Chlorid amonný

Průmyslově se vyrábí reakcí amoniaku s kyselinou chlorovodíkovou:

${\displaystyle {\mathsf {NH_{3}+HCl\ \rightarrow \ NH_{4}Cl}}}$

Laboratorně vzniká i reakcí dusičnanu amonného s chloridem draselným:

${\displaystyle {\mathsf {NH_{4}NO_{3}+KCl\ \rightarrow \ NH_{4}Cl+KNO_{3}}}}$

Výsledkem je roztok chloridu amonného a dusičnanu draselného, po jehož odpaření zůstane směs chloridu amonného a dusičnanu draselného, ke které stačí přidat řepný cukr (nebo ještě lépe sorbitol), promíchat a vznikne směs uplatnitelná jako bílá dýmovnice.

Zahříváním se chlorid amonný rozkládá:

${\displaystyle {\mathsf {NH_{4}Cl\ \to \ NH_{3}+HCl}}}$

Plynný chlorovodík a amoniak ovšem spolu okamžitě reagují a vzniká opět NH₄Cl podle rovnice:

${\displaystyle {\mathsf {NH_{3}+HCl\ \to \ NH_{4}Cl}}}$

• Jako přídatná látka v potravinářství se označuje kódem E 510. Užívá se jako regulátor kyselosti, přídavná látka do pečiva a pro ostře slanou chuť k výrobě některých slaných druhů lékořicových bonbónů (především ve Finsku, Skandinávii a Nizozemsku, např. finské salmiakki). Některé zdroje uvádějí, že nežádoucí účinky při požití nejsou známy a bezpečný denní příjem není stanoven; má se za to, že množství, které lze požít, je přirozeně omezeno jeho intenzivní chutí.[2] Ve vyhl. 4/2008 Sb. je výslovně uveden (společně například s kuchyňskou solí) jako látka, na kterou se tato vyhláška nevztahuje.[3] Je však uveden v seznamu závazně klasifikovaných nebezpečných chemických látek jako látka zdraví škodlivá (s tím, že škodí zdraví při požití a dráždí oči).[4]
• v dýmovnicích,
• upravuje se pomocí něj trať pro běh na lyžích (chemická úprava – zpevnění a zrychlení trati),
• při pájení k odstranění vrstvy oxidů z povrchu kovu,
• v suchých článcích jako depolarizátor,
• ve fotografii se používá jako ustalovač.
• jako antidotum vůči amfetaminu.

Chlorid amonný je zdraví škodlivý při požití[4] (způsobuje nauzeu, zvracení a bolesti v krku[5]) a dráždí oči.[4][5] Při zahřívání se rozkládá za vzniku chlorovodíku a amoniaku (oba plyny jsou toxické), v žáru mohou vznikat i oxidy dusíku. Chlorid amonný bouřlivě reaguje s dusičnanem amonným a s chlorečnanem draselným – nebezpečí požáru nebo výbuchu.[5] Reaguje také s mědí a jejími sloučeninami, čehož se využívá při patinování předmětů z mědi a jejích slitin.[6]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ammonium chloride na anglické Wikipedii.

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

• Salmiak (minerál)
• Didecyldimethylamoniumchlorid

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid amonný na Wikimedia Commons