Rehek domácí

Druh se 7 poddruhy, často se lišícími zbarvením.

• P. o. atterimus – rehek domácí španělský obývá jih pyrenejského poloostrova a Maroko. Menší velikost, je tmavší než jinak podobný rehek domácí evropský.
• P. o. gibraltarensis – rehek domácí evropský je poddruhem obývajícím většinu evropské části rozšíření. Na východ zasahuje ke Krymu a západnímu Turecku. Větší velikost, vyznačuje se převážně černavou spodinou těla a bílým polem v křídle.
• P. o. murinus obývá Altaj, Tuvu, severní Čínu a západní Mongolsko. Červená spodina těla s černou náprsenkou, zasahující do poloviny prsní oblasti, kde je od červené ostře oddělena. Tmavší hřbet než ostatní východní poddruhy.
• P. o. ochruros – rehek domácí kavkazský obývá východní Turecko, Alborz a Kavkaz. Menší velikost, černá náprsenka zasahuje do spodní části prsou, kde je neostře oddělená od červené spodiny.
• P. o. phoenicuroides obývá Ťan-Šan na východ k Mongolsku. Menší velikost, černá náprsenka zasahuje do vrchní části prsou a je ostře oddělená od tmavě červené spodiny, bílé čelo.
• P. o. rufiventris obývá Turkmenistán směrem na východ přes Pamír a Alajský hřbet až k Himálajím. Větší velikost, černá náprsenka zasahuje k spodní části prsou a je ostře oddělená od červené spodiny.
• P. o. semirufus obývá Levantu. Menší velikost, jinak podobný poddruhu rufiventris.

Samice rehka domácího evropského při krmení mláďat

• Délka těla: 14–15 cm
• Rozpětí křídel: 23–26 cm
• Hmotnost: 15–19 g

Rehek domácí je o něco menší než vrabec domácí. Od jiných drobných pěvců je dobře odlišitelný díky výrazně zářivě oranžovému ocasu, kterým neustále kmitá. Sameček má od druhého roku života sytě černé, místy popelavé zabarvení a bílou skvrnu na křídle, která se s věkem zvětšuje. Samička a jednoletý sameček jsou oproti staršímu samci méně nápadní, temně šedí. Mláďata mají zpočátku tmavě šedé prachové peří, později jsou tmavohnědá, s velmi slabým skvrněním.

Při vábení se ozývá ostrým „fit“ nebo „fit-tek-tek“. Zpěv je krátký, zvučný, začíná švitořivým vrzáním a pokračuje chřestivými a melodickými úseky. Zpívá většinou na vyvýšeném místě (na střeše, komíně, na zdi atp.)[2] Mláďata žadoní o potravu dvouslabičným vrzavým voláním.

Rehek domácí hnízdí v celé Evropě a na velkém území Asie. Je převážně tažný, na zimu se stahuje (tj. přelétává) do jižní a západní Evropy a Afriky, odkud se do střední Evropy navrací na přelomu března a dubna. Jeho původním prostředím jsou skalnaté oblasti a kamenolomy, dnes se však ve velkém počtu vyskytuje také ve městech a na vesnicích, méně početně i v řídkých lesích.

V České republice se zdržuje až do listopadu, vzácně zde setrvává po celý rok (5 až 10 exemplářů[2]). Stále je poměrně hojný, na území ČR každoročně hnízdí v počtu 200 000–400 000 párů.

Mimo období hnízdění se vyskytuje samostatně. Při sezení, zastavení či přistání často přidřepuje. Samci označují své teritorium zpěvem, s kterým začínají brzy po ránu. Pokud se v revíru objeví cizí samec, následuje prudká vzdušná honička, při níž se domácí sameček snaží cizince vypudit.

Hnízdo s vajíčky

Rehek si staví hnízdo v dutině v budovách nebo skalách, příp. v polootevřené budce (rehkovník), a to z kořínků, stébel, mechu a listí; vystýlá jej peřím a chlupy. Samička snáší čtyři až šest bílých vajíček, na kterých sedí sama přibližně 14 dní. Po vylíhnutí krmí mláďata oba rodiče. Po 12 až 14 dnech mláďata hnízdo opouštějí, přikrmována jsou dalších 13 až 14 dní. Pár si krátce poté staví nový příbytek pro další snůšku.

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce, nejvyšší věk je osm a půl roku.^[zdroj?]

Jeho potravu tvoří nejrůznější hmyz (brouci, motýli, dvoukřídlí), dále pavouci a bobule. Kořist loví rychlým poskakováním a vzlety. Sbírá ji i ze zdí, skal či země.

Rehek je české předobrozenecké jméno.[3] Původ jména rehek není jistý, ale zdá se, že je onomatopoický, protože i pro jiné druhy zpěvných ptáků existují nářeční jména jako řehák nebo řeháček. Souvislost s řehtat i rehtat je možná, protože rehek domácí zpívá sice melodicky, ale trylky prokládá chřestivými zvuky. Stejně tak vábení je popisováno jako pisklavé nebo chřestivé. Navíc je to pták, který se vyskytuje po celém území ČR a v současnosti se nevyhýbá ani průmyslovým zónám. Právě tento druh byl proto nejspíše primárním denotátem, protože jeho příbuzný rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) se zdržuje spíš v lesích, a není tudíž lidem tak blízko. Navíc je jeho hlas jasný a zpěv melodický se zvonivými tóny. Jiný výklad jména rehek vychází z toho, že původní podoba mohla být rezek (přičemž z > h je podobná změna jako š > ch, např. ve slovech Duchek, plechatý). Podle tohoto výkladu je motivací pro pojmenování rezavý ocásek rehka, který vynikne hlavně v letu. (Zde bychom se mohli opřít o jméno rehka v jiných jazycích, v nichž je motivováno rezavou či načervenalou barvou ocásku: angl. redstart, něm. Rotschwanz nebo švéd. rodstjart.) Machek k tomu doplňuje, že Šmilauer s touto teorií nesouhlasí a „upozorňuje na Kněžourkovo srovnání s příbuzným černohlávkem – řeháčkem“. Jménem černohlávek bývá nazývána pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), neboť sameček má černou čepičku (samička hnědou).[4]