Stopový prvek

Stopové prvky jsou chemické prvky, které v malém množství organismus potřebuje ke správnému vývoji. Pro faunu a většinou i pro flóru jsou důležité tyto stopové prvky: železo, fluor, jod, kobalt, měď, hořčík, mangan, vanad (pro pláštěnce) a zinek; pro výživu rostlin jsou důležité například i hliník, bor, molybden, křemík a chlor. Podílem svého zastoupení v organismech se většina stopových prvků řadí (kromě hořčíku a chlóru) mezi mikrobiogenní prvky.

Spotřeba stopových prvků je u různých organismů různá. Často jsou nutné pro účinek enzymů, jejich nedostatek může vyvolat choroby; například nedostatek boru vyvolává hnilobu u cukrové i krmné řepy, nedostatek mědi v kyselých vřesovištních půdách vyvolává „nemoc zúrodnění“ s malými obilními výnosy. Nedostatek jodu způsobuje strumu štítné žlázy u lidí, nedostatek železa poruchy tvorby krve.

V tkáních se stopové prvky nacházejí v koncentraci nižší než 50 ppm (<50 × 10⁻⁶ g/g).[1]