S Montim pro Itálii
S Montim pro Itálii (italsky Con Monti per l’Italia) byla italská politická koalice vytvořená pro parlamentní volby 2013 za účelem podpory nezávislého premiéra Maria Montiho a reforem jeho úřednické vlády.[2]
S Montim pro Itálii | |
---|---|
Con Monti per l’Italia | |
Datum založení | 2012 |
Datum rozpuštění | 2013 |
Předseda | Mario Monti |
Lídr | Mario Monti |
Typ strany | koalice |
Členské strany | Občanská volba Unie středu Budoucnost a svoboda |
Ideologie | Centrismus Liberalismus Křesťanská demokracie |
Politická pozice | střed |
Barvy | |
Volební výsledek | 10.6% (volby 2013)[1] |
Oficiální web | agenda-monti.it |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Členské strany
Strana | Ideologie | Volby 2013 | ||
---|---|---|---|---|
Poslanci | Senátoři | |||
Občanská volba | Liberalismus | 38 | 15 | |
Unie středu | Křesťanská demokracie | 8 | 2 | |
Budoucnost a svoboda | Konzervatismus | 1 | 2 | |
Historie
V listopadu 2011 padla kvůli rekordní výši úroků italských vládních dluhopisů vláda Silvia Berlusconiho. Následně byla vytvořena nezávislá technokratická vláda, v jejímž čele stál uznávaný ekonom Mario Monti.[3] Jeho kabinet prováděl četná úsporná opatření, která mu získala uznání od investorů a byznysu obecně, na druhou stranu ale byla silně nepopulární mezi italskou veřejností.[4] Přesto měl samotný Monti vysokou důvěru v průzkumech veřejného mínění, což bylo možno vysvětlit absencí jakýchkoli korupčních skandálů.[5]
O kandidaturu Montiho v nadcházejících parlamentních volbách v únoru 2013 měla původně zájem středopravicová i středolevicová koalice. Nakonec se Monti rozhodl vytvořit vlastní centristickou koalici, postavenou na jeho nově založené straně Občanská volba a zavedené křesťanskodemokratické Unii středu, vedené Pierferdinandem Casinim. Aliance ještě zahrnovala středopravicovou stranu Budoucnost a svoboda předsedy Poslanecké sněmovny Gianfranca Finiho.[5]
Monti prohlásil, že chce do politiky vnášet morálku a prosazovat ekonomické reformy, které by dostaly z recese. Upozornil, že hospodářská krize dosud není překonána a je třeba bojovat proti nezaměstnanosti a nedostatku ekonomického růstu.[6]
Ve volbách nakonec koalice získala 10% hlasů, což bylo považováno za neúspěch.[7][8][9] Následně se nicméně stala součástí vlády Enrica Letty, zahrnující hlavně Demokratickou stranu a též část Lidu svobody Silvia Berlusconiho.[10]
Volební výsledky
Poslanecká sněmovna
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | Postavení | ||
---|---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | |||
2013 | 3 591 541 | 10.6 | 47/630
|
▲47 | ▲4. | Vláda |
Senát
Volby | Hlasy | Mandáty | Pozice | ||
---|---|---|---|---|---|
Abs. | % | Abs. | ± | ||
2013 | 2 797 486 | 9.1 | 19/315
|
▲19 | ▲4. |
Reference
- Politico Polls - Italian polls, trends and election news (v angličtině)
- VOGT, Andrea. Mario Monti to lead centrist coalition in Italian elections. The Telegraph [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online. (v angličtině)
- Berlusconiho střídá ekonom Mario Monti. iHNed.cz [online]. Economia, 2011-11-14 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online.
- MACKENZIE, James; SCHERER, Steve. Monti says will lead centrists in Italian vote. Reuters [online]. 2012-12-28 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)
- PÍTROVÁ, Mariana. Úředník je mrtev, ať žije premiér Monti. Euroskop.cz [online]. 2012-10-05 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.
- Monti povede do voleb novou centristickou koalici. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-12-28 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online.
- Původní jasný vítěz je největším poraženým voleb. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-02-25 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.
- KEATING, Dave. EU leaders to assess policies after Italian election result. Politico [online]. 2013-03-06 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online. (v angličtině)
- Poučení z Itálie: Škrty prohrávají volby, Berlusconiho nelze porazit, sociální sítě vliv mají. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2013-02-26 [cit. 2021-08-08]. Dostupné online.
- Italská vláda premiéra Letty skládala přísahu. U sídla kabinetu zazněly výstřely. iHNed.cz [online]. Economia, 2013-04-28 [cit. 2021-08-07]. Dostupné online.