Schwetzingen

Schwetzingen se nachází v regionu Porýní-Neckar v Hornorýnské nížině, mezi Rýnem a Odenwaldem. Městem protéká říčka Leimbach, která se dále vlévá do Rýna a v minulosti obklopovala tehdy vodní hrad Schwetzingen. Katastrální území města je celkem 2163 ha, přičemž 33,3 % tvoří obytná místa a doprava, 27,2 % zabírají zemědělské plochy a 35,7 % jsou lesy.[2] Město přímo sousedí s Mannheimem, Plankstadtem , Oftersheimem, Hockenheimem, Ketschem a Brühl.

Radnice města

Pohled na zámecké zahrady shora

Schwetzingen byl poprvé zmíněn pod názvem „Suezzingen“ již v prosinci roku 766, avšak známky dřívějšího osídlení se datují již na období neolitu. Jedná se hlavně o nalezené nádoby kultury s lineární keramikou. Roku 1988 zde bylo objeveno největší východoněmecké pohřebiště kultury s lineární keramikou.[3]

Roku 1350 byl poprvé zmiňován vodní hrad Schwetzingen. Během třicetileté a později i devítileté války byla ale původní budova zničena a následně zrekonstruována falckým kurfiřtem Janem Vilémem. Od roku 1720 zdejší hrad sloužil jako provizorní sídlo Karla III. Filipa, falckého kurfiřta. I po jeho smrti, roku 1742, zde ale sídlili další a další falčtí kurfiřti a celý jejich dvůr. Byl to právě jeden z kurfiřtů, Karel Teodor, který nechal hrad přestavět na letní sídlo.[3]

Obec se dle všeho skládala ze dvou částí: Oberdorf a Unterdorf (Horní a Dolní ves).[3]

Roku 1759 získal Schwetzinger právo pořádat trhy a během celého 18. století město dostávalo barokní ráz. Roku 1803 pak byl Schwetzinger, společně s celým územím falckých kurfiřtů na východ od Rýna, včleněn do Bádenského velkovévodství. Byl vytvořen samostatný okres Schwetzingen a byl zde vytvořen hlavní úřad.[3] Roku 1833 pak velkovévoda Leopold udělil obci status a práva města. 1850 se pak ve městě začal rozvíjet průmysl. Ve Schwetzingenu začaly prosperovat výrobny doutníků a konzervárny a ve velkém se zde začal pěstovat chřest.

Druhá světová válka město téměř nepoznamenala, ale změnila průmysl a zaměření města. Místo velkých podniků s velkým množstvím pracovníků vznikaly menší firmy zaměřující se na služby.[3] Ve městě se navíc začal rozvíjet i cestovní ruch.[3]

Galerie okolo mešity v zámeckých zahradách ve Schwetzingenu

Nejznámější a nejnavštěvovanější památkou města je místní zámek. Atypické jsou především zahrady, kde se snoubí prvky Francie 17. století i anglických parků. Nachází se v nich sochy od vlámského architekta a sochaře Petera Antona von Verschaffelta. V zahradách se též nachází chrámy zasvěcené Apollónovi, Merkurovi a Minervě nebo mešita.

Zámecké divadlo ve Schwetzingenu (německy Schlosstheater Schwetzingen) bylo postaveno mezi lety 1751 až 1752 na základě nákresů francouzského stavitele Nicolase de Pigagea. Divadlo stojí v areálu zámku a ročně hostí mnohá představení, od opery až po hudební představení. Každý rok na začátku léta se zde koná hudební festival Schwetzingen Festival.

Ve městě se nachází i radnice postavená v roce 1821 a později rozšířená roku 1889. Dále také celkem čtyři kostely, z nichž nejstarší je ten zasvěcený svatému Pankráci z roku 1736. O necelých dvacet let později byl postaven i evangelický kostel, který byl ale značně rozšiřován na konci 19. a začátku 20. století.

Mešita v zámeckých zahradách

• Gerrit Müller (* 1984), německý fotbalista
• Otto Abetz (1903–1958), německý nacistický diplomat
• Max Ilgner (1899–1966), německý průmyslník
• Luisa Amélie Bádenská (1811–1854), švédská princezna
• Franz Danzi (1763–1826), německý violoncellista a hudební skladatel
• Johann Peter Hebel (1760–1826), německý spisovatel a pedagog
• Maxmilián I. Josef Bavorský (1756–1825), první bavorský král

Schwetzingen podepsal smlouvy o spolupráci s těmito městy:

• Lunéville, Francie
• Pápa, Maďarsko
• Spoleto, Itálie
• Fredericksburg, Virginie, USA

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schwetzingen na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Schwetzingen na Wikimedia Commons