Stvolínky

Stvolínky (německy Drum) je obec nacházející se v okrese Česká Lípa, na rozhraní Ralské pahorkatiny a Českého středohoří (vlastní vesnice Stvolínky leží v prvně jmenovaném celku, v údolní nivě Bobřího potoka) Na sever od Stvolínek zasahuje CHKO České středohoří, z jihu pak k sídlu okrajem přiléhá CHKO Kokořínsko. Žije zde 320[1] obyvatel a nalézá se v ní stejnojmenný zámek.

Stvolínky
Zámek ve Stvolínkách
znak
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0511 562114
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíČeská Lípa
Okres (LAU 1)Česká Lípa (CZ0511)
Kraj (NUTS 3)Liberecký (CZ051)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°37′56″ s. š., 14°25′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel320 (2022)[1]
Rozloha12,65 km²
Nadmořská výška289 m n. m.
PSČ471 02
Počet domů100 (2021)[2]
Počet částí obce5
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Stvolínky,
Stvolínky 53,
471 21 Stvolínky
[email protected]
StarostkaIng. Pavlína Ištoková
Oficiální web: www.obec-stvolinky.cz
Stvolínky
Další údaje
Kód obce562114
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Části obce

Ke Stvolínkám patří Kolné, Novina, Stvolínecké Petrovice a Taneček.

Historie

Nejstarší historicky doložená zmínka pochází z roku 1197, kdy vladyka Hroznata, zakladatel tepelského kláštera na západě Čech. ves daroval Zdeslavovi a jeho bratrům. Později, asi ve 14. století, byla na místě vladyckého dvorce postavena gotická tvrz s hrazeným nádvořím, obehnaná 10 až 12 metrů širokým vodním příkopem.

Zhruba ve stejné době byl postaven nedaleký hrad Ronov Klinštejny, což byla vedlejší rodová větev Berků z Dubé. Ti pak jsou roku 1401 psáni jako majitelé Stvolínek.[3]

V 14. století zde byl postaven kostel. V roce 1395 zde byl prvním farářem Vít. V roce 1811 byl kostel kompletně přestavěn a pojmenován kostelem Všech svatých. U kostela byla fara, v níž po roce 1554 působili protestantští kazatelé. Během třicetileté války původní fara zanikla, k obnově došlo roku 1723.[4]

V suterénu kostela je hrobka několika majitelů panství, další staré náhrobní kameny jsou na kostelní zdi. Je dnes v havarijním stavu[5].

V roce 1444 byly zmiňovány Stvolínky u trestné výpravy lužického vojska na Českolipsko. V 15. století ves patřila pánům z Ronova[6]

V roce 1505 byla obec povýšena na městečko. V záznamech té doby se připomíná obnovená tvrz, v letech 1520 až 1538 přestavěná na renesanční zámeček Anežkou z Halfenštejna. Té ji daroval roku 1505 Vilém II. z Illburka, tehdejší pán na Ronově.[7]

Asi v 16. století byla postavena hřbitovní kaple sv. Justina.[8]

Jako letní sídlo biskupství v Litoměřicích zakoupil v roce 1647 Stvolínky kardinál Arnošt Harrach a nechal zde vybudovat rozsáhlou zahradu s fontánou. V roce 1680 zdejší poddaní zámek přepadli při selském povstání, které rychle potlačil přivolaný generál Harant. Počátkem 17. století byl v Stvolínkách postaven obecní špitál a koncem století městečku biskup Jaroslav ze Šternberka udělil městský znak a potvrdil trhové výsady[9].

Zámek Stvolínky

Zámek Stvolínky byl přestavěn po roce 1664 na náklad litoměřického biskupa Schleinitze. V polovině 19. století byl upraven na jezuitský seminář[10] a na počátku 20. století z něj bylo letovisko pro děti z Litoměřic. V roce 1950 byl zámek přidělen státnímu statku Zahrádky, v roce 1970 byl převeden na MNV Stvolínky. Zároveň bylo rozhodnuto, že jej bude využívat (1. patro a většinu podkroví) jako depozitář okresního muzea v České Lípě, přízemí Okresní archiv Česká Lípa a část prostor bude užívat MNV Stvolínky. V roce 1976 poškodila vichřice střechu, byly problémy s podzemní vodou a dřevomorkou domácí. [11]

Chátrající objekt byl po roce 1990 vyprázdněn a je pro veřejnost uzavřen.[4]

Dopravní dostupnost

U obce je železniční zastávka Stvolínky na trati 087 z Lovosic do České Lípy. Prochází zde několik okresních komunikací, silnice do Zahrádek, Holan. Dále sem sestupuje červeně značená turistická cesta od hradu Ronov.[12]

Železniční stanice Stvolínky

Další informace

  • Necelé dva kilometry severně od obce je přírodní památka Kaňon potoka Kolné s menším vodopádem.
  • Na východním břehu nedalekého Koňského rybníka se nalézá nápadná pískovcová skála Smrtka. Název získala podle lidového zvyku shazování figuríny do rybníka při jarním vynášení smrti ze vsi.
  • Koncem 14. století byl na nedalekém kopci postaven hrad Ronov. Vrcholová část kopce i se zřícenou hradu je zároveň přírodní památkou.
  • Obec je zapojena ve Sdružení obcí Peklo (mikroregion)
  • Na náměstí stávala socha sv. Valentina, kterou nechal MNV Stvolínky odstranit roku 1962[13]

Další fotografie

Odkazy

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj - Českolipsko. Praha 6: REGIA, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola V biskupské rezidenci ve Stvolínkách, s. 37.
  4. Máchův kraj, str. 40
  5. RŮŽIČKA, Jiří. Českolipsko do kapsy. [s.l.]: KMa, s.r.o, 2007. ISBN 978-80-7309-488-1. Kapitola Stvolínky, s. 160.
  6. ANDĚL, Rudolf; KABÍČEK, Jan. Hrady a zámky Libereckého kraje. Liberec: Krajské nakladatelství Liberec, 1957. S. 103.
  7. Máchův kraj, str. 37
  8. TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera. Praha: freytag&berndt, 2005. ISBN 80-7316-228-8. Kapitola Stvolínky, s. 77.
  9. Českolipsko do kapsy, str. 161
  10. Hrady a zámky 1957, str.103
  11. SOVADINA, Miloslav. Dějiny Okresního archivu Česká Lípa. Ústí nad Labem: Alois International, 1997. ISBN 80-86067-07-6. Kapitola Archiv 1960-1996, s. 134.
  12. Mapa KČT 15, Máchův kraj, 4. vydání. Praha: Trasa s.r.o, 2008. ISBN 978-80-7324-168-1.
  13. Máchův kraj, str. 41

Literatura

  • AMMERICH, Helena; FECHNEROVÁ, Eliška; SPYRANTI, Zoi. Nové poznatky ke stavebnímu vývoji kostela Všech svatých ve Stvolínkách : Dějiny obce, analýza její historické urbanistické struktury, popis objektu, stavební vývoj. Průzkumy památek. 2007-12-30, roč. XIV, čís. 2, s. 89–113. Dostupné v rámci WikiProjektu Knihovna. ISSN 1212-1487.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.