Světový pohár v alpském lyžování 2013/2014

      Vítězové velkého křišťálového glóbu      

Marcel Hirscher
Rakousko

Anna Fenningerová
Rakousko

Potřetí v řadě se celkovým vítězem sezóny stal Rakušan Marcel Hirscher, což se naposledy před ním podařilo Američanovi Philu Mahreovi v letech 1981–1983.[1] Hirscher si prvenství zajistil po čtvrtém místě z lenzerheideského obřího slalomu v předposledním závodu sezóny, kde jeho vyzyvatel Nor Aksel Lund Svindal nezvládl úvodní kolo.[2] Do závěrečného slalomu vstupoval Rakušan s náskokem 31 bodů, ale norský lyřaž jezdící především rychlostní disciplíny do něj již nenastoupil. Svindal tak alespoň podruhé ovládl konečné hodnocení sjezdu a potřetí vyhrál klasifikaci v Super-G, v obou případech v ročnících bez přerušení. Malý křišťálový glóbus v obřím slalomu obhájil Američan Ted Ligety, který dosáhl stejného počtu bodů jako Hirscher. O jeho celkově pátém vítězství v této disciplíně rozhodl vyšší počet čtyř vyhraných závodů oproti dvěma výhrám Rakušana.[3] Slalomovou soutěž opanoval Hirscher. Jistotu mu přineslo vítězství až v posledním závodu sezóny. O malý glóbus za kombinaci se podělili Ligety s Francouzem Alexisem Pinturaultem, když každý z nich jeden závod vyhrál a ve druhém skončil druhý.

Anna Fenningerová se stala první rakouskou celkovou šampionkou od krajanky Nicole Hospové v roce 2007. Poprvé od sezóny 2001/2002 tak oba velké křišťálové glóby připadli Rakušanům.[4] Fenningerová si titul zajistila třetím místem v lenzerheideském Super-G, třetím závodu před koncem sezóny. Její vyzyvatelka, na druhém místě figurující Němka Maria Höflová-Rieschová, se o den dříve zranila ve sjezdu, jenž nedokončila a musela ukončit sezónu.[5] Po závěru sezóny pak Höflová-Rieschová oznámila ukočení profesionální kariéry ve Světovém poháru.[6] V ročníku vyhrála hodnocení sjezdu. Prvenství v Super-G získala Švýcarka Lara Gutová, jež v sezóně ovládla vůbec nejvyšší počet sedmi závodů, následována pěti výhrami Mikaely Shiffrinové. Této Američance připadl malý glóbus za vítězství ve slalomu. Fenningerová triumfovala v obřím slalomu, když si konečné prvenství zajistila v jeho posledním závodě. Jedinou superkombinační soutěž ovládla Francouzka Marie-Michèle Gagnonová. Malý glóbus však jen kvůli jedinému závodu nebyl udělen. Obhájkyně celkového vítězství Slovinka Tina Mazeová vyhrála jen sjezd v Cortině d'Ampezzo a obsadila celkové čtvrté místo. Hlavním cílem se však pro ni, podle vyjádření lyžařky, stala Zimní olympiáda v Soči, z níž si odvezla zlaté medaile ze sjezdu a obřího slalomu.[7] Lichtenštejnka Tina Weiratherová byla jednou z kandidátek na celkové vítězství. Před únorovými olympijskými hrami figurovala na druhém místě, ale zranění v tréninku olympijského sjezdu ji ze zbytku sezóny vyřadilo. Celkově tak obsadila pátou příčku.[8] Po zranění kolene z Mistrovství světa 2013 se k závodění vrátila čtyřnásobná držitelka velkého křišťálového glóbu Lindsey Vonnová, která se však představila jen ve čtyřech rychlostních soutěžích během prosince 2013.

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Celkově Poř. po 68 závodech body 1. Rakousko Rakousko 11489 2. Švýcarsko Švýcarsko 5773 3. Itálie Itálie 5335 4. Francie Francie 4825 5. USA USA 4801

Muži Poř. po 34 závodech body 1. Rakousko Rakousko 5393 2. Francie Francie 3689 3. Itálie Itálie 3253 4. Norsko Norsko 2955 5. USA USA 2780

Ženy Poř. po 32 závodech body 1. Rakousko Rakousko 6096 2. Švýcarsko Švýcarsko 3356 3. Švédsko Švédsko 2938 4. Itálie Itálie 2082 5. Německo Německo 2029