Selské povstání (1680)

Samotné povstání bylo vyvrcholením situace, která nastala po třicetileté válce. Došlo k celkovému navýšení robotní povinnosti na 3 a více dnů v týdnu (před válkou bylo vyžadováno jen několik dnů ročně) a omezena osobní svoboda. Celé období (1620-1740) bývá označováno jako tzv. druhé nevolnictví.[2] Toto označení ale není výstižné, na území Českých zemí totiž žádné první nevolnictví neexistovalo (pouze v západoevropských zemích).[3]

Vrchnost zavedla odvod dávek z dědictví, řemesel, jarmarků, převozů a odvody naturálií. V polovině 17. století došlo k inventarizaci poddanské půdy pro vymezení výše daní a odvodů. To samozřejmě vedlo k reakci ze strany poddaných, jako bylo odmítání roboty, útěky, soudy a dožadování se starých (předválečných) práv.[2]

Roku 1680 sedláci připravili petici adresovanou císaři Leopoldovi. Ten ale reagoval vydáním patentu rušícího veškeré selské výsady udělené před rokem 1618 a zákazem dalších petic. Císařova reakce vedla ke vzbouření 160 českých panství.[2] Primárním ohniskem se staly severní a západní Čechy, ostatní centra byla spíš lokálního charakteru.[1] Rebelie byly tvrdě potlačeny za použití vojenské síly[1], největší bojovou akcí byla porážka sedláků z bezdružického panství, údajně vedené Hansem Muckem, v bitvě na Ovčím vrchu nedaleko Bezdružic. Iniciovaly ale snahu uzákonit rozsah robot, který může vrchnost po poddaných vyžadovat (robotní patenty se dále vyvíjely až do poloviny 18. století)[1].

Robotní patent stanovil robotní povinnosti na maximálně 3 dny v týdnu a zrušil nedělní a sváteční roboty. Výjimku císař povolil pro nenadálé a nebezpečné situace, které nestrpí odkladu (senoseče, žně, protržené rybníky a podobně). Tuto pomoc ale mělo panstvo poddaným kompenzovat odměnou. Přestože bylo nařízení 3 dnů překračováno, stanovilo hranici mezi zákonnou normou a bezprávím.[1]