Kocbeře

Kocbeře byly pravděpodobně založeny v rámci německé kolonizace ve druhé polovině 13. století jako takzvaná lesně-rolnická ves, německy Waldhufendorf. Na základě jazykovědného bádání se usuzuje, že první osadníci přišli z oblasti Frank, Durynska a Saska. Způsob vzniku se otiskl do původního německého názvu vesnice – Reutendorf, kde první část odpovídá starohornoněmeckému slovesu reuten znamenajícímu zbavit půdu lesa a křoví, zúrodnit, vymýtit. Teprve v 19. století se ustálila forma Rettendorf.

Ze 14. století pochází český název vesnice – Kocbeře (v první pramenné zmínce Koczberzye). První část sousloví odkazuje ke staročeskému koc – označení pro hrubý plášť nebo houni. Jednalo se tedy o posměšný název pro sídlo, kde se berou, kradou pláště či houně.

V 16. století vzniklá osada, která je nyní místní částí Kocbeří, získala běžný název Nová Ves, německy Neudorf. Hovorově se označuje jako Chaloupky.

Až do 19. století by se mělo správně mluvit o samostatných vesnicích Kocbeři a Nové Vsi. K nim na parcele patřící k panství Žireč-Debrné přibylo v letech 1834-6 sídlo známé jako Nová Kocbeř (Neu Rettendorf). Ta tvořila společně s dalšími novými založeními (Nový Kohoutov, Ženská Bída, Nové Záboří) samostatnou obec Království I. V jedinou ves pod názvem Kocbeře byly Kocbeř, Nová Kocbeř a Nová Ves sloučeny teprve v roce 1950.

Kocbeř a Nová Ves patřily do poloviny 19. století k panství Choustníkovo Hradiště, jehož majiteli byli:

Půta z Turgova (1316–?), Ota z Turgova, Jan a Václav Krušinové z Lichtenburka (1382), Heřman z Choustníka (1395–1404), Beneš z Choustníka (1404–1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410), Purkhart Strnad z Janovic (1410–1457), Mikuláš Zajíc z Hazmburka (1457–1459), Oldřich a Jan Zajícové z Hazmburka (1459–1473), Petr Čéč z Nemyčevsi (1473–1482), Dubek z Hustířan (1482–1501), Burian ze Švamberka (1501–?), Mikuláš z Dražovic (1513), Zilvar ze Silbrštejna, Jan Krupý z Probluze, Michal Slavata z Chlumu, Diviš Slavata z Chlumu (1533–1541), Mikuláš Pecingar z Bydžína (1541–?), Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína (?–1622), Albrecht z Valdštejna (1623), Marie Magdalena Trčková z Lípy (?–1633), Jan Rudolf Trčka z Lípy (1633-1634), František z Uhlfeldu (1636–1637), jezuitská kolej v Jičíně (1637–1651), Corfiz z Uhlfeldu (1651–1655), Ottavio Piccolomini (1655), Diana Maria Gazoldo, hraběnka Černínová, Vilém Bádensko-Bádenský, Jan Špork (1664–1679), František Antonín Špork (1679–1738), Anna Kateřina Swéerts-Šporková (1638–1743), hospitální nadace F. A. Šporka (1743–1848).

První písemná zpráva o vesnici se datuje k 29. květnu 1410, kdy Purkhart Strnad z Janovic podal u dvorského soudu žalobu na vdovu po Beneši z Choustníka, která neoprávněně disponovala s panstvím Choustníkovo Hradiště.[4]

Do 19. století byly Kocbeře běžnou vesnicí se zemědělským obyvatelstvem. Ani v krátké době, kdy na panství Choustníkovo Hradiště vybudoval František Antonín Špork výstavné lázně v Kuksu, nepatřily Kocbeře do společenského či hospodářského centra dění. Tuto dobu připomínají pouze pamětní kámen tradičně spojovaný s místem, kde hrabě údajně skolil bílého jelena a studánka sv. Brunona, lokalizovaná východně od obce. Další rozvoj obce (přesněji ale Království I.) začíná v roce 1842, kdy v budově hostince zakládá průmyslník Bernard Gerber textilní faktorii, kde začal roku 1853 pro vídeňskou firmu Valero vyrábět hedvábné zboží. Firma Groß Handlungshaus J. A. Valero et Söhne, Wien o dva roky později provoz odkoupila a krátce nato postavila novou tovární budovu. Firmu od roku 1876 vlastnil vídeňský průmyslník S. Eisenberger. V době hospodářské krize přivedl majitel Erich Eisenberger firmu k úpadku a roku 1932 byla uzavřena. Provoz obnovil o rok později Walter Morawek, firmu vlastnil až do znárodnění roku 1945. Textilní výroba v Kocbeřích existovala i poté, když se z továrny stal vedlejší závod firmy Tiba.

Do roku 1945 v obci zcela převládalo obyvatelstvo německé národnosti. Dne 6. srpna 1945 byla v rámci takzvaného odsunu většina z nich deportována vlakem ke státní hranici u Hřenska, kde museli opustit území republiky. Stejný osud stihl dosud chráněné antifašisty z obce 8. října 1946.

• Kaple svatého Floriána
• Kaple Navštívení Panny Marie - červená kaplička
• Kaple Panny Marie - kaplička u hlavní silnice I/37
• Pomník obětem pochodu smrti z Gross-Rosen (1945)
• Šporkovy kameny (naučná stezka)
• Kámen s vytesaným jelenem jako památka na hraběcí lov (1726)
• Vojenský hřbitůvek obětí války 1866
• Janská studánka, poutní místo (nyní opuštěné), bohaté vodní zdroje v okolí
• Budova bývalé textilní továrny (Tiba, nyní Peter GFK)
• Kocbeřská lípa, památný strom poblíž křižovatky hlavních silnic (50°27′11″ s. š., 15°51′29″ v. d.)

Poblíž obce je v kamenolomu těžen druhohorní pískovec který je mj. použit při probíhající opravě zábradlí Karlova mostu v Praze.

• Kocbeře
• Nová Ves
• Nové Kocbeře

• WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von den Anfängen bis zur Mitte des 19. Jahrhunderts. München : Verlag Robert Lerche, 1979. ISBN 3-87478-120-8.
• WLASCHEK, Rudolf Maria. Rettendorf II. Geschichte eines Dorfes am Königreichwald in Nordostböhmen von der Mitte des 19. Jahrhunderts bis 1945/46. Münster, 1997.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kocbeře na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kocběř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kocbeře v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)