Srebrenica

Památník masakru v Potočari

Dne 6. července 1995, během války v Bosně na srebrenickou enklávu bosenských muslimů zaútočily srbské jednotky pod vedením Ratka Mladiče. Přibližně 15 000 obyvatel se rozhodlo pro útěk k Tuzle, ostatní se vydali k několik kilometrů vzdálenému Potočari, kde se chtěli uchýlit pod ochranu jednotek UNPROFOR, ovšem bez úspěchu. Během dvou dnů bylo město vyklizeno a začaly hromadné vraždy. Až přes 8000[1] mužů bylo povražděno, většinou zastřeleno. Mnoho žen bylo znásilněno, došlo i k vraždám žen a nezletilých dětí.[2] V ovzduší občanské války přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 824, která vyhlásila města Sarajevo, Tuzla, Bihać, Goradže, Žepa a Srebrenica bezpečnými zónami pod záštitou Ochranných sil Spojených národů /UNPROFOR/. 11. července 1995 Srbové dobyli bosňáckou enklávu Srebrenici, obléhanou od léta 1992. Zahynulo a zůstalo nezvěstných 8373 bosňáckých mužů a chlapců ve věku od 13 do 77 let, což z "bezletové zóny" učinilo dějiště největšího hromadného masakru v Evropě po druhé světové válce. Tehdy fatálně selhali nizozemští vojáci UNPROFOR.[3] Odvolací soud v Haagu v červnu 2017 v zásadě potvrdil rozsudek civilního soudu z roku 2014, že Nizozemsko nese část viny na masakru bosenských muslimů v Srebrenici v roce 1995. Podle rozsudku je stát zodpovědný asi za 300 muslimských mužů, jejichž deportaci z tzv. bezpečné zóny OSN do rukou bosensko-srbských jednotek umožnili nizozemští vojáci.[4]

Masakr ve Srebrenici je po holocaustu první soudem označenou genocidou.[5]