Robert Gilbert (hudební skladatel)

Jeho otcem byl skladatel Max Winterfeld, který používal umělecké jméno Jean Gilbert, jeho matka pracovala jako modistka a jeho bratrem byl autor knih pro děti a mládež Henry Winterfeld.

Robert Gilbert se stal v posledním roce první světové války (1918) vojákem a přišel do kontaktu se Spartakovci, kteří u 19letého mladíka vzbudili politické uvědomění. Po konci války studoval Robert Gilbert filosofii a dějiny umění v Berlíně a Freiburgu a v této době se aktivně podílel na politických demonstracích a volebních bojích; udržoval po celou výmarskou dobu kontakty s německou komunistickou stranou.[1]

Jeho profesionální cestu však určoval jeho talent. Psal – nejprve ve spolupráci s otcem – operety, frašky, revue a populární písně. Během svého života napsal libreta k asi 60 operetám, písňové texty pro zhruba 100 zvukových filmů a komponoval jakožto hudební samouk četné písně s vlastními texty. Jako 24letý, v době, kdy se oženil, napsal pro skladatele Fritze Löweho (později známý jako Frederick Loewe, mj. tvůrce My Fair Lady) svůj první šlágrový text Kathrin, du hast die schönsten Beine von Berlin.[2] Gilbert se brzy stal jedním z nejžádanějších textařů a skladatelů pro film své doby. Úspěšné písně psal pro režiséry a skladatele Fredericka Loeweho, Nico Dostala, Hermanna Leopoldiho, Friedricha Hollaendera, Wernera Richarda Heymanna, Ralpha Benatzkého a Erika Charella nebo pro herce Willyho Fritsche, Heinze Rühmanna, Paula Hörbigera a Williho Forsta a herečky Lilian Harveyovou a Zarah Leanderovou.[2] Gilbert napsal i písňové texty k jedné z nejpopulárnějších operet té doby, Benatzkého U bílého koníčka, včetně hudby k jednomu z hitů z této operety Was kann der Sigismund dafür. Velké popularity dosáhla též píseň Das gibt's nur einmal, das kommt nicht wieder z Charellova filmu Der Kongreß tanzt, jakož i některé písně z populární filmové komedie Die Drei von der Tankstelle s Gilbertovými texty.[2][1]

Kromě toho psal i politické kuplety, například Die Ballade vom Nigger Jim pro Hannse Eislera. Spolu s Hannsem Eislerem psali pod pseudonymem „David Weber“ dělnické písně (Auf den Straßen zu singen, Stempellied, Ballade von der Krüppelgarde, Das Lied eines Arbeitslosen)[2][1], které do svého repertoáru převzal i Ernst Busch, a operu na téma nezaměstnanosti 150 Mark. Roku 1929 se Gilbert a Eisler účastnili hudebního festivalu slavností Mezinárodní společnosti pro novou hudbu v Baden-Badenu s rozhlasovou kantátou Tempo der Zeit. Podobně jako Charell, Benatzky nebo Brecht byl Robert Gilbert jednou z vůdčích postav populární kultury výmarského Německa.[1]

Roku 1931 se mu v Berlíně narodila dcera Marianne. Protože však Gilbert nechtěl žádné děti, rozešel se téhož roku se svou ženou Elisabeth (zvanou Elke); kam teprve po čtyřech letech se k rodině vrátil.[3]

Jeho právě vrcholící kariéru přerušilo převzetí moci v Německu nacisty. Jakožto židovi ve smyslu nacistických zákonů mu byla zakázána veřejná činnost a musel emigrovat. První zastávkou v jeho exilu byla Vídeň, po anšlusu Rakouska roku 1938 musel odejít do Paříže. Dne 25. března 1939 opustil se svou rodinou Francii, aby se definitivně usídlil ve Spojených státech amerických. Život Gilbertovy rodiny v newyorském exilu popisují knihy Marianne Gilbert Finneganové „Memories of a Mischling“ a „Das gab's nur einmal. Verloren zwischen Berlin und New York“.[3] Roku 1944 přijal americké občanství.[2]

Roku 1949 se Gilbert vrátil do Německa, žil v Mnichově a komponoval a psal texty pro mnichovský kabaret „Die Kleine Freiheit“. Brzy také definitivně opustil svou ženu Elke.[1] Roku 1954 získal znovu německé občanství a přesídlil do švýcarského kantonu Ticino. V této době využíval Gilbert své znalosti angličtiny a živil se jako překladatel celkem 20 amerických muzikálů, mezi nimi My Fair Lady, Oklahoma!, Hello, Dolly!, Kankán, Kabaret, Annie Get Your Gun a Muž z kraje La Mancha.[2]

Gilbert se úzce přátelil s Heinrichem Blücherem a jeho chotí, filosofkou Hannah Arendtovou.[1][4] Zemřel ve věku 78 let ve svém domě v Minusiu v blízkosti Locarna.

• ARENDT, Hannah. Menschen in finsteren Zeiten (ed. Ursula Ludz). München: Piper, 1989/2001. ISBN 3-49203-360-1. Kapitola Robert Gilbert, s. 290–270. (německy)
• SCHLÖR, Joachim. Leerstelle Berlin 1951. Robert Gilbert und die Folgen dieser heillosen Jahre. In: GROSCH, Nils; JANSEN, Wolfgang. Zwischen den Stühlen. Remigration und unterhaltendes Musiktheater in den 1950er Jahren. Münster: Waxmann, 2012. (německy)

• Robert Gilbert ve filmové databázi IMDB (de)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Gilbert na německé Wikipedii.