Robert Primavesi

Pocházel z vlivné podnikatelské rodiny Primavesi, původem z Itálie, která se na několik generací usadila v Olomouci.[4] Otec Paul Franz Primavesi působil jako viceprezident olomoucké obchodní a živnostenské komory, zakladatel několika cukrovarů a zemský poslanec.[5] Robertovým bratrancem byl bankéř a mecenáš Otto Primavesi (1868–1926). Robert vychodil národní školu, gymnázium a vystudoval vysokou školu technickou. Působil jako velkoobchodník, majitel továrny a statkář. Řídil několik cukrovarů a měl podíl na vedení nově založené Akciové společnosti spojených přádelen, jež spojila tři velké textilní podniky na Bruntálsku. Byl aktivní i politicky a veřejně. Zastával funkci prezidenta obchodní a živnostenské komory v Olomouci, byl ministerským radou a členem ústřední komise pro živnostenské školství. Zasedal v obecním zastupitelstvu v Olomouci.[2][4]

Od roku 1897[2] zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu. V zemských volbách roku 1902 sem byl zvolen za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Mandát na sněmu získal i ve volbách roku 1906, opět za týž obvod.[6] Zemským poslancem byl až do roku 1918.[2]

Na konci 19. století se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal místo Emanuela von Proskowetze poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Olomouc. Do parlamentu usedl 7. listopadu 1899. Uspěl za týž obvod i v řádných volbách do Říšské rady roku 1901. Zvolen byl také ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, za německý obvod Morava 3. Usedl do poslaneckého klubu Německý národní svaz (širší parlamentní platforma německorakouských nesocialistických politických stran). Za týž obvod byl zvolen i ve volbách do Říšské rady roku 1911, opět se připojil k poslanecké frakci Německý národní svaz. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[7] K roku 1911 se profesně uvádí jako zemský poslanec, prezident obchodní a živnostenské komory, velkoobchodník, majitel továrny a statkář.[8]

Po válce zasedal v letech 1918–1919 jako poslanec Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska (Provisorische Nationalversammlung).[2]

Po roce 1918 jeho podnikání čelilo finančním ztrátám, musel prodat svou vídeňskou vilu (ve čtvrti Hietzing[3]), ve které mu zůstal jen bývalý byt zahradníka,[9] v němž pak přebýval. Zemřel v dubnu 1926 ve Vídni.[3]