že jeho popírání je herezí.[5] Dogma tedy je výslovně a definitivně vyhlášeno za zjevenou pravdu víry, a to mimořádným výrokem magisteria, tedy koncilní či papežskou definicí. Takto vyjádřené dogma katolická církev považuje za nerevidovatelné, neboť odvolání takto vyhlášeného dogmatu by, byť v jednotlivém dogmatu, popíralo sebepochopení církve coby nadané charismatem neomylnosti ve věcech víry.

Všechna dogmata, pokud se týkají Boha, jsou ovšem formulována a chápána jen analogicky (každá podobnost mezi Bohem a stvořením je zároveň jejich ještě větší nepodobností),[6] a jako společensky a kulturně podmíněná.

Rozdělení dogmat

Dogmata lze rozdělit podle jejich závažnosti či vztahu k ústředním otázkám víry na:

  • obecné, základní pravdy křesťanství (fundamentální články víry),
  • speciální dogmata (ostatní).

Rozlišujícím kritériem je otázka, zda dané dogma musí být nezbytně a explicitně vždy a všude součástí víry člověka tak, aby mohl dosáhnout spásy. Druhý vatikánský koncil klade dogmata do vzájemného vztahu, když učí, že existuje hierarchie pravd či jejich řád vzhledem k různé spojitosti se základem křesťanské víry.[7]

Vyhlašování dogmatu

Dogma se vyhlašuje slavnostním způsobem, a to jedním z těchto způsobů:

  1. na koncilech, tj. shromážděních katolických biskupů z celého světa (např. Nicejské vyznání víry, Nicejsko-konstantinopolské vyznání, chalkedonská formule). Tato dogmatická vyjádření koncilů jsou často vymezena negativně pomocí anathématu, tedy ve formě: „Kdo tvrdí, že ... budiž vyloučen (ze společenství církve).“.
  2. vyhlášením římským biskupem, tj. papežem, který se o otázce radí s ostatními biskupy. Tohoto způsobu, tzv. Ex cathedra, bylo v dějinách církve použito pouze dvakrát, v případě dogmatu o neposkvrněném početí (1854) a nanebevzetí Panny Marie (1950).

Odkazy

Reference
  1. Mt 28, 19 (Kral, ČEP)
  2. Řím 10, 9 (Kral, ČEP); 1Kor 8, 6 (Kral, ČEP); 1Kor 12, 3 (Kral, ČEP).
  3. Sk 2, 32 (Kral, ČEP); Sk 4, 10 (Kral, ČEP); Sk 5, 30 (Kral, ČEP); Sk 13, 33 (Kral, ČEP); Řím 10, 9 (Kral, ČEP).
  4. 1Jan 4, 2 (Kral, ČEP); 2Jan 1, 7 (Kral, ČEP).
  5. První vatikánský koncil, 3. zasedání, dogmatická konstituce Dei Filius, 24. dubna 1870; srov. DS 3011.
  6. Čtvrtý lateránský koncil.
  7. Unitatis redintegratio 11.

Literatura
  • BEINERT, W. Slovník katolické dogmatiky. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1994.
  • RAHNER, K.; VORGRIMMLER, H. Teologický slovník. Praha: Zvon, 1996. ISBN 80-7113-212-8.
  • SALAJKA, Antonín. Ve světle víry: katolická věrouka. Olomouc: Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1945. 265 stran.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.