Rodinný dům

Dle české vyhlášky je rodinný dům je stavbou pro bydlení ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví. Tato definice je obsažena ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

Podle technické normy je rodinný dům menší samostatná budova o jednom nebo několika podlažích (nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví - dle ČSN 73 4301) určená k bydlení, v níž je více než polovina podlahové plochy místností a prostorů určena k bydlení. Obvykle ji obývá jedna rodina nebo skupina osob, která tvoří společně jednu domácnost. Rodinný dům obvykle obsahuje jeden nebo několik málo bytů (maximálně 3 byty – dle ČSN 73 4301).

Rodinné domy jsou velmi často, ale ne vždy, ve vlastnictví uživatele. Méně často se vyskytuje případ, že majitel rodinného domu pronajme dům někomu jinému.^[zdroj?]

Jako vila se v češtině zpravidla označuje takový rodinný dům, který má kromě bydlení též funkci společenskou a reprezentační a zajímavější architektonické řešení.[1] Rozdíl mezi vilou a rodinným domem není jednoznačně definován a lze jej určovat spíše citem, přičemž rozdíl tkví ve velikosti domu a společenském postavení stavebníka.[2]

Podle urbanistické skladby můžeme dělit rodinné domy na samostatně stojící (neboli izolované), dvojdomy, čtyřdomy, řadové, atriové či terasové. Urbanistické uspořádání zásadně ovlivňuje cenu domu (kvůli rozdílně velkým pozemkům, různě rozsáhlé technické infrastruktuře - délky potrubí, kabelů apod. atd.). Proto je důležité si určit a rozmyslet priority při návrhu/koupi.

Podle polohy v urbanistické struktuře osídlení můžeme dělit rodinné domy na městské, příměstské a venkovské. Obvykle se rodinné domy ve městě dispozičně i architektonicky liší od rodinných domů postavených na vesnici.

Podle způsobu využití můžeme dělit rodinné domy na rezidenční (sloužící pouze k bydlení) a polyfunkční (sloužící k bydlení a nějaké doplňkové činnosti - např. na pozemku ještě kancelář/ordinace/objekty pro chov hospodářských zvířat apod.).

Moderní městský rodinný dům vznikl v 19. století ze snahy kombinovat přednosti městského a venkovského způsobu života. Obvykle poskytuje vysokou úroveň bydlení, pohodlí i soukromí, je však poměrně nákladný a energeticky náročný. Ve velkých čtvrtích rodinných domů se zahradami, které tvoří okrajové čtvrti a předměstí velkých měst, rostou náklady na budování i údržbu inženýrských sítí. Vzhledem k malé hustotě osídlení se tu také obtížně zajišťuje veřejná doprava. Obyvatelé se do měst dopravují individuálně auty, což komplikuje městskou dopravu.

Od roku 2021 má začít povinnost vlastníků rodinných domů doložit vodoprávnímu úřadu nebo České inspekci životního prostředí odvoz obsahu jímek (žump) do čistírny odpadních vod. V potvrzení má být uvedeno mimo jiné o kterou jímku šlo, množství odvezeného odpadního obsahu a do jaké čístírny byl obsah odvezen.[3]

• 
  Typizovaný rodinný domek (Polsko)
• 
  Montovaný dům (Německo)
• 
  Současný moderní rodinný dům (Švýcarsko)
• 
  Velký rodinný dům v USA