Schmittova vila

Franz Schmitt (1816–1883) pocházel stejně jako jeho bratranci Johann a Franz Liebiegovi z východočeského Broumova.[5] Vystudoval chemii na pražské polytechnice, byl na několika zahraničních studijních cestách a další zkušenosti získal během praxe u firem Johann Liebig & Co. v Liberci a Blaschka & Comp. v Hodkovicích nad Mohelkou.[7] Franz Schmitt postupně vybudoval v Podještědí malé textilní impérium, jehož základem bylo pět významných podniků, dva v Českém Dubu a tři v Semilech. V roce 1869 získal Franz Schmitt šlechtický titul a zásluhy o zaměstnanost obyvatel Podkrkonoší byl jmenován čestným občanem města Semil.[8]

S vlastní výrobou potiskovaných látek začal v roce 1843 v bývalé Slukově kartounce v Českém Dubu. Tovární areál tvořily zděné dvou- a třípodlažní budovy, v jejíchž podkroví byly umístěny sklady materiálu. Stroje v továrně byly zpočátku poháněny vodními koly, později zde byly instalovány turbíny. Vedle barevny byla v dalších letech poblíž zámeckého parku a Schmittova zámku postavena tiskárna látek. V době největšího rozmachu výroby před první světovou válkou v této továrně pracovalo 220 dělníků. Většina z nich bydlela na protilehlém břehu Ještědky v kolonii Šestidomy.[8]Na přelomu 19. a 20. století bylo v podnicích, založených Franzem Schmittem a zahrnujících nejrůznější činnosti od tkaní látek, přes jejich úpravu a barvení až po potisk, zaměstnáno kolem 4 500 lidí.[5]

Monumentální hrobka rodiny Schmittů na hřbitově v Českém Dubu

Franz Schmitt měl významný podíl na rozvoji Českého Dubu v 19. století, a to jak z hlediska rozvoje hospodářského, tak i stavebního - usiloval například o vybudování železniční tratě z Hodkovic nad Mohelkou do Českého Dubu, což se mu však nepodařilo prosadit. Podporoval vzdělanost, sociální oblast i spolkovou činnost, v letech 1873–1877 dokonce zastával úřad okresního starosty.[5]

Franz Schmitt měl tři dcery. Když zemřel 24. dubna 1883, stal se nástupcem ve firmě jeho zeť Conrad (Konrád) Blaschka, který pocházel z významné hodkovické podnikatelské rodiny. Konrád Blaschka byl manželem Schmittovy dcery Marie, která zemřela ve věku 20 let, a posléze se oženil s její sestrou Arabellou. Franz Schmitt nechal postavit svému zeti v letech 1880–1881 rodinnou vilu na pozemku jižně od vlastního zámeckého sídla a od sousedního průmyslového areálu. Marie Blaschková, dcera Konráda Blaschky z prvního manželství a vnučka Franze Schmitta, se po roce 1900 provdala za jednoho z nejvýznamnějších členů rodu libereckých Liebiegů – Theodora von Liebiega, známého podnikatele, barona a také jednoho z prvních automobilistů na území Rakouské monarchie.[9]

V roce 1888, pět let po smrti Franze Schmitta, byly v Českém Dubu jeho jménem a jmény příslušníků Schmittovy rodiny pojmenovány některé ulice ve městě, jako například Schmittstraβe, vedoucí směrem do Osečné, Idastraβe na cestě k Mnichovu Hradišti nebo Hedwigstraβe.[5]

Vila je součástí širšího areálu, který zahrnuje i Schmittovu tiskárnu vlněných látek, zvanou Horní továrna. Tato továrna stojí v bezprostředním sousedství vily. Poblíž Horní továrny se nachází dělnická koloniie Šestidomy (čp. 53–58), kterou navrhl rovněž Gustav Sachers a která sloužila k ubytování firemních zaměstnanců. V interiéru vily se částečně zachovaly původní reprezentativní interiéry, v prvé řadě velký salon s bohatou štukovou výzdobou a dvěma krby se zrcadly a také secesní jídelna z roku 1907.[4]

V budově zámku čp. 39, který je vlastnictví Libereckého kraje, je domov pro seniory, provozovaný příspěvkovou organizací Domov důchodců Český Dub. Nedaleko hrázděného objektu bývalé vrátnice čp. 64 v jižní části někdejšího zámeckého parku je dům s pečovatelskou službou.[10] Ukázky mobiliáře ze Schmittova zámku a z Blaschkovy vily doplnily expozice Podještědského muzea, stejně jako část Schmittovy sbírky uměleckých předmětů, která byla dříve umístěna v jeho vile.[3]

Franz Schmitt a jeho potomci vlastnili rozsáhlé sbírky uměleckých děl, jejichž výběr byl ovlivněn jak vkusem příslušníků bohaté podnikatelské rodiny, tak i jejich cestami po Evropě. Z původní kolekce sochařských děl ze sbírek F. Schmitta se v českodubském Podještědském muzeu, sídlícím v někdejší Blaschkově vile, zachovaly pouze čtyři práce. Součástí sbírek Podještědského muzea je také portrétní galerie rodiny Schmittů a Blaschků. Mezi obrazy jsou dále zastoupeny například práce rakouských malířů Eduarda a Huga Charlemontových, socha od jejich bratra Theodora Charlemonta nebo krajinomalby výtvarnice Hermine Ginzkey, jejíž život a tvorba byly spjaty s regionem severních Čech a se sousední Lužicí.[5]

Nejpočetnější skupinu dochovaných předmětů představuje kolekce nábytku, který byl původně umístěn ve Schmittově a v Blaschkově vile. Podle soupisu majetku z pozůstalosti po Heleně von Schmitt, který vznikl mezi roky 1937–1944 a je uložený ve Státním oblastním archívu v Liberci, mobiliář ze Schmittova zámku tvořil nábytek barokní, klasicistní, empírový a také exempláře z období biedermeieru. Podle novějších průzkumů je však pravděpodobné, že některé kusy jsou napodobeninami starších vzorů. [5]

• Seznam kulturních památek v Českém Dubu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Schmittova vila na Wikimedia Commons

• Schmitova vila na stránkách hrady.cz