Roztoky (Šestajovice)

Roztoky (německy Rostok) je malá vesnice, část obce Šestajovice v okrese Náchod. Nachází se asi 2,5 km na východ od Šestajovic. V roce 1890 měla ves 21 domů, mlýn a 119 obyvatel (všichni české národnosti).[2] V roce 2009 zde bylo evidováno 19 adres.[3] V roce 2001 zde trvale žilo 29 obyvatel.[4]

Roztoky
Roztoky čp 11
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecŠestajovice
OkresNáchod
KrajKrálovéhradecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°20′15″ s. š., 16°2′17″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel31 (2011)[1]
Katastrální územíRoztoky nad Metují (1,35 km²)
Nadmořská výška266 m n m n. m.
PSČ551 01
Počet domů13 (2011)[1]
Roztoky
Další údaje
Kód části obce162396
Kód k. ú.762393
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roztoky leží v katastrálním území Roztoky nad Metují o rozloze 1,35 km2.[5]

Exulanti

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků atd. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Roztok z těchto důvodů uprchl:[6]

  • Jan Franc *(1699), chalupník a krejčí z Roztok, vůdčí osobnost opočenské rebelie (1732). Byl jedním z delegace opočenských, kteří jeli v září 1732 do Hennersdorfu za kazatelem Janem Liberdou. Na potlačení opočenského povstání bylo povoláno vojsko a Jan Franc uprchl s Mikulášem Švorcem z Rohenic do Lužice.[7] [8] Brzy se ale vrátil, dál organizoval tajná shromáždění a dne 19.12.1732 byl zatčen a vyslýchán v Dobrušce. V té době mu bylo 33 let, byl ženatý a měl dvě děti. Jan Franc byl donucen 5.2.1736 podepsat zřeknutí se víry, stejně jako mnoho jiných "kacířů" opočenského panství.[9] V roce 1742 emigroval podruhé, s manželkou a syny Václavem (17 let) a Janem (5 let), do Münsterbergu v pruském Slezsku. Odtamtud odešel do nově zakládané české exulantské obce Husinec. Patří mezi zakladatele této obce.

Dokumenty se nacházejí převážně v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov) a ve Státním oblastním archivu v Zámrsku. Podrobně tuto historii popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů a odkazů). Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří se jako reemigranti vrátili v roce 1945 do Čech z polského Zelova. Exulant (spolek) spojuje potomky exulantů doby pobělohorské z celého světa.

Významné osobnosti

Jan Franc - jeden ze zakladatelů české exulantské obce Husinec.

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ottův slovník naučný. díl XXII.. Fotoreprint vyd. z r. 1904. vyd. Praha: Paseka/Argo, 2000. 1004 s. ISBN 80-7185-318-6. S. 17.
  3. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2010-03-22]. S. 486, 487, záznam 60-1. Dostupné online.
  5. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19.
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. Dostupné online. ISBN 80-7017-553-2, ISBN 978-80-7017-553-8. OCLC 57324279
  7. Kořán Ivo: Opočenská rebelie roku 1732. Str. 131
  8. Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Str. 316, 410
  9. SA Zámrsk, Biskupská konzistoř, kart. 53

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.