Stanislav Pitaš

Vyučil se v oboru silniční práce v Trutnově a většinu života se živil jako dělník. Tamtéž také získal první kontakty v disidentských kruzích. Ve spojení s komunitou v Nové Vísce u Chomutova šířil samizdatový časopis Vokno a Voknoviny[1]. Podepsal Chartu 77 a angažoval se v pomoci polské Solidaritě. S Václavem Havlem se seznámil v 80. letech, když si přečetl v Rudém právu článek odsuzující jeho zisk literární Ceny Erasma Rotterdamského a rozhodl se zjistit, jak se věci skutečně mají, jeho návštěvou na Hrádečku[2]. Několik let jej pak pravidelně navštěvoval a staral se o chatu a jeho sbírku hudby[3].

V roce 1982 se před rostoucím tlakem StB přestěhoval do Šonova u Broumova, který postupně opravoval. Ve stodole pořádal ilegální koncerty, často rozehnané StB. Byl v té době jedním ze dvou chartistů na Broumovsku a častým terčem domovních prohlídek. Práci nalezl jako pomocný dělník v kamenolomu v sousedním Rožmitálu.

V letech 1985-1989 byl třikrát vězněn. Poprvé byl odsouzen za snižování vážnosti prezidenta, kdy s přáteli vytvořili satirickou koláž Gustáva Husáka a housera.

Podruhé byl obviněn za napadení veřejného činitele, když při cestě na demonstraci 28. října 1988 odmítl v České Skalici nastoupit do vozu s příslušníky StB, kteří se mu odmítli legitimovat, místo toho si lehl na zem a do auta musel být vtlačen násilím[4].

Potřetí byl uvězněn na jaře 1989 k deseti měsícům odnětí svobody za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Žádal o odklad nástupu k výkonu trestu, aby se mohl účastnit pohřbu své matky. Nebylo mu vyhověno. Propuštěn byl až po 17. listopadu 1989 při první vlně propouštění.

Po propuštění na amnestii se stal členem prověrkové komise při rušení věznice v Žacléři a také prověrkové komise u policie. V letech 2006--2010 byl místostarostou obce Šonov[5]. V Broumově založil undergroundový klub Eden, který pravidelně hostí koncerty českých i zahraničních kapel[6]. Navštívil jej i americký velvyslanec Andrew Schapiro.