Robert Desnos

Robert Desnos prožil téměř celý život v Paříži. Narodil se v ní roku 1900 v domě na rue Saint-Martin. Stejně jako ulice i celá čtvrť je pojmenovaná po svatém Martinovi a Desnos na tuto část města, kde prožil své mládí, pak odkazuje i ve své poezii. Vystudoval obecnou a následně obchodní školu, ale na univerzitě již nestudoval. Během první světové války dochází k roztržce mezi Robertem a zbytkem rodiny. Osamostatňuje se, střídá mnoho zaměstnání a stěhuje se pryč z rue Saint-Martin. V roce 1925 se nakonec usadil v ateliéru v rue Blomet, kde před ním bydlel André Masson.

V roce 1930 se seznamuje s Youki, ženou japonského malíře Tsuguhara Foujity. Foujita svou manželku během roku 1931 opustil a odstěhoval se zpět do Japonska, a tak začíná Youki žít společně s Desnosem. Nejdříve spolu žijí v ulici Lacretelle, ale v roce 1934 se stěhují do rue Mazarine 19. Byt v rue Mazarine 19 se stal místem pravidelných sobotních setkávání umělců, básníků, spisovatelů, cestovatelů atd. (Mezi návštěvníky těchto setkání byli např. Pablo Picasso, Joan Miró, Jean-Louis Barrault).

V roce 1932 a 1935 podniká Desnos s Youki cesty po Španělsku. Při druhé cestě je hostí Pablo Neruda, který byl v té době chilským konzulem v Madridu.

Pamětní deska v Paříži (Plaque Robert Desnos, 19 rue Mazarine, Paris 6)

Roku 1939 vypukla 2. světová válka. Robert Desnos narukoval, nejdřív působí v Nantes, poté je převelen do Alsaska. Je ovšem zajat a po uzavření příměří (22. června v Compiègne) se Desnos vrací do civilu a do Paříže. Ale Desnos nezůstává nečinný a v roce 1942 se stává členem ilegální skupiny AGIR.

22. února 1944 je Desnos zatčen gestapem. Je internován ve Fresnes, poté v Compiègne a pak nedaleko saského města Flöha. Z Flöhy je na konci války přesunut do českého Terezína. Desnos se sice dožil osvobození tábora, ale v té době již trpěl tyfovou nákazou následkem zdejší epidemie skvrnitého tyfu. Zemřel 8. června 1945.

20. října 1945 předala česká delegace vedená Františkem Halasem v Paříži urnu s básníkovými ostatky. Ta byla uložena do rodinné hrobky na Montparnasském hřbitově.

S literární tvorbou začal Desnos už na studiích. V roce 1917 (tedy v jeho 17 letech) poprvé vydává své básně a to časopisecky (převážně v revui La Tribune des Jeunes). Po první světové válce začal Desnos spolupracovat s revuí Le Trait d'Union (Zde uveřejňuje své básně, které se dají někdy označit za provokativní nebo nonkonformní např. Óda na kokain. Některé jeho pozdější práce byly i zcenzurovány jako „nemravné“ např. Svoboda nebo láska).

V roce 1920 se Desnos seznámil s Benjaminem Péretem, který ho pak seznamuje s dadaistickým hnutím (mimo jiné s Tristanem Tzarou a André Bretonem). Po rozpadu dadaistického hnutí se podílí na vzniku hnutí surrealistického. V roce 1925 je zahájena první surrealistická výstava. Desnos je spolu s Bretonem autorem předmluvy v katalogu k výstavě. Desnos v tomto období publikuje v revuí La Révolution surréaliste, ale vychází mu i samostatné sbírky (např. Smutek za smutek). V roce 1930 se vyhrocují jeho vztahy s Bretonem, píše proti němu spolu s dalšími surrealistickými básníky text s názvem Mrtvola a s nimi taky vydává 3. manifest surrealismu (taky směřovaný proti osobě André Bretona).

I během druhé světové války nadále píše a publikuje. V roce 1942 vydává sbírku Fortunes, která shrnuje jeho dílo za období 1930-1937. V následujících letech už publikuje pod pseudonymy (např. Lucien Gallois). I po jeho uvěznění i po jeho smrti jsou nadále vydávány jeho básně, které do té doby nestihl vydat.

Kromě básnické činnosti se Desnos věnoval i próze a filmu. Pro Paris-Journal psal články o filmu a filmové recenze. Podle jeho básně Mořská hvězda natočil Man Ray film. V roce 1930 vydal v Revue du cinéma filmový scénář Úskalí lásky. V roce 1933 je pak podle jeho dalšího scénáře natočen film Ve vepřové pečínce jsou připínáčky. Ještě v roce 1944 přichází do pařížských kin Desnosův film Dobrý večer, dámy, dobrý večer, pánové.

Spolupracuje také s rozhlasem, pro který vytvořil pásmo Fantomas (1933). Píše i texty pro zhudebnění: Kantáta čtyř živlů, Kantáta k otevření muzea. Hudbu k nim složil Darius Milhaud.

československá a česká vydání:

• Básně (1947)
• Láhev v řece (1948)
• Od mramorovej ruže k ruži železnej (1965)
• Zpěvobajky a květomluva (1971)
• Prostory spánku (1984)
• Zítra se bude mluvit řečí květin (2000)
• Nedopitá láhev (2002)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert Desnos na Wikimedia Commons