Rusová

Název vesnice byl odvozen z příjmení Rus a znamenal Rusova ves. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Reuzendorff (1367), Rawsendorf (1449), Raisendorf (1481), w Raystorffu (1543), Reuschdorf (1555), Reuchsdorff (1608), Reischdorf nebo Reichsdorf (1787) a Reischdorf (1846).[4] Český název, vycházející z první části německého názvu (Reusze, Russe-),[5] se začal užívat až od roku 1948.[6]

První písemná zmínka o Rusové pochází z roku 1367.[5] Vesnice pravděpodobně vznikla v souvislosti s těžbou železné rudy, protože její obyvatelé se věnovali povoznictví: dopravovali suroviny a potřebný materiál do dolů a hutí. Ve svých počátcích patřila k hasištejnskému panství, ale roku 1533 byla připojena k Přísečnici, u které zůstala až do zrušení poddanství. Podle urbáře z téhož roku ve vsi žilo 72 poddaných, čili celkem asi 400 lidí. V průběhu šestnáctého století se obyvatelé začali hlásit k protestantství, a po roce 1620 je proto zasáhl proces rekatolizace.[7]

Z Rusové pocházející sloup se sochou Dobrého pastýře stojí v Hoře Svatého Šebestiána.

Události třicetileté války Rusovou ovlivnily především po roce 1631, kdy krajinou procházely armády bojujících stran a vojáci drancovali v širokém okolí. Podle berní ruly z roku 1654 ve vsi žilo třicet sedláků a 42 chalupníků. Sedláci měli 52 potahů a chovali 110 krav, 124 jalovic, pět prasat a 46 koz. Chalupníkům patřilo 21 potahů, 45 krav, padesát jalovic, tři prasata a sedmnáct koz.[7] Na polích se pěstoval oves, ale podstatnou část obživy zajišťoval chov dobytka a povoznictví. Velkou zátěží byly robotní povinnosti a vysoké vrchnostenské poplatky, které vedly obyvatele vsi k účasti na selském povstání roku 1680. Přestože bylo potlačeno, byl jeho výsledkem robotní patent, který robotu omezil a tři dny v týdnu.[8]

V sedmnáctém století hornictví v širším okolí téměř ustalo. K oživení došlo až na počátku osmnáctého století,[8] kdy byl u Rusové okolo roku 1712 znovuotevřen starší důl Martin, který dobýval žilné ložisko krevele.[9] Úpadek dolů si vynutil změnu způsobů obživy. Už od třicetileté války se objevovala domácí výroba krajek. Formani se nově zaměřili na dopravu zboží, zejména obilí, a mnoho mužů pracovalo jako podomní obchodníci. Podle tereziánského katastru v Rusové působili dva tkalci, 27 formanů a šedesát lidí vozilo obilí.[8] Formané jezdili i do vzdálených měst jako je Hamburk, Vídeň nebo Terst.[10] Část lidí pracovala v nádenických povoláních, někteří prodávali oves, ale mnoha z nich nezbývalo než o živobytí žebrat. V letech 1726 a 1771 propukl v důsledku neúrody hladomor. Aby se mu napříště zabránilo, začaly se zde koncem osmnáctého století pěstovat brambory.[8]

Napoleonské války na počátku devatenáctého století omezily přeshraniční obchod, průchody vojsk způsobovaly velké škody, protože vesničané museli vojáky zásobovat potravinami, a dokonce dodat vojsku osmnáct mužů. V roce 1840 Rusovou postihla epidemie, při které během čtyř měsíců zemřelo 33 obyvatel. Po polovině devatenáctého století se ale situace obce začala lepšit. Severně od vsi se začala těžit rašelina a příjmy plynuly také z těžby dřeva v obecním lese.[10] U vsi krátce fungovala cihelna, ale brzy zanikla kvůli nedostatku cihlářské hlíny.[11]

Nádraží v roce 2012

Útlum povoznictví je spojen se zahájením provozu na železniční trati Chomutov–Vejprty v roce 1872. Formané od té doby převáželi jen ovoce ze Žatecka do Saska a definitivní zánik jejich živnosti způsobila první světová válka.[10]

V roce 1901 vesnice získala statut městyse, a o pět let později proto v dolní Rusové postavili novou radniční budovu. Roku 1910 ji nahradila větší radnice v horní Rusové a starší poté sloužila jako chudobinec. Zásobování pitnou vodou zlepšil v roce 1911 vodovod, který však nebyl zaveden do horní části městečka. Elektrické osvětlení bylo dokončeno roku 1921 napojením na saskou rozvodnou síť.[11]

Během první republiky se Rusová stala vyhledávaným výletním místem. Ubytovací služby zde poskytovalo dvacet hostinců a množství soukromých domů. Úspěšné bylo také pěstování lnu a v drobných podnicích se vyráběly krajky a jiné textilní zboží.[11]

Po druhé světové válce městečko v důsledku vysídlení Němců ztratilo většinu svých obyvatel a jejich počet dále klesal.[11] Definitivní konec Rusové přinesla výstavba vodní nádrže Přísečnice.[12] Při plánování stavby přehrady se v Rusové počítalo pouze s demolicí několika budov. Vzhledem k obavám o znečišťování vody přetékajícími vesnickými odpadními jímkami, špatnému stavu bytového fondu a osídlení tzv. nekvalitním obyvatelstvem bylo nakonec rozhodnuto o zbourání celé vesnice (včetně nedaleké Doliny a Kotliny).[13] Kostel byl zbořen už v roce 1971, ale demolice ostatních domů proběhla až o dva roky později.[12] Jedinou budovou, která zůstala stát, bylo nádraží,[12] které mělo být později zbouráno v roce 1996.[5] Nakonec zůstalo stát až do roku 2012.[14]

Most přes Požární potok

Rusová stávala ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 9,52 km².[15] Nachází se v Krušných horách, konkrétně v jejich okrsku Přísečnická hornatina[16] tvořeném starohorními a prvohorními svory, pararulami a ortorulami krušnohorského krystalinika.[17] Nadmořská výška území se pohybuje přibližně v rozmezí 730–844 metrů.[5] Nejnižší bod se nachází u hladiny jižního výběžku vodní nádrže Přísečnice, zatímco nejvyšším bodem je vrchol návrší Výšina. Z půdních typů převažuje podzol kambický, který se vyvinul na svahovinách rul, ale v severní části území se vyskytuje glej histický a východně od vrcholu Výšiny vzniklo ložisko rašeliny.[16]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí leží katastrální území na rozhraní v chladné oblasti CH6 a CH7, přičemž hranice mezi nimi vede přibližně podél silnice II/223.[18] Pro oblast CH6 jsou typické průměrné teploty −4 až −5 °C v lednu a 14–15 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 1000–1200 milimetrů, sníh zde leží 120–140 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30. Oblast CH7 je mírně teplejší a sušší.[19]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2248 obyvatel (z toho 1041 mužů), z nichž bylo devět Čechoslováků, 2225 Němců a čtrnáct cizinců. Kromě devíti evangelíků, jednoho člena československé církve a tří lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[20] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2045 obyvatel: 24 Čechoslováků, 1997 Němců a 24 cizinců. S výjimkou sedmnácti evangelíků, jednoho člena nezjišťovaných církví a deseti lidí bez vyznání se všichni ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[21]

Ve vsi bývala kaple svatého Martina, povýšená roku 1689 na filiální kostel.[8] V roce 1892 byla zřízena samostatná farnost Rusová,[22] která zanikla roku 2003.[23]

Po zrušení patriomoniální správy se Rusová stala obcí v okrese Kadaň. Při sčítání lidu v letech 1900–1930 obec patřila do okresu Přísečnice a po jeho zrušení se vrátila zpět do okresu Kadaň. Od roku 1961 byla Rusová částí obce Přísečnice a po jejím zániku se od 30. června 1974 stala částí obce Kryštofovy Hamry.[25]

Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry

V letech 2006 a 2007 byly v Rusové zprovozněny dvě skupiny větrných elektráren. Větrné elektrárny Rusová (také Rusová-Podmileská výšina) zahrnují tři turbíny Nordex o výkonu 2,5 MW, mají tedy celkový výkon 7,5 MW.[26] Tuto skupinu provozuje společnost Green Lines Rusová,[27] jejímiž společníky je šest fyzických osob z Německa a České republiky. Farma větrných elektráren Kryštofovy Hamry zahrnuje 21 turbín Enercon o výkonu 2 MW,[26] která je s celkovým výkonem 41 MW největší farmou větrných elektráren v České republice. V katastrálním území Rusová stojí pět turbín.[28] V roce 2011 se připravovalo rozšíření farmy Kryštofovy Hamry o další čtyři stroje.[29]

První zmínka o učiteli v Rusové je z roku 1659, ale jednotřídní školní budovu s učitelským bytem ve vsi postavili až v roce 1761.[8] V devatenáctém století vznikly dvě nové budovy. Starší stála v horní Rusové od roku 1844 a nová škola pro čtyři třídy v dolní Rusové fungovala od roku 1875.[11]

• Dominantou vesnice býval kostel svatého Marina zbořený roku 1971.[12]
• Barokní sloup se sochou Dobrého pastýře z roku 1715 byl přemístěn na náměstí v Hoře Svatého Šebestiána a dvoustranné sousoší svaté Rodiny, které stávalo u cesty do Přísečnice, na lesní hřbitov ve Vejprtech.[12]
• U silnice II/224 stojí pomník padlým v letech 1848–1878.
• Do severní části katastrálního území zasahuje část rozsáhlé přírodní památky Na loučkách II.