Súr Báhir

Leží v nadmořské výšce okolo 700 metrů, cca 4,5 kilometru jižně od Starého Města. Na východě s ní sousedí arabská čtvrť Umm Lísún, na jihu rovněž arabská Umm Túbá, která je považována za podčást Súr Báhir. Na západě je to administrativně samostatná židovská Ramat Rachel, na jihozápadě židovská Har Choma a na severu rovněž židovská čtvrť Talpijot Mizrach. Leží na hornatém hřbetu, který na severu a východu prudce spadá do údolí vádí Nachal Darga a rovněž na jihu klesá do četných hluboce zaříznutých údolí, která už jsou součástí aridní Judské pouště. Leží na dotyku se Zelenou linií, která do roku 1967 rozdělovala Jeruzalém.[1][2]

Súr Báhir v roce 2007

Původně šlo o ryze vesnické sídlo. Na konci první arabsko-izraelské války byla v rámci dohod o příměří z roku 1949 začleněna do území okupovaného Jordánskem. Do roku 1967 byla v obci umístěna jordánská vojenská pozorovatelna zvaná Bell Post. V roce 1967 byla okupována Izraelem a stala se městskou částí Jeruzaléma. Někteří obyvatelé se živí zemědělstvím, ale většina již za prací dojíždí do Jeruzaléma. Poblíž čtvrtě jsou dochované zbytky starověkého zavodňovacího systému z doby panování Heroda, který přiváděl vodu z takzvaných Šalamounových nádrží na Chrámovou horu. [3][4] K roku 2006 zde žilo 15 000 obyvatel.[5]

V roce 1922 tu žilo 933 lidí, v roce 1945 už 2 450 (společná populace pro Súr Báhir a Umm Túbá).[4] Plocha této městské části dosahuje 5 333 dunamů (5,333 kilometru čtverečního). V roce 2000 tu žilo 10 677 a v roce 2002 11 757 obyvatel.[7]