Simeon II.

Panovníkem své země se stal 28. srpna 1943 po smrti svého otce Borise III. Vzhledem k jeho nízkému věku za něj vládla regentská rada. Po druhé světové válce a vyhlášení republiky v září 1946 odcestoval s matkou a sestrou do Egypta, kde již žil ve vyhnanství jeho děd, italský král Viktor Emanuel III.[1] Od roku 1951 žil ve Španělsku. V lednu 1962 se oženil se španělskou šlechtičnou Margaritou Gómez-Acebo y Cejuela. Narodili se jim 4 synové a dcera.

Svou rodnou zemi navštívil poprvé od dětství v roce 1996. Založil Národní hnutí Simeon II. a v červnu 2001 zvítězil v parlamentních volbách, když získal 42,7 % hlasů.[2]. Vzdal se královského jména a titulu. Utvořil koalici s Hnutím za práva a svobody a 24. července byl jmenován premiérem.[3] V červnu 2005 v parlamentních volbách jeho hnutí porazila koalice vedená sociálními demokraty a v srpnu skončil ve funkci premiéra.[4]

Simeon II. je vnukem italského krále Viktora Emanuela III., pravnukem černohorského krále Nikoly I. a praprapravnukem posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. Mezi jeho předky patří také španělský král Karel III. a Marie Terezie.

Je rytířem ​řádu Božího hrobu a také velkokřižníkem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.