Sikorsky SH-60 Seahawk

SH-60B Seahawk

HH-60H Rescue Hawk

Protiponorkové vrtulníky SH-60B Seahawk byly vyvinuty jako platformy pro vedení protiponorkového a protilodního boje. Byly součástí systému LAMPS Mk.III (Light Airborne Multi-Purpose System), který nahradil starší systém LAMPS Mk.I s vrtulníky SH-2 Seasprite. Vyvinuty byly na základě armádních vrtulníků UH-60 Blackhawk. Mezi hlavní změny patřily silnější motory, zvětšená zásoba paliva, schopnost doplňování paliva za letu, automatické sklápění hlavního rotoru a ocasního pylonu, rotorová brzda, zjednodušený podvozek, posuvné dveře kabiny či prvky proti potopení při přistání na hladině. První prototyp YSH-60 vzlétl 12. prosince 1979. Prototypy byly celkem tři. První sériový vrtulník vzlétl roku 1983.[3] Do služby byly zavedeny roku 1983.[1] Vrtulníky SH-60B primárně operují z křižníků, torpédoborců a fregat.[4]

Dalším vývojem vznikla řada odvozených a modernizovaných variant tohoto stroje. Palubní varianta SH-60F Oceanhawk určená pro ochranu bojových skupin letadlových lodí. Místo systému LAMPS.III dostala jiné vybavení. Např. ponorný sonar Bendix ASQ-13F. První sériový vrtulník SH-60F vzlétl roku 1988. Další verze tohoto vrtulníku byla vyvinuta pro americkou pobřežní stráž. Vrtulníky HH-60J Jayhawk byly zavedeny roku 1992.[3]

V průběhu 90. let byl zahájen vývoj nové generace vrtulníků rodiny SH-60, konkrétně modelů MH-60S Knighthawk a MH-60R Romeo, kterými americké námořnictvo nahradilo první generaci těchto vrtulníků.[1] Víceúčelový vrtulník MH-60S Knighthawk byl vyvíjen od roku 1997 jako náhrada vrtulníků CH-46D Sea Knight (vyřazeny 2004). Původně měl sloužit především pro zásobování, čemuž odpovídalo původní označení CH-60S. Během vývoje však byly schopnosti vrtulníků významně rozšířeny (likvidace hladinových cílů a palebná podpora, bojové záchranné mise, likvidace min), takže bylo jejich označení změněno. Prototyp vzlétl v lednu 2000. Typ MH-60S byl zaveden v únoru 2002 a v srpnu 2002 byla zahájena jeho sériová výroba. Do ledna 2011 americké námořnictvo převzalo 154 vrtulníků MH-60S. Jako bojové záchranné vrtulníky od roku 2007 nahradily starší verzi HH-60H Rescue Hawk.[5]

Dvojice vrtulníků MH-60S Knighthawk

Verze MH-60R Romeo byla vyvinuta jako náhrada starších verzí SH-60B a SH-60F. Prototyp verze MH-60R poprvé vzlétl v červenci 2001. Do amerického námořnictva byl zaveden v srpnu 2005.[6] Počátečních bojových schopností dosáhl roku 2006.[1] V rámci tzv. nízkosériové počáteční výroby LRIP (Low Rate Initial Production) byly nejprve na standard MH-60R přestavovány starší vrtulníky SH-60B. První kusy z novovýroby byly dodány v srpnu 2005 a plná sériová výroba vrtulníku byla zahájena v srpnu 2006. První námořní nasazení vrtulník absolvoval v letech 2008–2009.[6]

Vrtulník SH-60B má možnost doplňovat palivo za letu. Je vybaven vyhledávacím radarem, zařízením ESM v přídi, pylonem pro detektor magnetických anomálií (MAD), závěsníkem pro akustické bóje a dalšími technickými zařízeními. Výzbroj nebo přídavné nádrže mohou být podvěšeny pad dva pylony. Může nést například protiponorková torpéda Mk.46 a Mk.50, protilodní střely AGM-119 Penguin, nebo kulomety. Pohání jej dva turbohřídelové motory General Electric T700-GE-401C, každý o výkonu 1425 kW. Má čtyřlistý hlavní rotor a čtyřlistý vyrovnávací rotor.[7]

Verze MH-60R má moderní skleněný kokpit Lockheed Martin se čtyřmi velkoplošnými multifunkčními displeji (obdobně je vybavena rovněž verze MH-60S).[2] Vybavení mimo jiné zahrnuje senzorový systém Raytheon AN/AAS-44 (včetně hlavice FLIR s laserovým značkovačem), multifunkční radar Telephonics AN/APS-147, sonar Raytheon AN/AQS-22 ALFS (Airborne active low frequency sonar) a datalink AN/SRQ-4 Hawklink. Paleta výzbroje byla rozšířena o protiponorková torpéda Mk.54 a řízené střely AGM-114 Hellfire.[8]

Vrtulník MH-60R vypouští řízenou střelu Hellfire

Vrtulník SH-60F Oceanhawk po přistání na křižníku USS Bunker Hill (CG-52)

Základní verze:

• SH-60B Seahawk – základní protiponorková verze s radarem APS-124. Operuje z válečných lodí.[4]
• SH-60F Oceanhawk – palubní protiponorkový vrtulník upravený pro nasazení v rámci bojových skupin letadlových lodí.[7]
• HH-60J Jayhawk – záchranný vrtulník provozovaný americkou pobřežní stráží.
• HH-60H Rescue Hawk – bojový záchranný vrtulník pro operace z pevniny i lodí.[7]
• SH-60J – licenční verze S-70B-3 Seahawk stavěná v Japonsku.[7]
• SH-60K – modernizovaná verze japonských SH-60J s výkonnějšími motory a modernější avonikou.[7]
• MH-60R Romeo – druhá generace protiponorkového vrtulníku.
• MH-60S Knighthawk – víceúčelový vrtulník (zásobování, bojové záchranné mise, likvidace min).
• MH-60T Jayhawk – modernizované vrtulníky HH-60J pro pobřežní stráž.

Exportní verze:

• S-70B Seahawk – exportní verze SH-60B.[7]
  • S-70B-1 Seahawk – vrtulníky pro Španělsko.
  • S-70B-2 Seahawk – vrtulníky pro Austrálii.
  • S-70B-3 Seahawk – vrtulníky pro Japonsko.
  • S-70B-6 Seahawk – vrtulníky pro Řecko.
  • S-70B-7 Seahawk – vrtulníky pro Thajsko.
  • S-70B-8 Seahawk – vrtulníky pro Turecko.

Řecký vrtulník S-70B-6 Aegean Hawk

Japonský vrtulník SH-60J

Americký vrtulník MH-60T Jayhawk

Austrálie Austrálie

• Australské královské námořnictvo – Původně získalo 16 kusů verze S-70B-2 Seahawk, které byly vyřazeny roku 2017. V letech 2013–2016 bylo dodáno 24 vrtulníků MH-60R.[9]

Brazílie Brazílie

• Brazilské námořnictvo – v letech 2009–2013 postupně objednáno 8 vrtulníků S-70B.[7]

Dánsko Dánsko

• Dánské královské letectvo – získalo devět vrtulníků MH-60R. Dodávky začaly roku 2016.[2]

Indie Indie

• Indické námořnictvo – roku 2020 objednáno 21 protiponorkových vrtulníků MH-60R. Dodány budou do roku 2024.[8]

Japonsko Japonsko

• Japonské námořní síly sebeobrany – získaly 70 licenčních vrtulníků SH-60J.[7]

Jižní Korea Jižní Korea

• Námořnictvo Korejské republiky – MH-60R byl vybrán v programu Marine Operational Helicopter Batch 2, v rámci kterého má být objednáno 12 vrtulníků. Neuspěly typy AW159 Wildcat a NH90 NFH.[10]

Řecko Řecko

• Řecké námořnictvo – získalo 10 vrtulníků S-70B-6.[7] Roku 2020 objednány čtyři kusy verze MH-60R.[11]

Saúdská Arábie Saúdská Arábie

• Saúdské královské námořnictvo – roku 2015 objednáno 10 kusů MH-60R.[6]

Singapur Singapur

• Singapurské letectvo – získalo 8 vrtulníků S-70B.[7]

Španělsko Španělsko

• Španělské námořnictvo – získalo 12 vrtulníků S-70B.[7]

Thajsko Thajsko

• Thajské královské námořnictvo – získalo 6 vrtulníků S-70B a dva vrtulníky MH-60S.[7][5]

Tchaj-wan Tchaj-wan

• Námořnictvo Čínské republiky – získalo 20 vrtulníků S-70B.[7]

Turecko Turecko

• Turecké námořnictvo – získalo 7 vrtulníků S-70B.[7]

USA USA

• Americké námořnictvo – jako hlavní uživatel typu odebralo 181 vrtulníků verze SH-60B, 76 kusů SH-60F, 42 kusů HH-60H, 154 kusů MH-60S a 289 kusů MH-60R.[8]

SH-60

Citováno dle:[7]