My Generation (píseň)

Skladba vyšla jako singl dne 5. listopadu 1965 a dosáhla v britských singlových žebříčcích druhou příčku. Byla to nejvyšší pozice, kterou singl od kapely The Who ve Spojeném království dosáhl.[4] Ve Spojených státech amerických se singl dostal v době svého vydání na 74. pozici.[5] Skladba „My Generation“ vyšla v roce 1965 i na debutovém studiovém albu kapely My Generation (ve Spojených státech jako The Who Sings My Generation) a v roce 1970 i v rozšířené verzi na koncertním albu Live at Leeds. Další verze této písně, která byla původně nahrána v roce 1966 pro EP Ready Steady Who! vyšla nakonec až v roce 1995 na remasterované verzi alba A Quick One.

Kytarista Pete Townshend údajně píseň psal ve vlaku a říkává, že ho inspirovala Elizabeth Bowes-Lyon, která jednou dala ze čtvrti Belgravia odtáhnout pohřební vůz Packard z roku 1935. Údajně se při každodenní cestě kolem při pohledu na toto auto urazila.[6] Jako další důležitou inspiraci pro tuto skladbu udává Towshend bluesovou klasiku „Young Man Blues“ od Mose Allisona, hovoří o tom, že bez Mose by „My Generation“ neexistovala.[7] Pro časopis Rolling Stone v roce 1985 poznamenal, že píseň „My Generation“ byla hlavně o snaze najít si místo ve společnosti.[8]

Pravděpodobně nejvýraznějším prvkem skladby je její text výrazně drze projevující postoj rebelující mládeže. Svým projevem nahrávka sama o sobě má nárok být uznávána za předka punkrockového hnutí. Posměšně Rogerem Daltreyem zpívaný populární úryvek textu „I hope I die before I get old“ patří mezi nejvíce citované nebo odepisované texty v rockové historii.

Podobně jakož i v dalších skladbách z rané tvorby kapely The Who, které jsou v souladu se stylem subkultury Mods, má píseň zcela jasné vlivy z amerického R&B, hlavně ve způsobu přednesu veršů způsobem zvolání a odpovědi. Je to uděláno krátkým zvoláním verše, který zazpívá Daltrey a vokalisté, kteří v podání Towshenda (nízký hlas) a Entwistla (vysoký hlas) odpoví refrénem „Talkin' 'bout my generation“.

Melodie zpěvu písně „My Generation“ je příkladem modální ohraničené interpretace původně afroamerického způsobu nazvaného shout-and-fall. Jako příklad se pro tento styl uvádí bluesově rock ann rollová skladba „Shake, Rattle and Roll“ v podání Big Joe Turnera. Systém zavolání a odpovědi je vícekrát odražen instrumentálním předělem zdůrazněným sólovou kytarou v podání Petera Townshenda s výraznou Entwistleovou basovou kytarou. Dalším charakteristickým prvkem interpretace skladby je přidáno Daltreyovo zlostné a frustrované koktání. Na tuto zvláštnost je předloženo několik historek. Jedna hovoří o tom, že původně byla píseň pomalou mluvenou bluesovou kompozicí bez koktání. V sedmdesátých letech byla hrána i tímto stylem ale s koktáním pod názvem „My Generation Blues“. Nápad s koktáním přišel po inspiraci skladbou „Stuttering Blues“ od bluesmena Johna Lee Hookera.

V pozdějších letech tuto píseň hrála při svých koncertech například americká zpěvačka Patti Smith; koncertní nahrávka její verze vyšla později na reedici jejího alba Horses, přičemž na baskytaru zde hostoval velšský hudebník John Cale.[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku My Generation (pieseň) na slovenské Wikipedii.