Rohenice

Obec Rohenice (dříve Velké Rohenice, německy Groß Rohenitz) se nachází v okrese Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji. Žije zde 291[1] obyvatel. Součástí obce je také osada Roheničky.

Rohenice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0524 548669
Pověřená obecOpočno
Obec s rozšířenou působnostíDobruška
Okres (LAU 1)Rychnov nad Kněžnou (CZ0524)
Kraj (NUTS 3)Královéhradecký (CZ052)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°18′34″ s. š., 16°1′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel291 (2022)[1]
Rozloha3,47 km²
Katastrální územíRohenice
Nadmořská výška268 m n. m.
PSČ517 71
Počet domů111 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduRohenice 62
51771 České Meziříčí
[email protected]
StarostaLuboš Dvořák
Oficiální web: www.rohenice.cz
Rohenice
Další údaje
Kód obce548669
Kód části obce22691
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356.

Jazyková komise (Praha) přejmenovala 23. června 1923 Velké Rohenice na Rohenice a Malé Rohenice na Roheničky.

Exulanti

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci evangelíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[3] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené „kacíře“, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Ve vylidňující se zemi dostávaly přednost nucené práce. Rodičům protestantů mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[4] Z Rohenic pocházeli tito exulanti:[5]

  • Jan Jakl s rodinou uprchl do válkou zničeného městečka Münsterberg v pruském Slezsku. Později Jan Jakl patřil k zakladatelům české obce Husinec.
  • Jan Křeček z Rohenic odešel také do Münsterbergu, pak do Chechova u Tarnowitz. Tam patřil k přívržencům sekty Václava Hejcmana. Dne 22.10.1744 byli v Chechlově všichni sektáři zatčeni, Křeček byl jeden rok vyšetřován, poté odsouzen k šesti měsícům nucených prací a byl přikován ke káře. Po uplynutí trestu se vrátil do Chechova. Před smrtí učinil pokání. Ovdovělý sektář Václav Hejcman si vdovu Jana Křečka vzal.
  • Jiří Rejchrt *(1699), chalupník z Rohenic. V roce 1732 (opočenská bouře) byl zatčen za to, že s Matějem Taucem pobíhali po vesnicích, zpívali a modlili se. V září 1734 byl odsouzen v jednomu roku nucených prací, vězněn byl v Bydžově. V roce 1742 emigroval s manželkou a jedenáctiletým synem do Münsterbergu, odtud pak odešel do Husince.
  • Mikuláš Rejchrt *(1730) z Rohenic, syn Jiříkův. V seznamu kolonistů Husince ze dne 8.12.1750 je zapsán jako spoluzakladatel obce, v roce 1780 byl konšelem v blízké, nově založené, české kolonii Horní Poděbrady.
  • Mikuláš Švorc z Rohenic je ve výše uvedeném seznamu uveden jako zakladatel obce Husinec. V Rohenicích byl chalupníkem a ševcem, po opočenské bouři uprchl do Gebhardsdorfu s Janem Francem z Roztok.[6] Odtud pokračoval do Herrnhutu, později do Berlína. Chvíli pobyl i v Lužici, pak se vrátil do Čech. Tam se u něj konaly tajné schůzky, které byly prozrazeny, dne 19.12.1732 byl vyslýchán.[7] Zpráva o emigraci do Husince chybí.

Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724–1771), pravnuk Jana Amose Komenského. Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů a údajů z matrik). Po druhé světové válce se někteří potomci českých exulantů do Československa vrátili, ostatní jsou roztroušení po celém světě. Bývají v kontaktu se spolkem Exulant.

Osobnosti

  • Exulanti – zakladatelé Husince a Poděbrad v pruském Slezsku.

Pamětihodnosti

  • Gotický kostel svatého Jana Křtitele
  • Dřevěná zvonice postavená před rokem 1650
  • Boží muka
  • Socha sv. Jana Nepomuckého (na břehu dnes již zaniklého rybníku Brousek)
  • Klasicistní statek z roku 1855

Literatura Edity Štěříkové

  • Stručně o pobělohorských exulantech, Kalich, 2005
  • Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
  • Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (Kniha popisuje situaci v Münsterbergu, tj. prvním útočišti exulantů, dále pak založení Husince.)
  • Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: 1911 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online.
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 s. ISBN 80-7017-553-2.
  5. Volf Josef: Soupis nekatolíků uprchlých z Čech r. 1742. In: Věstník Královské české společnosti nauk, Praha 1908
  6. Volf, s. 49 - Sborník historického kroužku VI, 1898, s. 118-119
  7. Ivo Kořán: Opočenská rebelie roku 1732

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.