Rodnověří

Chrám Rodné víry takzvaný „Slovanský kreml“ v Moskevské oblasti v Rusku zahrnuje širší síť novopohanských vesnic a menších chrámů

Ruští rodnověrci v přírodní svatyni v Kaluze

Chrám Svarožice v ruské Kaluze

Rozvoj rodnověří v Sovětském svazu 70. let 20. století byl spojen především s ultranacionalistickým disentem. V 90. letech se začalo rodnověří dostávat do širšího povědomí díky knize Slavjansko-Goritsakaj borba Alexandra Belova a především novému vydání Velesovy knihy Alexandra Asova. První jmenovaná kniha pojednává o bojovém umění, které podle Belova vytvořili staří Slované. V době největšího úspěchu knihy jej praktikovalo přibližně 40 tisíc lidí, i když jen část z nich se hlásila k rodnověří, a zvýšila zájem o toto náboženství mezi ruskými skinheady. Velesova kniha, všeobecně uznávaný padělek známý od 50. let 20. století se stala nejodkazovanějším rodnověrským zdrojem.

V současném Rusku žije nejméně deset tisíc rodnověrců, největší organizace Unie slovanských komunit a Kruh slovanských tradic mají obě kolem pěti set členů.[1] Kromě nacionalistických kruhů je ruské rodnověří populární mezi zájemci o alternativní duchovno a esoteriku, lidovou kulturu, hry na hrdiny a pagan metal.

Kupadelné svátky v Bělgorodské oblasti v Rusku

Napětí v rodnověří existuje především v otázce nacionalismu. Kromě toho se vedou diskuse o postoji k historii a vědě. Především městští rodnověrci se výrazně ohrazují proti spojování s pseudovědeckými teoriemi jako je idea "starého ruské božstva Ra" nebo víra v pravost různé staroruské literatury, všeobecně považované za falsa. Významná je také snaha o to aby rodnověří nebylo spojováno s autoritářskými sektami a kulty, což se projevuje pojetím vztahu mezi lidmi a bohy jako bratrského svazku nebo odmítáním náboženských vůdců s rozsáhlou mocí, či náboženských vůdců vůbec.

Kromě organizací odmítajících náboženské autority existují i jiné skupiny. Nejvýznamnějším příkladem je Staroruská ingliistická církev ortodoxních starověrců – inglingové, založená Alexandrem Chinovičem vystupujícím pod jménem Pater Dij v Omsku. Ostatní rodnověrci zpravidla tuto církev označují jako sektářskou a nemají s ní přátelský vztah. Ačkoliv v roce 2004 ztratila statut registrovaného náboženského společenství, má stále komunity po celém Rusku a velký vliv.

Nacionalismus v ruských rodnověrských kruzích není uniformní. Část lidí hlásící se předkřesťanskému odkazu náboženství téměř nepraktikuje a nahlíží na rodnověří spíše jako na ideologii. U ostatních sahá spektrum názorů od podpory nacionálního socialismu po méně extrémní postoje. Například Unie slovanských komunit (USK), ač je národně orientována, nemá vlastní politické cíle, jiné, jako K bogoderžaviju napojená na stranu Jednotné Rusko, se profilují více jasně.[1]

Ač je rodnověří v Rusku spojováno především s nacionalismem a šovinismem, existují rodnověrské komunity, které se od takovýchto názorů distancují. Jedná se především o Kruh pohanských tradic založený roku 2001 v Moskvě, který chápe rodnověří především jako přírodní náboženství.

Rodnověrci z RUNV

Uctívání Peruna ukrajinskými rodnověrci, Ternopilská oblast, Ukrajina

Ukrajinské rodnověří patří společně s ruským k těm s největším počtem věřících a vlivem. Nejvýznamnějšími organizacemi je Rodové ohniště Rodné pravoslavné víry (RPV), Rodná ukrajinská národní víra (RUNV) a sdružující Sdružení rodnověrců Ukrajiny (SUR). Stejně jako v Rusku je oblíbeným zdrojem Velesova kniha.

Nejstarší rodnověrskou organizací na Ukrajině byla henoteistická Rodná víra (Рiдна Вiра) založena roku 1934 Volodymirem Šajanem. V roce 1985 bylo jeho následovníky založeno Tripolské bratrstvo (Трипiльське Братство) a roku 1987 vydána jeho kniha Víra našich předků (Вiра Предкiв Наших). Jeho učení dnes na Ukrajině vyznává několik desítek komunit.[2] Na Tripolské bratrstvo také navázala Rodná pravoslavná víra, která splynula s Chrámem rodné víry založeným v roce 2001, jehož cílem bylo sjednocení učení Šajana a Sylenka.

Po druhé světové válce založil další organizaci, Rodnou ukrajinskou národní víru, Lev Sylenko, který se prohlásil za proroka a inkarnaci věčného ducha Rusi/Ukrajiny. RUNV je polytheistické, výrazně anti-křesťanské a jako hlavního boha chápe Dažboga. Centrum organizace je Ukraine's Holy Mother Cathedral v americkém Spring Glen, stát New York. Na Ukrajině pak existuje přes třicet komunit RUNV.

Mezi společné projekty rodnověrců, konané pod záštitou SUR, patří otevření Chrámu slunce v roce 2003. V této stavbě je umístěna knihovna, klub pro pořádání koncertů, výstav a přednášek, Muzeum ukrajinské genocidy a Slovanská akademie kultury národního obrození. V roce 2005 se v Kyjevě pod záštitou SUR uskutečnil Všeslovanský sněm rodnověrců. Jeho účelem bylo sjednocení rodnověrců.[3]

Mazovský chrám Rodné církve polské (polsky Rodzimy Kościół Polski)

Shromáždění Rodné církve polské (Rodzimy Kościół Polski)

Obřad polských rodnověrců

V 19. století přinesl nastupující romantismus zájem o předkřesťanskou kulturu předků evropských národů, včetně slovanských. Už v roce 1839 tak Karel Slavoj Amerling založil sdružení Vykoupenců, tajný spolek založený sice na křesťanském základu, ale silně ovlivněný panteismem a úctou k přírodě.[4] V roce 2000 vznikla v ČR jako občanské sdružení Rodná víra, které každoročně pořádá oslavy slovanských svátků. K padělkům, jako je např. Velesova kniha a tzv. Slavjano-árijské védy, a k pseudovědeckým teoriím prezentovaným zejména učením Staroruské inglistické církve, se staví sdružení Rodná víra negativně.[5]

Nejstaršími slovenskými rodnověrskými společenstvími jsou Krug Peruna a Pôvodný kruh založený Miroslavem Švickým, propagátorem tzv. vedomectví, později přejmenovaný na Rodný kruh. V roce 1999 byly založeny Bytosti z Trnavy, a roku 2006 byli založeni Dažbogovi vnuci. Mezi další rodnověrské organizace na Slovensku patří Paromova Dúbrava, Bratrstvo Perunovej sekery, Svätohaj Rodnej Viery a Rodolesie.

V Polsku se slovanským náboženstvím na počátku 20. století výrazně inspiroval Stanisław Szukalski a jeho uměleckého hnutí Rod vznešeného srdce. Pohansky orientované bylo také hnutí kolem časopisu Zadruga, založeného roku 1937 Janem Stachniukem. Na jeho odkaz navazuje časopis Żywioł. V současnosti jsou nejvýznamnějšími polskými rodnověrskými organizacemi Rodná církev polská (RKP, Rodzimy Kościół Polski), Rodná víra (RW, Rodzima Wiara) a Slovanská víra (SW, Słowiańska Wiara). Rodzima Wiara je orientována na extrémní pravici, a odštěpením od ní vznikla Słowiańska Wiara.[6] Rodnověrců je v Polsku více než čtyři tisíce [7].

V Bělorusku se rodnověrci sdružují okolo Střediska etnokosmologie Kryvja v Minsku a často úzce spolupracují s ruskými rodnověrci. Nejvýznamnější skupinou je Лес Поганства (Les pohanství) a nacionalisticky orientovaná Схорон Еж Словен. Rodnověrský spolek existuje také v Estonsku, kde je vysoký podíl slovanského obyvatelstva.[8]

V jihoslovanských zemích zaznamenalo rodnověří menší úspěch než ve východoslovanských a západoslovanských.[8]

• 
  Symbol zvaný „kolovrat“ (též levotočivá varianta) je hojně rozšířen a rodnověrci chápán jako slunce či blesk. Autorem je Stanisław Jakubowski a jeho vznik datován kolem roku 1920.
• 
  Šestilistý květ, přezdívaný někdy jako „rozeta“, vykládá se jako symbol ohně, slunce, blesku nebo ročních cyklů. Je možné se setkat i s jinými názvy a výklady.
• 
  „Znak hromu“ nebo „hromový znak“ (Gromoviti znaci) jak název napovídá, je symbolem blesku a hromu a asociován s bohem Perunem
• 
  Tzv „ruce boha“ jako logo Rodné polské církve, symbol nejasného původu a významu, je užíván nejvíce polskými rodnověrci.
• 
  Logo chorvatské společnosti Perunova svetinja
• 
  Vlajka Chorvatské rodnověrské aliance (Croatian Rodnovery Alliance, chorvatsky Savez Hrvatskih Rodnovjeraca)

• 
  Drobný amulet slovanské sekery. Válečná sekera bývá považována za atribut boha Peruna. Na obrázku replika dle nálezu z chazarské pevnosti Sarkel.
• 
  Jednoduchý solární kruh
• 
  Původem estonský symbol Auseklis je někdy užíván rodnověrci pod názvem Alatyr, jako znak ho používají slovinští rodnověrci
• 
  Tryzub, který je mimo jiné státním znakem Ukrajiny, je chápán ukrajinskými rodnověrci jako předkřesťanský symbol. Na obrázku znak Runvíry.
• 
  Moderní symbol vytvořený rodnověrci pro boha Velese
• 
  Symbol označovaný jako „hvězda Rusi“, „hvězda Svaroga“ atp.
• 
  V krajních případech se může vyskytnout i klasická svastika jako dekorativní prvek, žádná známá skupina neužívá svastiku jako znak či logo organizace.

• Novopohanství
• Slovanské náboženství
• Nová náboženská hnutí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rodnověří na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo rodnověří ve Wikislovníku
• Společenství Rodná víra
• Rodný kruh (předtím Pôvodný kruh)
• dokument ČT o Rodné víře z cyklu Cesty víry
• Ruské novopohanské mýty a antisemitismus (anglicky)