Rodinný rozpočet

V první fázi dochází k evidování všech příjmů rodiny. Tyto příjmy je nutné uvažovat jako čisté, tedy až po zdanění.[1] Mezi příjmy se řadí:

• mzdy[5][8]
• výdělky z brigád či přivýdělky z podnikání[9]
• příjmy ze spoření (úroky)[8]
• důchod (starobní, invalidní, sirotčí, vdovský, vojenský)[8]
• dávky[8]
• výpomoc od rodičů a přátel[8]
• výživné[9]
• výnos z pronájmu (nemovitostí apod.)[9]
• dividendy

Další fáze sestavování rodinného rozpočtu spočívá v sumarizaci všech vydání rodiny. Lze je rozdělit na výdaje nutné a zbytné:[8]

• výdaje nutné
  • nájemné[5]
  • splátky hypotéky, spotřebních úvěrů, leasingu a kreditních karet[8]
  • pojištění[8]
  • bankovní poplatky[5]
  • platby na spoření (např. stavební) a připojištění (důchodové, penzijní či životní)[2]
  • tvorba finanční rezervy (cca 3 až 15 % z čistých příjmů nebo nákladů domácnosti)[2]
  • koncesionářský poplatek za rozhlas a televizi (i kabelovou)[5][9]
  • platba za elektřinu, vodu, plyn, topení, telefony (i mobilní) a internet[5]
  • výdaje na dopravu nebo provoz automobilu[5] (včetně jeho pojištění)[8]
  • potraviny[5]
  • drogerie, kosmetika[8] a kadeřnictví[9]
  • léky[5]
  • běžné oblečení[5]
  • potrava a péče o domácí mazlíčky[8]
  • údržba domácnosti či zahrady[8]
  • školné a školní pomůcky[8]
  • kroužky[2]
  • kapesné dětem[9]
  • oprava oděvů, bot a dalších nezbytností
• výdaje zbytné
  • kouření[8]
  • jídla v restauracích a v podnicích rychlého občerstvení[8]
  • oslavy svátků (Vánoce, jmeniny, narozeniny)[8]
  • módní oblečení[8]
  • koníčky, sport, nákupy pro radost, kina a divadla[8]
  • dovolená[8]
  • vybavení domácnosti[8]

Ke stanovení výdajů může posloužit přesná evidence všeho, co se za dané časové období v rodině vydá (včetně finančního vyčíslení poměrových částí spotřebovaných ingrediencí pro vaření). Jiným řešením pro zjištění vydaného objemu finančních prostředků je vytvoření si denních limitů (například na nákup potravin) a tyto limity pak po celé časové období dodržovat.[3]

Ve třetí fázi sestavování rodinného rozpočtu dochází k porovnání součtu veškerých příjmů se sumářem všech výdajů. Tyto dvě hodnoty by se sobě měly rovnat. V případě, že jsou vydání větší než příjmy, je třeba snížit výdaje nebo navýšit příjmy, popřípadě provést obojí.[11] V opačném případě, kdy jsou příjmy vyšší než výdaje, je vhodné zvýšit částku určenou na spoření k tvorbě finanční rezervy.[8]

I přes to, že jsou třeba příjmy domácnosti vyšší než její výdaje, je vhodné provést jejich bilanci a případné úpravy vydání. Zvažuje se totiž, zda je třeba mít zbytné (ale i nutné) výdaje ve stávající výši, tedy zda by je nešlo snížit.[5] Podle Jana Harbáčka ze společnosti Partners Financial Services[12] by ideální rozdělení finančních výdajů mělo být následující:[13]

• 10 % na kontě finanční svobody – dlouhodobé úspory, které se budou investovat ve snaze jejich zhodnocení
• 10 % na kontě pro radost – koupě oblíbených věcí či dovolených
• 50 % na kontě běžných nákupů – výdaje na bydlení, jídlo, telefony
• 10 % na kontě velkých nákupů – finance střádané na pořízení nákladnějších věcí (pračka, lednička nebo nábytek)
• 10 % na vzdělávacím kontě – vydání na kurzy, školení či vzdělávací literaturu
• 10 % na kontě dárků a charity – finance na veškeré dárky (vánoční, narozeninové, svatební), pozornosti blízkým a vydání potřebným (charita)

Provést lze též změnu využívaných bankovních produktů (kupříkladu místo netermínovaných účtů využít vklady termínované) nebo volné finance investovat[6] (do fondů, ukládat je do bank na termínované vklady či spořicí účet, nakupovat akcie nebo dluhopisy, stát se společníkem nadějného podnikatele, nakupovat a pronajímat nemovitosti anebo finance zkoušet zhodnotit v loteriích či jiných hrách).[14] Větší část volných příjmů se doporučuje ukládat na spořicí účet a zbývající část investovat kupříkladu do podílových fondů.[15] Není totiž dobré investovat všechno na jeden účel, nýbrž lepší je rozdělit své úspory mezi více produktů.[16]

Péči o investice lze svěřit finančnímu odborníkovi nebo mohu investovat sám.[14] Během investování je však nutné sledovat a vážit míru rizika, likvidity a výnosu investic.[16] Výhody u všech tří pohledů nelze najednou zajistit (nelze mít vysoký výnos zároveň s vysokou bezpečností a likviditou).[14] Například stavební spoření sice vykazuje nízké riziko a vysoký výnos, avšak má nízkou likviditu.[14]

Aby rozpočet odpovídal skutečnosti, je třeba provádět jeho aktualizaci a zahrnovat do něj aktuální potřeby či vydání domácnosti. Kontrolu rozpočtu se doporučuje provádět jednou za měsíc,[1][17] za půl roku[5] či jednou za rok.[8]

Jednou za rok se také doporučuje prohlédnout smlouvy uzavřené domácností (např. na pojištění, faktury za energie[18], mobilní služby atd.) a porovnat, jestli členové domácnosti opravdu využívají všechno, za co platí, nebo, jestli není dobré změnit objem či jiné podmínky těchto nakupovaných služeb. Třeba proto, že od uzavření pojištění domácnosti proběhly změny v zakoupené výbavě, neomezený mobilní tarif není plně využitý nebo dodávky elektřiny u zvoleného dodavatele přestaly patřit k těm levnějším.

Během tvorby rodinného rozpočtu pomocí papíru, tužky a kalkulačky dochází k evidenci příjmů a výdajů rodiny na papíry či do sešitu. Výpočty jsou prováděny ručně a hrozí u nich nebezpečí výskytu chyby.

Přehledy lze sestavovat v tabulkových procesorech, jimiž mohou být například programy Microsoft Excel či OpenOffice.org Calc. Oproti zápisu rozpočtu na papír umožňují jeho případné snadné rozšiřování či upravování. Navíc je možné zpracovaný rozpočet uložit a později se k němu vrátit. Také je možné zkoušet různé ekonomické propočty a sledovat jejich projevy. Aby však vynikly rozdíly a výhody zpracování rodinného rozpočtu tabulkovým procesorem oproti papíru s tužkou a kalkulačkou, je třeba, aby zpracovatel rodinného rozpočtu uměl s počítačovým programem pracovat a využíval během práce i zabudované funkce těchto programů (například sčítání).[19][20] Využít ovšem lze již připravené soubory (formuláře) pro tabulkové procesory, které jsou k dispozici na internetu.[2][21]

Ke zpracování rodinného rozpočtu lze využít počítačový program, který je možné získat například na internetu. K dispozici jsou kupříkladu program „Domácí Hospodářství“[22] či „RQ Money“.[23] Tyto programy již mají předem připravené (ale modifikovatelné) kategorie příjmů a výdajů, v rámci nichž lze rozpočet vyhodnocovat, tvořit jeho statistiky či přehledy a graficky jej zobrazovat.

Porovnání příjmů a výdajů domácnosti je možné spočítat také v kalkulačkách dostupných na webu.[24][25] Tyto kalkulačky mají předem definované kategorie příjmů i vydání a nelze je nijak upravovat. Neumožňují také jakoukoliv archivaci zadaných údajů, neboť při zavření okna prohlížeče se stránkou webové kalkulačky, dochází k výmazu zadaných hodnot.

• SMRČKA, Luboš. Rodinný rozpočet a společnost spotřeby. Praha: Professional Publishing, 2008. 314 s. ISBN 978-80-86946-78-8.
• VYBÍHAL, Václav. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: Cofet, 2011. 416 s. ISBN 978-80-9043-96-1-0.

• Finanční gramotnost
• Státní rozpočet

• NOVOTNÝ, Radovan. Jak zvládnout rodinný rozpočet?. Investujeme.cz [online]. 2009-06-03 [cit. 2012-10-15]. Dostupné online. ISSN 1802-5900.
• Kolik utrácíte a kolik byste mohli spořit. Peníze.cz [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. ISSN 1213-2217.
• Rodinný rozpočet [online]. Smečno: CSR Consult, 2010 [cit. 2012-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-11.
• Jak si vybudovat finanční rezervu – Kalkulačka. Peníze.cz [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné online. ISSN 1213-2217.