Slezština (lechický jazyk)

Slezština je západoslovanský jazyk používaný v Horním Slezsku. Patří k lechické větvi stejně jako polština a kašubština, vykazuje však mnoho společných rysů s češtinou či slovenštinou a zejména v oblasti slovní zásoby a syntaxe je silně poznamenána německými vlivy.

Slezština
(ślůnsko godka / ślōnskŏ gŏdka)
RozšířeníPolsko:
Slezské vojvodství
Opolské vojvodství
Česko:
Moravskoslezský kraj
Německo, Spojené státy (Texas)
Počet mluvčích> 500 tisíc
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3szl
Ethnologueszl
Wikipedie
szl.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nářečí slezštiny podle Alfreda Zaręby
Věta Day ut ia pobrusa a ti poziwai z Knihy Jindřichovské občas považovaná za nejstarší zapsanou slezskou větu (v moderní slezštině: Dej, ać jo pobrusza a ty (uod)poczywej)
Slezština ve veřejném prostoru: transparent Každý jiný, všichni rovní na průvodu LGBT hrdosti
Slezština ve veřejném prostoru: vývěsný štít Květinářství: květiny a dárky s typickými lexikálními germanismy
Dvojjazyčný slezsko-český nápis v Jablunkově, slezština zapsaná alternativním těšínským zápisem

Status slezštiny je sporný. Ve 20. století ji většina jazykovědců řadila mezi dialekty polštiny a demografické změny po druhé světové válce, jakož i asimilační politika státu, se negativně odrazily na vitalitě jazyka.[1] Současná běžně mluvená podoba kolísá od „čisté“ slezštiny, která je pro Poláky méně srozumitelná než slovenština pro Čechy, přes jazyk smíšeného typu po regionálně zabarvenou polštinu s určitým přízvukem a specifickou slovní zásobou.[2] V Česku se slezština používá zejména na západním Těšínsku, kde je silně ovlivňována češtinou a samotnými uživateli nejčastěji označována jako ponašymu.[3]

Ve 21. století zesílily snahy o kodifikaci spisovné slezštiny a nastal rozmach slezsky psané literatury, slezština se též stále více začala objevovat na internetu a ve veřejném prostoru.[4][5][6][7] Při sčítání lidu v roce 2011 se k ní jako obcovací řeči přihlásilo 529,4 tisíc obyvatel Polska[8], pro české území podrobné údaje nejsou dostupné, protože deklarace slezského mateřského jazyka byly sčítány spolu s češtinou. Otázka uznání slezštiny menšinovým jazykem je zejména v Polsku dlouhodobě předmětem politického sporu, který částečně souvisí s problematikou slezské národnosti a požadavků na autonomii Horního Slezska. V roce 2019 polský parlament počtvrté zamítl poslanecký návrh zákona na přiznání slezštině statutu regionálního jazyka, další návrh byl podán v únoru 2020.[9][10]

Podle klasifikace Alfreda Zaręby, autora Jazykového atlasu Slezska (Atlas językowy Śląska, 1969–1996), se tradiční slezština dělí na deset nářečních skupin: kluczborskou, opolskou, nemodlínskou, prudníckou, hlivickou, hlivicko-opolského pomezí, slezsko-malopolského pomezí, těšínskou, jablunkovskou a slezsko-lašského pomezí.[11] Alternativní členění navrhl Stanisław Bąk, jenž vymezil osm nářečních skupin: dolnoslezskou, opolskou, strzeleckou, nemodlínskou, hornohlohovskou, hlivickou, těšínskou a slezsko-malopolského pomezí.[12] S ohledem na současnou sociolingvistickou situaci se hovoří o třech základních interdialektech slezského jazyka: severozápadním (opolském), centrálním (v katovické a rybnické konurbaci a přilehlých oblastech tzv. průmyslového Horního Slezska) a jižním (na Těšínsku).[13][14] Někteří považují za součást slezštiny rovněž lašská nářečí, která však patří již k česko-slovenské větvi.[15] Slezština se též částečně používá mezi hornoslezskými emigranty v Německu a ve Spojených státech, kde existuje její zvláštní varianta: texaská slezština.

Pravopis a výslovnost

Vzhledem k tomu, že slezština není oficiálně kodifikována, neexistuje jednotný způsob zápisu. V současnosti je nejrozšířenější variantou slabikářový pravopis (ślabikŏrzowy szrajbunek) navržený skupinou jazykovědců pod vedením Jolanty Tamborové v roce 2009 a zpopularizovaný spolkem Pro Loquela Silesiana při vydání Hornoslezského slabikáře (Gōrnoślōnski ślabikŏrz) v roce 2011. Často se používá též Steuerův pravopis (Steuerowy szrajbůnek), který vychází ze zápisu používaného v první polovině 20. století Felixem Steuerem, badatelem sulkovského nářečí.

Slabikářový pravopis obsahuje třicet tři písmena a dvanáct spřežek:

  • A
  • Ã – nazální [ã]IPA přítomné v západoslezských nářečích
  • B
  • C
  • CH – není samostatným písmenem, uvádí se po C
  • CZ – tvrdé [t͡ʂ]IPA
  • Ć – měkké [t͡ɕ]IPA, před samohláskou CI
  • D
  • DZ
  • – měkké [ɖ͡ʐ]IPA, před samohláskou DZI
  • – tvrdé [d͡ʑ]IPA
  • E – výslovnost může kolísat mezi širokým [ɛ]IPA a úzkým [e]IPA, zúžená výslovnost je běžná zejména na konci slov
  • F
  • G
  • H – v současnosti vlivem polštiny zanikl u většiny mluvčích rozdíl mezi [h]IPA a [x]IPA (ch), jedná se o alofony
  • I – „měkké“ [i]IPA, používá se také ke změkčení předchozí souhlásky, např. mioł ('měl'), piyńć ('pět')
  • J
  • K
  • L
  • Ł[w]IPA
  • M
  • N
  • Ń[ɳ]IPA (ň), před samohláskou NI
  • O – široké [ɔ]IPA
  • Ō – úzké [o]IPA
  • Ô – prelabializované [wɔ]IPA (řidčeji [wo]IPA) na začátku slov: ôkno ('okno'), ôdewrzić ('otevřít')
  • Ŏ – pro označení odlišné výslovnosti kontinuant dlouhého <á> na Opolsku oproti ostatním slezským nářečím: farŏrz ('farář') – na Opolsku vyslovováno farouř, ve zbytku Horního Slezska faroř
  • Õ – pro označení nazální výslovnosti hlásky <o> na Opolsku, případně odlišné koncovky <–e> nebo <–ym> na Těšínsku, na konci slov v některých gramatických tvarech oproti ostatním nářečím: to je Wikipedyjŏ ('tohle je Wikipedie') vs. czytōm Wikipedyjõ ('čtu Wikipedii)
  • P
  • R – standardně alveolární vibranta [r]IPA jako v češtině
  • RZ – u většiny mluvčích totožné s [ʐ]IPA (ve znělé pozici) nebo [ʂ]IPA (v neznělé pozici), starší výslovnost [r̝̊]IPA (jako české <ř>) se zachovala u části mluvčích zejména na Těšínsku
  • S
  • SZ – tvrdé [ʂ]IPA
  • Ś – měkké [ɕ]IPA, před samohláskou SI
  • T
  • U
  • W[v]IPA (v)
  • Y – „tvrdé“ [ɨ]IPA, v některých pozicích může též označovat úzké [e]IPA
  • Z
  • Ź – měkké [ʐ]IPA, před samohláskou ZI
  • Ż – tvrdé [ʑ]IPA

Písmena Ã, Ŏ, Õ jsou nepovinná a v mnoha textech se vynechávají, jelikož pro centrální část Horního Slezska, odkud pochází nejvíce slezsky píšících autorů, nemají žádnou fonetickou hodnotu.

Steuerův pravopis se liší v následujících bodech:

  • pro nazální [ã]IPA přítomné v západoslezských nářečích používá spřežku AU
  • pro změkčení předchozí souhlásky používá J místo I, např. mjoł ('měl'), pjyńć ('pět')
  • hlásky [t͡ɕ]IPA, [ɖ͡ʐ]IPA, [ɳ]IPA, [ɕ]IPA a [ʐ]IPA označuje pouhým Ć, , Ń, Ś, Ź i před samohláskami
  • místo Ō používá Ů a místo Ô spřežky UO (pro [wɔ]IPA) a (pro [wo]IPA)
  • nepoužívá vůbec písmena Ŏ a Õ

Dále se zejména na Těšínsku používají alternativní způsoby zápisu vycházející z polského nebo českého pravopisu. Slezská foneticka ortografie populární na začátku 21. století, ve které je napsána část hesel slezské Wikipedie, kombinuje prvky Steuerova pravopisu a češtiny: místo spřežek <cz>, <sz>, <rz> a písmena <ż> používá <č>, <š>, <ř> a <ž>.

Ukázky

Prohlášení spolku Uotwarty Ślůnsk

Facebookový příspěvek spolku Uotwarty Ślůnsk (Otevřené Slezsko) komentující aktuální politické dění (2020, Steuerův pravopis):[16]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

We Ślůnsku zowdy mjeli w zocy tradycyjo. Zowdy starali śe uo familijo i porzůndek.

Nasza tradycyjo to je krisbaum na Gody i gyszynki uod Dźećůntka. Nasza tradycyjo to sům powjarki uo Utopku i Strzigach. Nasza tradycyjo to je zoca do starki i starzika. Nasza tradycyjo to je szkat i gołymbje.

Ale ślypo usuchliwość do episkopatu, kery chrůńi pedofilůw, to ńyma nasza tradycyjo. Ńynawiść szyrzůno uod biskupůw i gůn na synkůw, co przajům synkům, to ńyma nasza tradycyjo.

Ślůnsko tradycyjo to je Uotwarty Ślůnsk!

Ve Slezsku si vždycky vážili tradice. Vždycky se starali o rodinu a pořádek.

Naší tradicí je vánoční stromeček a dárky od Ježíška. Naší tradicí jsou pověsti o vodníkovi a strigách. Naší tradicí je úcta k babičce a dědečkovi. Naší tradicí je skat a holubi.

Ale slepá poslušnost vůči episkopátu, který chrání pedofily, tohle není naše tradice. Nenávíst šířená biskupy a hon na kluky, kteří milují kluky, není naše tradice.

Slezskou tradicí je Otevřené Slezsko!

Na Śląsku zawsze szanowano tradycję. Zawsze dbali o rodzinę i porządek.

Nasza tradycja to choinka świąteczna i prezenty od Dzieciątka. Nasza tradycja to legendy o utopcu i strzygach. Nasza tradycja to szacunek do babci i dziadka. Nasza tradycja to skat i gołębie.

Ale ślepe posłuszeństwo wobec episkopatu, który chroni pedofilów, to nie jest nasza tradycja. Nienawiść szerzona przez biskupów i polowanie na chłopaków, którzy kochają chłopaków, nie jest naszą tradycją.

Śląska tradycja to Otwarty Śląsk!

Vánoční koleda

Vánoční koleda Charlese Dickense v překladu Grzegorze Kulika (2017, slabikářový pravopis):[17]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

Hned ale wieże zawołały wszyjskich dobrych ludzi do kościoła i ôni zarŏz skŏkali bez ulice we nojlepszych ancugach i klajdach, i ze swojimi nojszczyńszliwszymi gymbami. Ôrŏz niyporachowane dziesiōntki ludzi wysuły sie ze ajnfartōw ze swojimi wieczerzami, co je nieśli do piekŏrzy. Mŏra wyglōndała zaciekawiōnŏ tymi ludźmi, bo stoła ze Scrooge'ym we dźwiyrzach i ôdkrywała jejich koszyki, i posuwała wieczerze kadzŏkym ze swojij fakle. A to była niyōbyczajnŏ zorta fakle, pōniywŏż rŏz abo dwa, kej szło słyszeć słowa pogorszyniŏ miyndzy tymi, co sie strzaśli, mŏra posuła im kadzidłym gowy i im dobrŏ launa zarŏz wrŏcała, bo hned gŏdali, co żŏl wadzić sie we Gody. Mieli recht! Jŏ wōm gŏdōm, mieli recht.

Hned ale věže zvolaly všechny dobré lidi do kostela a oni honem skákali přes ulice v nejlepších oblecích a šatech a výskali u toho štěstím. Rázem nesčetné desítky lidí se vysoukaly z průjezdů se svými večeřemi, které nesli pekařům. Duch vypadal, že ho ti lidé zajímají, neboť stál se Scroogem ve dveřích a odkrýval jejich košíky a osvětloval večeře hořákem své pochodně. A to nebyl obyčejný druh pochodně, poněvadž jednou nebo dvakrát, když šly slyšet slova pobouření mezi těmi, kdo do sebe narazili, duch posypal kadidlem jejich hlavy a dobrá nálada se jim rázem vracela, neboť hned říkali, že je škoda se hádat o Vánocích. Měli pravdu! Já vám říkám, měli pravdu.

Zaraz jednak wieże zwołały wszystkich dobrych ludzi do kościoła i oni od razu skakali przez ulice w najlepszych garniturach i sukniach, z przeszczęśliwymi minami. Zrazu niezliczone dziesiątki ludzi wysypały się z bram ze swoimi wieczerzami, które nieśli do piekarzy. Duch wyglądał na zaciekawionego tymi ludzi, bo stał ze Scroogem w drzwiach i odsłaniał ich koszyki, i oświetlał wieczerze palnikiem swojej pochodni. A to nie była zwyczajna pochodnia, ponieważ raz czy dwa, gdy można było usłyszeć słowa oburzenia między tymi, którzy na siebie wpadli, duch posypał im kadzidłem głowy i dobry nastrój zaraz do nich wracał, bo od razu mówili, że szkoda się kłócić w Boże Narodzenie. Mieli rację! Ja wam mówię, mieli rację.

Z rubriky Co tydziyń po naszymu

Úryvek z rubriky Fryderyka Jana Drale Co tydziyń po naszymu publikované v těšínských novinách Gazeta Codzienna (2020, ukázka těšínského nářečí s vlastním pravopisem):[18]

Slezsky Doslovný český překlad Doslovný polský překlad

Tak rozmyślóm, kiery fórt w naszym mieście je taki uwziynty i sadzi strómy, kiere majóm na sobie tak moc liści. Hańdownij taki stromy rosły jyno w lesie i jak na jesiyń listki ś nich opadły, to nieskorzij skrymiały, bo chroboki i grziby przeca też s czegosi żyć muszóm. W mieście je s tym każdego roku yno łostuda, bo tak naprowde żodyn nie wiy co dalij s tymi liściami zrobić. Jedni to śmiatajóm do takich wielkich pytli i nieskorzij kansi to wywożóm. Sóm też tacy co majóm przez pleca przewieszóne taki duchaczki i ty liści s każdej cesty zduchujóm do przikopy. Je przi tym tela krawalu, że jak sie wedla nich stanie to nie idzie ani ze sebóm porzóndzić.

Tuhle přemýšlím, kdo je v našem městě furt tak tvrdohlavý a vysazuje stromy, které na sobě mají tolik listí. Kdysi rostly takové stromy jenom v lese a když z nich na podzim popadalo listí, tak pak zetlelo, protože červi a houby taky z něčeho žít musí. Ve městě je s tím každý rok jenom ostuda, protože nikdo doopravdy neví, co má s tím listím potom dělat. Jedni to smetávají do takových velkých pytlů a pak to někam vyvážejí. Jsou též takoví, co mají na zádech zavěšeny takové fukary a to listí z každé cesty sfoukávají do příkopu. Je u toho tolik kraválu, že když se vedle nich postavíte, tak nejde spolu hovořit.

Tak się zastanawiam, kto w naszym mieście jest cały czas taki zawzięty i sadzi drzewa, które mają na sobie tyle liści. Kiedyś takie drzewa rosły tylko w lesie i jak jesienią liście z nich opadły, to potem zbutwiały, bo robaki i grzyby przecież też czegoś żyć muszą. W mieście jest z tym co roku tylko wstyd, bo nikt właściwie nie wie, co dalej z tymi liśćmi zrobić. Jedni to zmiatają do takich wielkich worków i potem gdzieś to wywożą. Są też tacy, co mają na plecach zawiesione takie dmuchawy i te liście z każdej drogi zdmuchują do rowu. Jest przy tym tyle hałasu, że jak się koło nich stanie, to nie da się rozmawiać.

Číslovky

SlezskyIPAČesky
jedyn[jɛdɨn]jeden
dwa[dva]dva
trzi[tʂi]tři
sztyry[ʂtɨrɨ]čtyři
piyńć / pjyńć[pʲɨɳt͡ɕ]pět
szejś[ʂɛjɕ]šest
siedym / śedym[ɕɛdɨm]sedm
ôziym / uoźym[wɔʐɨm]osm
dziewiyńć / dźewjyńć[ɖ͡ʐɛvʲɨɳt͡ɕ]devět
dziesiyńć / dźeśyńć[ɖ͡ʐɛɕɨɳt͡ɕ]deset

Vzorový text

Otčenáš (modlitba Páně):

Uojcze nasz, kery jeżeś we ńebje,
bydź pośwjyncůne mjano Twoje.
Przińdź krůlestwo Twoje,
bydź wola Twoja,
jako we ńebje, tak tyż na źymji.
Chlyb nasz kożdodźynny dej nům dźiśej.
A uodpuść nům nasze winy,
jako a my uodpuszczůmy naszym wińńikům.
A ńy wůdź nos na pokuszyńy,
nale zbow nos uode złygo. Amyn.

Všeobecná deklarace lidských práv

slezsky

Wszyjske ludźe rodzům śe swobodne a růwne we swojim werće a prawach. Sům uůne uobdarzůne filypym a sůmńyńym a majům powinność wzglyndym inkszych jak brat z bratym postympować.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Odkazy

Reference

  1. KAMUSELLA, Tomasz. Uwag kilka o dyskryminacji Ślązaków i Niemców górnośląskich w postkomunistycznej Polsce. Zabrze: Narodowa Oficyna Śląska, 2007. ISBN 978-83-60540-68-8.
  2. KAMUSELLA, Tomasz. Kreol górnośląski. Kultura i społeczeństwo. 1998, roč. 42, čís. 1, s. 73–84. ISSN 0023-5172.
  3. BOGOCZOVÁ, Irena; BORTLICZEK, Małgorzata. Jazyk příhraničního mikrosvěta (běžná mluva Těšíňanů v ČR) / Język przygranicznego mikroświata (mowa potoczna mieszkańców Zaolzia). Ostrava: Ostravská univerzita, 2014. ISBN 978-80-7464-696-6.
  4. JAROSZEWICZ, Henryk. Rozwój języka Górnoślązaków w XXI w. Szkic socjolingwistyczny. Zeszyty Łużyckie. 2019, čís. 53, s. 25–42. Dostupné online. ISSN 0867-6364. (polsky)
  5. CZESAK, Artur. Współczesne teksty śląskie na tle procesów językotwórczych i standaryzacyjnych współczesnej słowiańszczyzny. Kraków: Księgarnia Akademicka, 2015. 366 s. ISBN 978-83-763-8703-1. (polsky)
  6. MĘTRAK, Maciej. Gwara? Godka? Język? Śląska tożsamość językowa w mediach elektronicznych [online]. Uniwersytet Warszawski, 2016 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (polsky)
  7. Viz též portál Wachtyrz.eu, Silling.org – Slezský jazykový korpus, slovník SileSłownik, nabídka nakladatelství Silesia Progress.
  8. Struktura narodowo-etniczna, językowa i wyznaniowa ludności Polski. Warszawa: Główny Urząd Statystyczny, 2015. Dostupné online. S. 69.
  9. PAWLIK, Paweł. Sejm odrzucił projekt uznający śląską mowę za język regionalny [online]. Onet.pl, 14.06.2019 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (polsky)
  10. ROSA, Monika. Walczymy, żeby godka niy umarła. By uznać ślōnsko myńszość. Obawy władzy są śmieszne [online]. OKO Press, 09.03.2021 [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (slezsky)
  11. ZARĘBA, Alfred. Szkice z dialektologii śląskiej. Katowice: Śląski Instytut Naukowy, 1988. ISBN 83-7008-053-7. Kapitola Przegląd dialektów śląskich (z mapą), s. 19–34. (polsky)
  12. BĄK, Stanisław. O nowy podział dialektów śląskich. Slavia Occidentalis. 1971, čís. 28–29, s. 3–14. ISSN 0081-0002. (polsky)
  13. TAMBOR, Jolanta. Etnolekt górnośląski. In: Encyklopedia województwa śląskiego IV. Katowice: Instytut Badań Regionalnych Biblioteki Śląskiej, 2017. Dostupné online. ISBN 978-83-64210-47-1.
  14. SIUCIAK, Mirosława. Język śląski – problem terminologiczny czy społeczny?. Białostockie Archiwum Językowe. 2010, čís. 10, s. 273. Dostupné online. (polsky)
  15. RYBKA, Piotr. Gwarowa wymowa mieszkańców Górnego Śląska w ujęciu akustycznym. Katowice: Uniwersytet Śląski, 2017. Dostupné online. Kapitola Śląszczyzna w badaniach lingwistycznych, s. 58.
  16. Odkaz na facebookový příspěvek na fanpage Uotwarty Ślůnsk, 22.11.2020
  17. DICKENS, Charles. Godniŏ Pieśń. Překlad Grzegorz Kulik. Kotōrz Mały: Silesia Progress, 2017. 122 s. S. 68. (978-83-65558-16-9)
  18. DRAL, Fryderyk Jan. CO TYDZIYŃ PO NASZYMU: Łostuda s opadnónymi liściami je każdego roku tako samo. Gazeta Codzienna [online]. 21.11.2020 [cit. 22.11.2020]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.