Giampiero Boniperti

Přezdívaný svými soupeři "Marisa" (přezdívku, kterou mu dal hráč Benito Lorenzi)[3] kvůli svým blonďatým vlasům. První utkání za Bianconeri odehrál 2. března 1947 proti Milánu (1:2).[4] První branku vstřelil 8. června 1947 proti Sampdorii (3:0).[5] Od sezony 1947/48 již hrál stabilně a nastoupil do 40 utkání v nichž dal 27 branek, což mu zajistilo korunu střelců. V lize obsadil 3. místo a vítězem se stal městský rival Turín FC. Navzdory věčné rivalitě, oblékl jednou dres s býkem na dresu. Stalo se tak 26. května 1949 na počest týmu Grande Torino, který zahynul o několik týdnů dříve při tragédii Superga, při charitativním utkání na pomoc rodinám obětí.[6]

První titul získal v sezoně 1949/50 a další přidal 1951/52. Poté následoval klubový útlum. Do sezony 1956/57 se klub umístil dvakrát na 2. místě, ale další titul nezískal. Až v sezoně 1957/58 se podařilo znovu získat titul a tím si klub vysloužil si nad klubovým znakem přišít zlatou hvězdu za desátý titul. Titul se vyhrál i díky novým hráčům co přišli do klubu. Nově příchozí útočníci Omar Sívori a John Charles se stali spolu Giampierem slavnou trojku, které se říkalo Trio Magico.

Brzy následoval čtvrtý (1959/60) a páté titul (1960/61), na které se vzpomíná jako na jeden z nejsilnějších týmů všech dob. Hned po těchto triumfech se Giampiero v roce 1961 rozhodl ukončit kariéru ve věku 33 let.[7] Poslední utkání odehrál 4. června proti Bari (1:1).[8]

Když celkem po 469 utkání ve kterých vstřelil 188 branek skončil, zanechal po sobě v Juventusu mnoho rekordů. Do 30. října 2010 držel rekord v počtu gólů v lize: 178 branek (tehdy jej překonal pouze Alessandro Del Piero),[9] zatímco do 5. února téhož roku držel rekord v počtu odehraných zápasů v nejvyšší soutěži: 445 (opět jej překonal Alessandro Del Piero). [10]

Poprvé hrál v národním týmu 9. listopadu 1947 při porážce (1:5) proti Rakousku. Reprezentační dres znovu oblékl po dvou letech, 22. května 1949, několik týdnů po tragédii Supergy, při níž zahynuli fotbalisté Grande Torino. V utkání vstřelil první branku a to do sítě Rakouska (3:1).[11]

Reprezentoval v době kdy Italský fotbal nesklízel úspěchy, a to i kvůli tragédii Superga, které pokračovalo i v následujícím desetiletí. Zúčastnil se dvou turnajů MS (MS 1950 a MS 1954). Byl idolem fanoušků a pevným pilířem národního týmu. Nastoupil do 38 zápasů a vstřelil 8 branek. V roce 1952 zastával funkci kapitána. Z národního týmu odešel v roce 1960. Je jediným hráčem, který vstřelil branku ve třech různých desetiletích, od roku 1940 do roku 1960.

• 5× vítěz italské ligy (1949/50, 1951/52, 1957/58, 1959/60, 1960/61)
• 2× vítěz italského poháru (1958/59, 1959/60)

• 2× na MS (1950, 1954)
• 2× na MP (1948–1953, 1950–1960)
• 1× na OH (1952)

• nejlepší střelec ligy (1947/48)
• člen výběru FIFA 100
• člen Italské síně slávy fotbalu (2012)

Řád zásluh o Italskou republiku (2. 6. 1975) z podnětu Prezidenta Itálie [13]

Za sportovní zásluhy (1983)

Řád zásluh o Italskou republiku (30. 9. 1991) z podnětu Prezidenta Itálie [14]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giampiero Boniperti na italské Wikipedii.

• Seznam italských fotbalových reprezentantů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giampiero Boniperti na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarktu
• Profil hráče na National-football-teams.com (anglicky)
• Portrét na stránkách Eurofotbal.cz
• Profil na stránkách Corriere della sera Archivováno 24. 3. 2013 na Wayback Machine
• Profil na stránkách britského deníku Independent