Roger Daltrey

Daltrey (vlevo) a Townshend na pódiu (1976)

Po prvním hitu The Who a zisku nahrávací smlouvy začal psát Townshend vlastní skladby a Daltrey začal v kapele ztrácet svou dominantní roli. Na konci roku 1965 byl Daltrey z kapely vyhozen, protože zmlátil bubeníka Keithe Moona kvůli tomu, že Townshendovi a Entwistleovi dodával drogy. To ho vedlo k přehodnocení svého způsobu jednání s lidmi. Po týdnu ho kapela přijala zpět, ale bylo mu řečeno, že je to pouze na zkušební dobu. Slíbil, že něco podobného už nikdy neudělá. Daltrey vzpomíná: "Myslel jsem si, že kdybych kapelu ztratil, byl bych mrtvý. Kdybych s The Who nezůstal, pracoval bych v plechárně po zbytek svého života."

Druhý singl The Who, "Anyway Anyhow Anywhere", byl jedinou skladbou, kterou napsali Daltrey a Townshend společně. Daltrey v té době napsal pro kapelu ještě dvě další skladby. Z Townshenda se stal jeden z nejlepších rockových skladatelů a Daltreyho zpěv se stal prostředkem k vyjádření Townshendových vizí. Koncerty The Who byly velmi energické a Daltreyho točení mikrofonem se stalo jejich charakteristickým rysem. Také Daltreyho koktání v "My Generation", které mělo vyjadřovat hněv, frustraci a aroganci mladé generace, vystihlo revoluční názory šedesátých let a stalo se typické pro The Who podobně jako později řev na konci "Won't Get Foolled Again".

Od konce šedesátých let se Daltrey s každým dalším albem (Tommy, Who's Next, Quadrophenia) více a více stával tváří a hlasem kapely. Ve stejnojmenné filmové adaptaci rockové opery Tommy, kterou režíroval Ken Russell, hrál Daltrey titulní roli. Byl za ni nominován na Zlatý glóbus za nejlepší herecký debut. 10. dubna 1975 se objevil na obálce časopisu Rolling Stone. S Russellem podruhé spolupracoval na filmu Lisztomania, kde hrál maďarského skladatele Franze Liszta. Na soundtracku k tomuto filmu spolupracoval s Rickem Wakemanem, otextoval tři písně.

Po smrti Keithe Moona v roce 1978 se The Who rozhodli pokračovat, ale Daltrey si myslel, že nový bubeník Kenney Jones byla pro kapelu špatná volba. V roce 1980 Daltrey dokončil film McVicar o britském bankovním lupiči Johnu McVicarovi. Daltrey film produkoval, hrál v něm titulní roli a spolu s dalšími členy kapely nahrál soundtrack. Tento úspěch se spolu s dalšími stresy podílel na zhoršení vztahu s Townshendem. The Who skončili s aktivním vystupováním v roce 1982, kdy Townshend cítil, že už není schopný skládat pro kapelu. Kapela pokračovala ve spolupráci jen sporadicky, například vystoupením na Live Aid nebo nahráváním Daltreho sólového alba Under a Raging Moon a Townshendova taktéž sólového alba Iron Man.

Daltrey se poté zaměřil na herectví. V té době se objevil v několika filmech jako The Beggar's Opera (1983), Komedie plná omylů (1983), The Hunting of the Snark (1987), The Little Match Girl (1987), Buddy's Song (1990) a Mack the Knife (1990).

• Daltrey (1973)
• Ride a Rock Horse (1975)
• One of the Boys (1977)
• McVicar (1980)
• Parting Should Be Painless (1984)
• Under a Raging Moon (1985)
• Can't Wait to See the Movie (1987)
• Rocks in the Head (1992)
• As Long as I Have You (2018)

• Going Back Home (2014) (s Wilko Johnsonem)

Daltrey v House of Blues v Bostonu (2009)

Poté, co The Who v roce 1982 skončili s aktivním vystupováním, se Daltrey zaměřil na filmovou a divadelní kariéru. Hrál ve více než 30 filmech, včetně hlavních rolí ve filmech Tommy (1975), kde hrál titulní roli hluchého, němého a slepého chlapce; Lisztomania (1975), kde hrál maďarského skladatele Franze Liszta; a McVicar (1980), kde hrál ozbrojeného lupiče Johna McVicara. Během osmdesátých a devadesátých let se objevil v různých muzikálech a dramatech, včetně The Beggar's Opera, Komedie plné omylů, The Little Match Girl, Mack the Knife a Buddy's Song.

V roce 1992 namluvil roli Barnabyho v dětském kresleném filmu The Real Story of Happy Birthday to You. V roce 2003 nazpíval postavu řidiče autobusu draka Argona v The Wheels on the Bus: Mango and Papaya's Animal Adventure. Objevil se i ve dvou dalších videích tohoto seriálu.

Kromě herectví byl Daltrey také producentem několika filmů, jako je Buddy's Song (1990), McVicar (1980) a Quadrophenia (1979).[2]

Hrál i několik rolí v televizi, včetně policejního drama v seriálu BBC Television Shakespeare – The Bill, ve sci-fi seriálu Sliders jako plk. Angus Rickman, v seriálu televize VH1 Strange Frequency 2, v seriálu Witchblade jako otec Del Toro a byl periodickou hostující hvězdou v seriálu Highlander: The Series jako nesmrtelný Hugh Fitzcairn, jako jeden z nejbližších přátel hlavního hrdiny Duncana MacLeoda.

Objevil se jako kreslená postavička v epizodě seriálu Simpsonovi – "Příběh dvou Springfieldů" ("A Tale of Two Springfields"), kde se společně s ním objevil John Entwistle (Pete Townshend byl v epizodě nahrazen jeho bratrem Paulem). The Who pomohli Homerovi rozbít zeď, kterou rozdělil centrum města.

Daltrey se objevil na jevišti například v roce 1987 v divadelní hře od Mikea Batta The Hunting of the Snark a také v roce 1998 v Battově Philharmani s Royal Philharmonic Orchestra. Objevil se též v roce 1995 v The Wizard of Oz in Concert: Dreams Come True jako Tin Man. V roce 1995 také hrál v trojdílné rozhlasové dramatizaci knih o vzpouře na Bounty od Charlese Nordhoffa a Jamese Normana Halla a v roce 1996 se objevil v produkci BBC Radio 2 Jesus Christ Superstar jako Jidáš. V roce 1998 hrál ve Vánoční koledě v produkci Radio City Music Hall. V roce 2003 hrál Alfreda P. Doolittlea v My Fair Lady v Hollywood Bowl.