Roberto Boninsegna

Roberto Boninsegna (13. listopad 1943, Mantova, Italské království) je bývalí italský fotbalový útočník. byl vynikající střelec z penalt. V nejvyšší lize nastřílel 19 penalt v řadě, což je nejdelší série, jaká kdy byla zaznamenána.[2]

Roberto Boninsegna
V dresu Interu
Osobní informace
Datum narození	13. listopadu 1943 (78 let)
Místo narození	Mantova, Italské království
Výška	174 cm
Hmotnost	72 kg
Přezdívka	Bonimba [1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	Fotbalový útočník (1963–1981) Fotbalový trenér (2001–2003)
Mládežnické kluby*
1962–1963 Inter
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly) 1963–1964 1964–1965 1965–1966 1966–1967 1967 1967–1969 1969–1976 1976–1979 1979–1980 1980–1981 Prato Potenza Varese Cagliari → Chicago Mustangs Cagliari Inter Juventus Verona Viadanese 02200(1) 03200(9) 02800(5) 03400(9) 0090(11) 0490(14) 1970(113) 0580(22) 01400(3) 02300(8)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1967–1974 Itálie 0220(9)
Trenérská kariéra***
Roky Klub 2001–2003 Mantova
Úspěchy
Mistrovství světa 1970 Itálie 1. italská fotbalová liga 1970/71 Inter 1976/77 Juventus 1977/78 Juventus Pohár PMEZ 1971/72 Inter Pohár UEFA 1976/77 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fotbalově vyrůstal v mládežnické akademii Interu. Jenže podle trenéra Herrera byl považován za příliš nevyzrálého. První zápasy za dospělé odehrál v druholigovém Pratu v roce 1963. V následující sezoně hrál v Potenze. Do Varese odešel v roce 1965 aby si mohl zahrát v nejvyšší lize. Po sezoně jej za 80 milionů lir koupilo Cagliari, kde spojil ůtočnou sílu s Rivou. V sezoně 1968/69 pomohl klubu obsadit 2. místo v lize. Během tří let strávených v klubu se také setkal s bouřlivým chováním. Když byl při jednom utkání v roce 1967 vyloučen, urážel rozhodčího i jeho asistenty tak, že ho to stálo rekordní diskvalifikaci na 11 kol, poté byla snížena na 9 kol. I tak za klub odehrál celkem 103 utkání a vstřelil 29 branek.

V roce 1969 přestoupil za 600 milionů lir + fotbalisté Domenghini, Gori a Poli do Interu. U Nerazzurri prožil nejlepší období v kariéře. Celkem odehrál za sedm sezon 287 utkání a vstřelil 173 branek. Získal s nimi titul v sezoně 1970/71 a zahrál si i finále poháru PMEZ 1971/72, když prohrál s Ajaxem (0:2).[3] Byl dva krát za sebou nejlepším střelcem ligy (1970/71 a 1971/72).

V roce 1976 byl vyměněn za Anastasiho do Juventusu.[4] Za Bianconeri odehrál tři sezony a získal s nimi dva tituly (1976/77,1977/78), jedno vítezství v italském poháru (1978/79) a také pohár UEFA (1976/77). Poté odešel do druholigové Verony, kde odehrál sezonu a poté odešel do čtyř ligového klubu Viadanese, kde v roce 1981 ukončil kariéru.

V nejvyšší lize odehrál během 14 sezon 366 utkání, při kterých vstřelil 163 branek. Klub Cagliari jej zařadilo do své síně slávy.