Snědovice (zámek)

Prvním panským sídlem ve Snědovicích byla gotická tvrz vybudovaná pravděpodobně ve druhé polovině čtrnáctého století Pavlem z Čakovic. Za Vlků z Kvítkova byla v šestnáctém století tvrz renesančně přestavěna. Poslední majitel z rodu Vlků, Jan Albrecht Vlk z Kvítkova, se zúčastnil stavovského povstání, za což byl roku 1623 potrestán převedením snědovického a čakovického panství na manství. Později odešel i se svým synem do ciziny, a majetek od něj získali švagři Jan Vilém a Volf Bernard z Gerštorfu, kteří v roce 1628 dosáhli propuštění statku z manství.[3] Roku 1639 ho od nich převzala Polyxena Lobkovicová, ale později jej přenechala sestře bratrů Gerštorfových. Její tři děti se o majetek rozdělily rovnými díly, které se dále dělily.[4] Panství v roce 1677 znovu sjednotil Jan Baltazar Clary ze Sperbersbachu, který o dva roky dříve získal v Čechách inkolát.[3]

Jan Baltazar Clary nechal zchátralou tvrz přestavět na barokní zámek. Dědicem se stal jediný syn Jan Vratislav Desiderius Clary, který byl roku 1720 pro svou krutost zavražděn zámeckým služebnictvem.[3] Vratislavova dcera Marie Eleonora se provdala za svobodného pána Jana Václava z Oprštorfu.[4] Jejich potomkům Snědovice patřily až do roku 1784, kdy je koupil hrabě Prokop Hartmann z Klarsteinu a od něj v roce 1802 Jakub Veith, který je připojil k liběchovskému panství, ale zároveň nechal zámek rozšířit o nárožní věže a část západního křídla. Dalším majitelem se roku 1850 stal Augustin Müller, který Snědovice koupil za 95 tisíc zlatých. Za něj byl zámek opět rozšířen a v jeho okolí vznikl park a nové hospodářské budovy. Ve třicátých letech dvacátého století zámek koupila baronka Gabriela Neubauerová, které patřil až do konfiskace roku 1945.[3]

Do zámeckého areálu se vjíždí z jihu empírovou trojosou bránou, po jejíchž stranách stojí hospodářské budovy z devatenáctého století. Samotný zámek má čtyři jednopatrová a dvoupatrová křídla, která obklopují nádvoří. Fasáda je členěná pilastry, jejichž přízemní část je bosovaná, a okny doplněnými v patře trojúhelnými a segmentovými frontony. Do dvora se vjíždí portálem s bosovaným ostěním a rozeklaným štítem. V rozích západního křídla stojí věžové nástavby postavené po roce 1850.[5]