Rebutia marsoneri

Stonky jednotlivé, v kultuře mírně odnožující, polokulovité, později více protáhlé, asi 45 mm široké a 30 mm vysoké, v kultuře často zřetelně delší, na temeni dosti hluboko snížené, s vláknitými kořeny a světle zelenou pokožkou. Žebra zcela rozložená v nízké, okrouhlé hrbolky, asi 2 mm vysoké, 3,5–4,5 mm navzájem vzdálené; areoly malé, okrouhlé, s krátkou, nahnědlou, vlnatou plstí, usazené na vrcholcích hrbolků. Trnů 30–35, štětinovité, ohebné, těžko rozlišitelné na okrajové a středové; ve spodní části areoly asi 20 bílých a 3–5 mm dlouhých, v horní části areoly 9–15 poněkud silnějších, 8–15 mm dlouhých, rezavě hnědých, zlatožlutých nebo bílých s dlouhou hnědou špičkou, všechny trny zčásti přilehlé až poněkud odstávající, někdy částečně ohnuté k tělu.

Květy hluboko postranní, asi 35–45 mm dlouhé a 30–35 mm široké, cizosprašné; květní lůžko ploše kulovité, asi 4 mm široké, vně světle nazelenale žluté, s trojúhelníkovitými, špičatými, karmínově červenými až olivově zelenými šupinami s málo četnými, drobounkými bílými vlnatými vlasy; květní trubka štíhlá, nálevkovitá, 20–24 mm dlouhá, vně světle nazelenale žlutá, s roztroušenými, trojúhelníkovitými, holými šupinami, na konci trubky až 10 mm dlouhými a 2 mm širokými, olivově zelenými, na vnější straně olivově načervenalými až karmínově červenými na špičce; okvětní lístky kopinaté až úzce kopisťovité, až 24 mm dlouhé a 5 mm široké, nahoře zaokrouhlené s krátkou špičkou, vně bledě žluté, uvnitř sytě zlatožluté až oranžové, vnější často s načervenalou špičkou; nitky světle zlatožluté, nasazené po celé květní trubce, prašníky bledě žluté; čnělka tenká, bledě žlutá, asi 20 mm dlouhá, se 4–6 bělavými, roztaženými, asi 2 mm dlouhými rameny blizny nad úrovní nejvyšších prašníků. Plod kulovitý, asi 5 mm velký, nahnědle žlutý, pokrytý trojúhelníkovitými, nahnědlými, 1 mm dlouhými šupinami, v jejichž paždí se vyskytují 3–5 mm dlouhé, bílé až nažloutlé, tuhé štětiny a bílá vlnatá plst. Semena čepičkovitá, asi 1 mm dlouhá, s poněkud vystupujícím bílým hilem a nálevkovitou mikropylární jamkou; testa leskle černá, ploše, na kýlu silněji bradavčitá.

R. marsoneri je dosti proměnlivý druh, což se vztahuje zejména k jejímu otrnění. I v našich sbírkách můžeme nalézt rostliny R. marsoneri s trny dlouhými jen několik málo mm, ale také trny dlouhé až 20 mm a často výrazně silnější. Značné rozdíly existují také ve vybarvení trnů, od čistě bílé, přes různě odstíny žluté a nahnědlé až po dosti sytě hnědou. Rovněž uspořádání trnů nad areolami a kolem těla se u jednotlivých klonů liší, stejně jako odstín vybarvení květů, kde sice vždy převládá žlutá, ale může být světlá i mnohem sytější, a někdy také s mnohem větším zastoupením červené. Existující odchylky většinou nejsou geneticky ustálené, často lze rozdíly u otrnění i v barvě květů pozorovat i mezi rostlinami z jediného výsevu.

Řada z výše uvedených odchylek byla obchodně rozšiřována pod samostatnými obchodními jmény, většinou jako zvláštní variety nebo formy, bez platného popisu. Z celého tohoto příbuzenského okruhu byl platně popsána, původně jako zvláštní druh (R. sieperdaiana) čistě bíle otrněná forma s charakteristickými květy R. marsoneri. Vzhledem ke skutečnosti, že pro tuto odchylku není známa samostatná populace, bude jí asi odpovídat spíše úroveň formy než variety. Jako R. marsoneri byl nověji s určitou nejistotou označen sběr K. Knížete KK 818.

Přesné místo původu R. marsoneri není zcela jednoznačné, všeobecně je v literatuře uváděno jako severní Argentina, provincie Jujuy, nejspíše v oblasti Volcan Chani.

Jak již bylo uvedeno dříve, R. marsoneri byla popsána na základě rostlin sbíraných O. Marsonerem a H. Blossfeldem a poslaných jimi do Evropy již v meziválečném období. Různé formy, které jednoznačně ukazovaly na R. marsoneri pak byly nabízeny v 50. a 60. letech pod názvem R. spec. Vatter, mezi nimi se vyskytovaly i zcela bílé formy, které odpovídaly R. marsoneri f. sieperdana. Ve sbírkách je možno dodnes občas nalézt rostliny pocházející z obou těchto zdrojů, ale podobně jako u většiny linií pocházejících z původních starých rostlin stále vzácněji.

R. marsoneri stejně jako většina ostatních rebucií, obzvláště těch ze sekce Rebutia, nemá v kultuře žádné mimořádné nároky. Roste dobře pravokořenná a také pravidelně kvete, určité problémy existují v tvorbě semen. Květy jsou cizosprašné, bez opylení pylem geneticky odlišného jedince se semena nevytvoří, a někdy je tvorba semen omezena, i při opakovaném opylování je některý rok násada plodů bohatá, a jindy žádná. Ale podobný problém existuje často i u jiných výrazně cizosprašných druhů např. v rodu Lobivia a souvisí asi s vyzrálostí a životností pylu v závislosti na podmínkách kultury a prostředí.

Jako základní podmínky pro úspěšnou kulturu nutno uvést dobře propustný substrát mírně kyselé reakce, v době vegetace dostatečná, ale nárazová zálivka lépe vždy až po předchozím vyschnutí substrátu a v době vrcholících letních veder její omezení, aby nedošlo k poškození kořenů při letní stagnaci. Dostatek čerstvého vzduchu zejména v částečně volné kultuře toto nebezpečí snižuje. V době zimního vegetačního klidu je nutné úplné sucho a teploty 5–10 °C, aby nedocházelo k předčasnému probouzení rostlin.