Rebutia kariusiana

Tělo jednoduché nebo málo odnožující, kulovité, až asi 50 mm v průměru, pokožka listově zelená, temeno snížené a otrněné. Žebra spirálovitá, rozložená v hrbolky; areoly dlouho šedohnědě plstnaté, asi 5 mm vzdálené. Okrajových trnů 8 - 10, 3 - 6 mm dlouhé, bílé až světle hnědé, zpočátku světlejší; středové trny 3 - 4, až 6 mm dlouhé, tmavě hnědé, na bázi zesílené.

Květy asi 45 mm dlouhé, 40 mm široké, uvnitř i vně růžové, v barvě intenzívně růžové zbarvených plameňáků; poupata špičatá, světle zelená; lůžko květní bledě až olivově zelené; trubka 12 mm dlouhá, s bledě zelenými šupinami; nitky žluté; čnělka nahoře bílá, dole narůžovělá, blizna žlutá; okvětní lístky špičatě kopinaté, vnější se světle nahnědlým středním proužkem na vnější straně. Plod ve zralosti žlutozelený, 6 mm v průměru. Semena leskle černá, hilum bílé.

Rebutia kariusiana projevuje v našich sbírkách jen minimální variabilitu. Barevný odstín květů je velmi jednotný a charakteristický. Drobné rozdíly v odstínu vybarvení trnů jsou zřejmě jen důsledkem rozdílů kultury, případně stáří rostlin. Nově nebyl tento druh asi žádným sběratelem znovu nalezen, žádný sběr alespoň nebyl k tomuto jménu přiřazen.

Oblast rozšíření R. kariusiana leží v severní Argentině, v provincii Salta. mezi areály Rebutia violaciflora a Rebutia beryllioides. Podle jiných informací byla původní rostlina (rostliny?) objevena v zásilce R. marsoneri a měla by pocházet z oblasti výskytu tohoto druhu, tedy z provincie Jujuy.

R. kariusiana byla namnožena a rozšířena W. Wessnerem, který ji také roku 1963 popsal. Nálezcem byl údajně sběratel H. Lembcke, který ji poslal společně s R. senilis a R. marsoneri. Podle polohy naleziště a rovněž některými svými znaky ukazuje R. kariusiana přechodný charakter mezi druhy R. violaciflora a R. wessneriana, jak to také naznačují její zařazení v minulosti. V roce 1965 byla R. kariusiana Buiningem a Donaldem zařazena jako varieta k R. calliantha, kde se zdá vykazovat nejbližší vazby k R. beryllioides. Ve zpracování rodu Rebutia roku 1976 ji Donald zařadil do příbuzenstva R. minuscula jako formu k subsp. violaciflora druhu R. minuscula, což odvozuje ze struktury květů a semen. Naproti tomu značné rozdíly (větší vzrůst s omezeným odnožováním, špičatá světle zelená poupata, žlutozelený plod a cizosprašnost) nesvědčí pro příslušnost R. kariusiana k R. violaciflora, navíc ještě pouze na úrovni formy. Užší vazby lze nalézt k některým formám z příbuzenstva R. wessneriana, tvoří zde spojovací článek k některým světlým a spíše cizosprašným formám R. violaciflora a v širším smyslu i spojovací článek mezi příbuzenskými okruhy R. minuscula a R. wessneriana.

R. kariusiana roste dobře i pravokořenná a dobře kvete. Svým otrněním a zejména květy charakteristického zbarvení představuje skutečně zajímavou rostlinu, která by si zasloužila mnohem většího rozšíření do našich sbírek, nabídka je však dosti malá jak v semenech, tak i rostlinách, což je do jisté míry asi způsobeno i její cizosprašností.