Spirit (jezero)

V březnu 1980 se přilehlá sopka St. Helens, vzdálená 6 km na jihozápad, probudila sérií zemětřesení, čímž se ukončilo její 123 let dlouhé období nečinnosti. Na konci dubna odborníci s překvapením zjistili, že stoupající magma se v útrobách hory odklonilo a hromadilo se uvnitř jejího severního svahu. Ten se vyboulil až o 150 m. 18. května 1980 (v 08:32 místního času) se celý severní svah sesunul. Ihned na to, na tomtéž místě, magma proráží na povrch v podobě silné, laterálně (bočně) směřované erupce. Vzniká masivní pyroklastický proud o teplotě 360 °C, který brzy zrychlí a na krátko dosáhne dokonce i rychlosti zvuku. Během několika minut zničí severní úpatí až do vzdálenosti 30 km. Úplně zpustošená oblast zaujímala plochu 600 km². Jezero Spirit se nacházelo přímo v dráze, jak sesuvu, tak pyroklastického proudu. Když k němu dorazily, vzniklo megatsunami vysoké 180–260 m. Masa vody při nárazu na protější břehy vystoupala po horských svazích na severním pobřeží a smetla tamější vrostlý les. Vracející se voda poté stáhla kmeny stromů zpět do jezera. Ty dodnes plavou na jeho hladině a zabírají zhruba 40% jeho rozlohy.[1][2] Depozita sesuvu a vulkanického materiálu snížila objem Spiritu o přibližně 56 milionů m³. Stejný materiál zablokoval jeho přirozený odvod vody. Nadmořská výška hladiny se zanesením zvedla o 60–63 m. Plocha jezera ze zvětšila z 5,26 km² na 8,9 km², kdežto maximální hloubka se z původních 58 m snížila na 34 m. Po erupci se vody Spiritu staly toxickými tím, jak do nich ze dna probublávaly sopečné plyny. Jeden měsíc po erupci v něm nebyl rozpuštěn žádný kyslík a obývaly ho pouze bakterie. Odborníci předpovídali, že se jezero vzpamatuje velmi pomalu, ovšem po znovuobjevení fytoplanktonu roku 1983, se hladina kyslíku opět obnovila. Později ho začali kolonizovat obojživelníci (např. žáby a mloci) a v roce 1993 také ryby (pstruh duhový).

Suť ze sesuvu, depozita pyroklastického proudu a později i uloženiny laharů, nejenže zaplnily značnou část jezera, ale také v podobě přírodní hráze zcela zablokovaly jeho přirozený odtok v jeho jihozápadní části, kudy voda odtékala do severní zdrojnice řeky Toutle. Hladina Spiritu začala po erupci nekontrolovatelně stoupat. Pokud by dosáhla kritické úrovně, mohla by být hráz protržena a řekou Toutle by se prohnala masivní povodeň. V roce 1985 se proto vyhloubil odvodňovací tunel skrz Harryho hřeben na západním břehu. Dosahuje délky 2 580 m a odtékající vodu gravitačně odvádí do potoku South Coldwater Creek. Hladina Spiritu se tak stabilně udržuje na kótě 1038 m. n. m.[3][4][5][6][7]

Jezero Spirit se nachází na úpatí aktivní sopky Mount St. Helens, v okrese Skamania v jihozápadní části Washingtonu, na severozápadě Spojených států amerických. Má přibližně tvar písmene „V“, orientované ve směru severovýchod–jihozápad. Obě ramena směřují severním až severovýchodním směrem, přičemž to východní je delší a rozlehlejší. Jezero vzniklo před 4 tisíci lety, kdy depozita laharů a pyroklastických proudů postupně přehradila přítok severní větve řeky Toutle.

Spirit napájí dešťové srážky a několik malých potoků. Do roku 1980 mělo svůj přirozený odtok a hladina se držela v nadmořské výšce 970 m,[8] ovšem po výbuchu St. Helens se stalo endorheické (tj. bezodtoké). Následně se musel kvůli samovolně stoupající hladině vyhloubit odtokový tunel. Povrch jezera je v současné době z velké části stále pokryt tisíci plavajícími kmeny stromů, které tu událost z roku 1980 zanechala.

Jezero Spirit, podobně jako celé okolí sopky St. Helens, bylo oblíbenou rekreační oblastí. Do erupce 1980 se na březích rozkládalo šest kempů: Boy Scout (Camp Spirit Lake), Girl Scout Camp at Spirit Lake, Camp Loowit, Portland YMCA camp, Harmony Fall Lodge a další pro širokou veřejnost. Pro návštěvníky bylo k dispozici také několik chat, včetně Spirit Lake Lodge a Mount St. Helens Lodge. Poslední byla vlastněna a provozována Harrym R. Trumanem, významnou obětí sopky v roce 1980.

• 
  Pohled ze Spiritu na
  St. Helens. Jezero bylo oblíbenou rekreační lokalitou.
• 
  Spirit a St. Helens z hory Margaret. Po erupci se jeho rozloha zvětšila více než dvojnásobně.
• 
  Pyroklastickým proudem zpřelámané a spálené kmeny stromů v okolí jezera Boot, rozkládající se od sopky v téměř dvakrát větší vzdálenosti než Spirit.
• 
  Oblast, kterou se při erupci St. Helens prohnal masivní pyroklastický proud. Foceno 4 měsíce poté.
• 
  Torzo sopky je o 400 m nižší než původní kužel.
• 
  Odtokový tunel na západním břehu.
• 
  Tisíce kmenů stromů, které megatsunami spláchlo z hornatých břehů, dodnes plavou na hladině.
• 
  Vzpamatovávající se příroda jen několik kilometrů od Spiritu
  (25 let po erupci).

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Spirit Lake (Washington) na anglické Wikipedii a Lac Spirit na francouzské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Spirit na Wikimedia Commons