Rudolf Quoika
Rudolf Quoika (6. května 1897 Žatec[1] – 7. dubna 1972 Freising) byl muzikolog, organolog, hudební skladatel a pedagog.
Rudolf Quoika | |
---|---|
Narození | 6. května 1897 Žatec |
Úmrtí | 7. dubna 1972 (ve věku 74 let) Freising |
Povolání | hudební skladatel a muzikolog |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Životopis
Narodil se v dnes už neexistujícím domě čp. 470. Jeho otec Josef, který pocházel z Malměřic, provozoval v Žatci dopravní živnost, matka Josefa se narodila v Brodech. Rudolf studoval na učitelském ústavu v Chomutově, kde zároveň absolvoval výuku ve hře na klavír a varhany.[2] V letech 1923–1925 si rozšířil vzdělání studiem muzikologie, historie a německé literatury na pražské německé univerzitě.[3] Muzikologii studoval u Heinricha Rietsche a Paula Nettla. Praktické zkušenosti v oblasti komponování získal v Praze u Vojtěcha Říhovského a v Mnichově u Gottfrieda Rüdigera (1886–1946).[4]
Roku 1924 složil státní zkoušky z pedagogiky, o rok později získal aprobaci i pro střední školy, kde vyučoval němčinu, dějepis, zeměpis a později i náboženství. Postupně učil v Bochově, Postoloprtech a na gymnáziu v Žatci. V letech 1923–1941 zastával Quoika místo regenschoriho v žateckém děkanském kostele.[5] Roku 1941 byl z politických důvodů penzionován.
V roce 1947 odešel do Bavorska. Nejprve žil v Pfaffenhofenu u města Roth, později se usadil ve Freisingu, kde prožil zbytek života. Věnoval se zde komponování a organizaci hudebního života, především varhanní hudby. Stal se jednatelem Gesellschaft der Orgelfreunde (Společnosti přátel varhan). Při příležitosti 70. narozenin mu rakouský spolkový president udělil titul profesor.[4] Quoikova pozůstalost je uložena v augustiniánském klášteře v Rohru v Dolním Bavorsku.[4]
Dílo
Ve své publikační činnosti se věnoval především dějinám varhan a varhanní hudby. Vydal díla českých skladatelů: Černohorského, Brixiho, Segera a Zacha.
Bibliografie (výběr)
- Kirchenmusik als liturgisches Prinzip, Stiepel Verlag, Žatec 1935
- Die große Orgel des Abbate F. X. Chrismann in St. Florian, Rheingold Verlag, Mainz 1948
- 0rgelwerke altböhmischer Meister: Johann Zach (1699–1773) Franz Xaver Brixi (1732–1771), Breitkopf & Härtel, Wiesbaden 1949
- Die Orgel der Teinkirche zu Prag, Rheingold Verlag, Mainz 1949
- Die Orgel von St. Mauritius in Olmütz, Rheingold Verlag, Mainz 1949
- Über die sudetendeutsche Kirche, Gans Verlag, München 1949
- Barocke Orgelkultur im Stifte Osseg, Kirchenmusikalisches Jahrbuch 34, 1950, s. 96–100
- Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Merseburger Verlag, Berlin 1956
- Der Orgelbau in Böhmen und Mähren, Rheingold Verlag, Mainz 1966
- Chronik der letzten hundert Jahre: Saaz von 1848–1948, Verlag Saazerland Hauner, Mondorf 1970
- Ein Orgelkolleg mit Albert Schweitzer, nákladem vlastním, Freising 1970
Hudební kompozice
Quoika se rovněž věnoval komponování, zejména duchovní hudby. Jeho moteto pro pět hlasů Veni Sancti Spiriti se hrálo v roce 1937 na festivalu liturgické hudby v Paříži.[6] Složil rovněž několik komorních skladeb, hlavně pro housle a klavír. Je rovněž autorem varhanního koncertu.
Odkazy
Reference
- Matriční záznam o narození
- SEIBT, Ferdinand (ed.). Biografisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. München: Oldenbourg Wissenschaftsverlag, 2000. 821 s. Dostupné online. ISBN 3-486-56428-5. S. 364–365.
- Československý hudební slovník osob a institucí II. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 1080 s. S. 394.
- Český hudební slovník osob a institucí [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity [cit. 2021-01-05]. Dostupné online.
- ROEDL, Bohumír; PATROVSKÁ, Zdena. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 80.
- KUPROVÁ, Jana. Hudební život v Žatci mezi světovými válkami. Sborník okresního archivu v Lounech. 1999, roč. IX, s. 82. ISSN 1210-3675.